Vlastně nemám nic proti zdi jako takové. Pokud jeden národ chce postavit zeď na svých hranicích, prosím, jak libo. Ovšem Izrael nestaví zrovna na svých hranicích, ale hluboko na okupovaných územích. Pak již nejde hovořit o ničem jiném než o anektaci cizího území. Okupace je realitou. A ani vláda Izraele tento fakt nepopírá.

Je pak okupovaný, který se snaží osvobodit od cizí nadvlády a k tomuto užívá násilí, teroristou? Toto vůbec není jednoduchá otázka a nechci ani předstírat něco jiného. Pokud však odpovíme ano, pak například čeští atentátníci na Reinharda Heydricha byli prachsprostí teroristé a vrazi, a my bychom měli jejich čin rozhodně odsoudit.

V tomto přirovnání možná existují zásadní rozdíly. Pokusme se je najít. Po právní stránce není okupace palestinských území oprávněnější než někdejší Protektorát. Konec konců v biblické době, na kterou se mnoho Izraelců odvolává, neobývali naše území Slované, ale Germáni a Keltové. Co se násilného charakteru okupační správy týče, Izrael násilí používá, stejně jako kolektivní tresty a věznění bez právního základu. Situace v Palestině pak rovněž není mírová, ale válečná.

Heydrich nebyl civilistou. Stávali se však čeští odbojáři teroristy, pokud jejich přičiněním zahynuli i němečtí civilisté? Měli bychom takto třídit ve vlastní historii? Pokud pro změnu palestinští nebo čečenští útočníci zabijí vojáky protivníka, zůstávají stále pro řadu médií jen pouhými teroristy. Existuje však nějaká skutečná hranice mezi odbojářem a teroristou? Máme teroristy v našich dějinách?

V reakci pana Mareše se také tvrdí: "Závěrem bych paní Malé chtěl doporučit, aby méně četla Mein Kampf, Protokoly siónských mudrců a Maruana Bisharu a přečetla si pro změnu třeba Starý zákon, aby nemusela blábolit nesmysly o "původních obyvatelích" Palestiny."

Restituce území na základě Starého Zákona by byl nárok starý dvě tisíciletí. Pokud použijeme stejné měřítko na naši drahou Evropu, neřkuli USA, pak ouha - osm národů z deseti zde před dvěma tisíci let vůbec nebylo nebo obývalo zcela jiné části Evropy. Měli bychom snad restituovat Římskou říši? Berlusconi by proti tomu zcela jistě nic neměl a hodnověrné historické dokumenty o skutečné existenci této říše zabírají nepoměrně více stran než Bible.

A co s námi Čechy a Moravany? Máme si sbalit kufry a vydat se někam na Ukrajinu ke svým rodným slovanským bratrům? Pokud uznáváme biblický nárok Izraele, musíme to učinit! Jsme přeci důslední.

Možná však důslední nejsme. Co když jsou však důslední naši germánští sousedé a vystoupí se stejným restitučním nárokem a okupují naše území? Jsou přeci "původní obyvatelé" tohoto území kolem Vltavy a Labe. Jejich vojenská převaha je jasná a okupace by proběhla rychle. Češi by poté mohli provést jen několik zoufalých útoků. Ty by však byly v dnešní době označeny jako pouhý zločinecký čin fanatických teroristů, kteří se snaží zvrátit nezpochybnitelná historická fakta.

Shromáždění OSN by sice kupodivu a podezřele přijalo velkou většinou několik rezolucí protestujících proti okupaci. Ty se však ukáží jako zcela bezzubé. Rada bezpečnosti pro změnu nějaké zuby ukázat může, jakýkoli návrh v tomto směru je však notoricky vetován nestrannými USA. A v novinách jednoho vzdáleného státu bychom se nakonec mohli dočíst, jakýže to jsme národ teroristů a jestliže si rychle nedáme pokoj, budeme vyhubeni.

Řešením palestinské otázky, stejně jako žádné jiné, není vyhlazování. Řešením je kompromis, nutně bolestný pro obě strany. K tomuto musí být obě strany donuceny. Evropští politici se snaží vyvíjet tlak na obě strany, USA se v posledních letech nepokusily nutit Izrael k jakémukoli skutečně závažnému kroku. To je prostý fakt a ne tvrzení pramenící z nějakého emocionálního antiamerikanismu.

Stejně tak ne každá kritika Izraele je výrazem antisemitismu. Minulý týden kritizoval veřejně šéf izraelského armádního velení Moše Jaalon některá bezpečnostní opatření na okupovaných územích jako přehnaná a ve svém důsledku poškozující zájmy Izraele. Ariel Šaron nezastíral svůj hněv nad těmito prohlášeními. Lze označit generála Moše Jaalona za antisemitu?

Pokud velká část Evropanů považuje Izrael za hrozbu světového míru, nemusí to nutně ukazovat na masový výskyt antisemitismu, jak nás o tom pokouší přesvědčit oficiální představitelé Izraele. Možná se jedná o ten prostý fakt, že už po nekonečně dlouho dobu jsou zprávy nejen evropských sdělovacích prostředků zásobeny násilím tohoto konfliktu.

"Oplotit nebo vyhubit", mám-li znovu citovat, není strategií pro mír, ale nacismus. Zeď, jak se již v praxi ukázalo, sebevražedné atentátníky nezadrží. Bylo by naivní myslet si, že jedna zeď najednou vyřeší celý konflikt. Pro to, aby se pak stala základem udržitelného kompromisu, stojí na špatném místě.

Vytvoření dvou oddělených států je samozřejmě nutností. Židovský stát Izrael již existuje, arabský stát Palestina ještě ne. Nemá cenu argumentovat, že Arabové chtějí nahnat Židy do moře, pokud se dnes ukrajuje salámovou technikou za pomoci osad a zdi právě z palestinských území. Pana Mareše pak začnu brát vážně, až když mi pošle pohlednici z Kyjeva spolu s potvrzením o trvalém pobytu tamtéž.