Naši čtenáři mohli díky očitým svědectvím našeho spolupracovníka Mohammeda Omera ZDE sledovat izraelské přečiny. Minulou neděli pak byl bratr Mohammeda Omera před svým domovem v Rafáhu zastřelen izraelskými jednotkami.

V pondělí jednala izraelská armáda se zvláštní brutalitou jak v Gaze, tak na Západním břehu. Útok byl očekáván, den předtím totiž byli na Západním břehu v boji s Hamásem zabiti tři izraelští vojáci.

Hned od počátku intifády před třemi lety zabíjelo izraelské vojsko palestinské civilní obyvatelstvo podle klíče 1:3. Za každého zabitého Izraelce zabilo izraelské vojsko tři Palestince. Poměr byl neměnný po celou dobu palestinské revolty. Podle zprávy tiskové agentury AFP bylo od počátku intifády zabito 2655 Palestinců a 846 Izraelců. V naprosté většině šlo o nevinné civilisty.

Izraelská armáda v posledních týdnech několikrát vtáhla s obrněnými vozy a buldozery a za podpory stíhaček F-16 a vrtulníků typu Apač do palestinských urchlických táborů v Rafáhu. Toto samo o sobě je porušením článků 33 a 53 Ženevské konvence. Okupační moc podle nich nemá právo použít kolektivní trest, vystavit život okupovaných zbytečnému nebezpečí nebo ničit majetek, pokud to není absolutně nezbytné.

Od počátku intifády bylo zničeno jenom v městě Rafáh 600 palestinských domovů. Přes sedm tisíc Palestinců přišlo o přístřeší pouze v této malé části Gazy. Nemají kam se vydat. Gaza je jednou z nejhustěji osídlených částí světa -- přes 4000 izraelských osadníků zde kontroluje 40 procent půdy a více jak polovinu zdrojů pitné vody.

Zoufalství. Izraelské vojsko zničilo cesty, elektrické vedení, přívody vody a kanalizaci. Vrtulníky nejprve odstřelovaly domy raketami, armáda poté vtrhla do uprchlických táborů. Celé ulice byly srovnány se zemí. Obyčejní lidé včetně žen a dětí, kteří uprchli ze svých domovů, se stali zdánlivě legitimní cíly pro izraelské vojáky a obrněné vozy. V pondělí byly podle UNWRA zabity izraelskými okupačními silami dvě děti a lékař.

Izrael vysvětluje masivní útoky třemi tunely, kterými se pašují těžké zbraně z Egypta. Jejich existence nemůže být vyloučena. Proč ale bylo zničeno jenom v posledních akcích přes sto palestinských domovů -- kvůli lovu na tři tunely? A pokud Palestinci skutečně mají těžké zbraně, proč je nepoužili proti vrtulníkům, které na ně útočí? Všechny až doposud předvedené rakety byly jen žalostné, podomácku vyrobené exempláře.

Izraelská armáda označila své akce jako úspěšné. Definicí izraelského úspěchu je, že žádný izraelský voják neutržil ani škrábnutí. Počty mrtvých, zraněných a o domov připravených Palestinců nemají žádné místo v izraelské rovnici.

Izraelský odpor. Brutalita, jakou Izrael předvedl v Rafáhu, nebyla menší než útok na Jenin v dubnu loňského roku. Tehdy srovnal Izrael se zemí velké části uprchlického tábora. Novináři a pozorovatelé neměli možnost spatřit spoušť než o mnoho dní později. Událostem v Jeninu se však dostalo mnohem více pozornosti, než tomu, co se událo v Gaze v posledních týdnech.

Fakticky se zdá, že izraelský tisk zaznamenal zvýšenou brutalitu více než mezinárodní média. Minulý týden napsal například Alex Fishman v Yediot Aharonot, největších novinách v zemi, že "Izrael vede válku, kde se již nekladou otázky." "Je vůbec myslitelné, že někdo na naší straně rozhodl, že celé palestinská společnost je cílem? Pokud je tomu tak, pak není žádných hranic a to, co nám zbývá, je válka kvůli válce a zabíjení kvůli zabíjení." V novinách Maariv vydal v úterý Amir Rapaport komentář s názvem: "Poselství: Izrael ztratil rozum." "Blesková válka" proti palestinským cílům má býti "reakcí" na tři v neděli zabité izraelské vojáky.

Nový mírový plán. Minulý týden byl v Izraeli zveřejněn nový mírový návrh. Plán, pokřtěný Ženevská dohoda, je zastáván dnes nevýznamným izraelským sociálně demokratickým politikem Jossi Beilinem, který byl v jednáních v Oslu centrální postavou. Vedle sebe pak má palestinského politika Jásira Abid Rabbúa, který stojí Arafatovi velmi blízko.

Mírový plán je naprosto nerealistický, ale izraelské reakce na něj jsou zajímavé. Všichni ústřední izraelští politici včetně Ehuda Baraka a Ariela Šarona totiž mírovou iniciativu sveřepě odsoudili. Podstatou plánu je vzdání se historického práva návratu na straně Palestinců. Izrael by se na oplátku stáhl z 98 procent okupovaných území. Šaron nazval návrh "dějinným omylem" a Izraelce, kteří se na něm podíleli, "zrádci". Důvodem pro to je, že osady jsou Šaronovým životním dílem.

Pozitivní na této iniciativě je, že protiřečí Šaronově rétorice, podle které "neexistuje nikdo, s kým by se dalo vyjednávat." Palestinci pak dostanou milou připomínku, že se v Izraeli nachází někdo, kdo chce uzavřít kompromis -- jedno jak zmarginalizovaní jsou tito Izraelci.

Psychické rány. Gaza je nazývána největším koncentračním táborem světa a toto pojmenování se stává stále více přiléhavým. Hlad je reálný problém. Lidem hrozí kdykoliv se stát střelným terčem Izraelců. Poté co intifáda vypukla, rozdělil Izrael i Gazu na menší enklávy, takže přesun na několik kilometrů se může proměnit v několikadenní noční můrou. V Gaze nejsou lidé zoufalí. To je příliš slabé slovo. Izraelské činy zasadily palestinskému obyvatelstvu hluboké psychické rány, které se stěží dají vyléčit.

Tento článek vyšel minulý týden na první straně Morgenbladet, norské paralely českého Respektu. Autor je členem redakce a napsal před nedávnem o situaci na Blízkém východě objemnou knihu (Hellig grunn: reiseskildring fra Midtøsten). Se svolením autora byl článek přeložil pro Britské listy Tomáš Linhart.