Během jediné noci zabila americká chemická továrna v indickém Bhópálu patrně více lidi než teroristé při útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku. Tisíce mrtvých v srdci Ameriky vyvolaly vojenské invaze v Afganistánu a Iráku údajně s cílem potrestat viníky. Trosky budov byly ani ne po roce odklizeny, rodiny obětí obdržely velkorysé odškodnění a architekti soutěží o lukrativní zakázku na ještě větší a ještě honosnější nové Světové obchodní centrum. V srdci Indie zatím stranou zájmu světové veřejnosti pokračuje už 19. rok největší chemická katastrofa v dějinách. Opuštěná továrna americké firmy je stále plná jedů, statisíce obětí dostaly odškodnění jen symbolické nebo žádné a nepotrestaní viníci žijí v přepychu.

Chemická havárie ...

V noci z 2. na 3. prosince 1984 došlo v indickém Bhópálu k největší průmyslové havárii v historii. Z chemičky patřící americké firmě Union Carbide (dnes součást koncernu DOW Chemicals) uniklo více než 40 tun metylisokyanátu, kyanovodíku a dalších smrtelně nebezpečných plynů. Do chemického reaktoru vniklo větší množství vody, což vyvolalo bouřlivou reakci a ta vedla k obrovském zvýšení tlaku a teploty. Vítr pak roznesl smrtící chemický koktejl do okolí. Podle svědectví místních obyvatel nebyl nikdo varován, protože poplašné zařízení prý bylo vypnuto.

... a její oběti

Účinek jedů na lidi žijící v okolí chemičky byl strašlivý. Mnozí zemřeli ve svých postelích. Jiní se osleplí vypotáceli ze svých domů, dusili se a zemřeli na ulici. Ještě více lidí zemřelo později v centrech první pomoci a v nemocnici. Toxické plyny lidem "spálily" tkáně očí a plic, vstoupily do krevního řečiště a poškodily řadu dalších tělesných systémů. Prvními akutními příznaky u postižených byly zvracení a pocity pálení v očích, v nose a v krku. Smrt většinou způsobilo respirační selhání. U některých způsobily toxické plyny tak masivní vnitřní sekreci, že se plíce zaplnily tekutinou. U jiných vedlo k udušení křečovité stažení dýchacích cest. Mnoho z těch, kteří přežili první den, bylo nalezeno s poškozenými plicními funkcemi. U obětí, které katastrofu přežily, prokázaly lékařské studie neurologické symptomy zahrnující bolesti hlavy, poruchy rovnováhy, depresi, únavu, vyčerpání, podrážděnost, ale také poškození a abnormality trávicí trubice, pohybového aparátu, rozmnožovacího a imunitního systému. Během jediné noci zde na následky otravy zemřelo několik tisíc lidí. Další stovky tisíc byly postiženy a trpí následky této havárie dodnes.

Živí závidí mrtvým

Vzhledem k rozsahu katastrofy se přesné údaje o počtu obětí havárie asi nikdy nepodaří zjistit. Indické zdroje uvádějí, že během prvních 3 dnů katastrofy zahynulo v Bhópálu asi 8 tisíc lidí. Dodnes už má chemička na svědomí asi 20 tisíc mrtvých a na následky postižení prý v průměru každý měsíc umírá dalších 10-15 lidí. Celkem bylo v Bhópálu postiženo přes půl miliónu lidí.

Společnost Union Carbide byla po havárii požádána, aby co nejdřív odškodnila alespoň ty, kteří zůstali trvale neschopní práce. Firma však odmítla zaplatit 220 milionů dolarů, které v rámci tzv. předběžného vyrovnání požadovaly organizace sdružující oběti katastrofy. Společnost raději po léta platila neblaze proslulou public-relation agenturu Burson-Marsteller a armádu právníků, kterým se úspěšně dařilo prodlužovat nekonečné soudní spory.

Po pěti letech úporných právních bitev indická vláda kapitulovala a v roce 1989 rozhodla přistoupit na mimosoudní vyrovnání ve výši 470 mil. dolarů. Výplata odškodnění činila 270 až 530 dolarů na osobu. To postiženým často nestačilo ani k zaplacení nutné lékařské péče za 5 let, které od katastrofy uplynuly. Přitom mnoho z těchto lidí a jejich dětí je nemocných i nadále a patrně zůstanou nemocní po celý život. Přibližně 150 000 lidí stále potřebuje akutní lékařskou péči, ale kompenzace se na ně nevztahují. Mnozí postižení říkají, že by bylo lepší, kdyby bývali zemřeli hned po havárii.

Nikdo není odpovědný?

Havárie v Bhópálu je učebnicovým příkladem toho, jak chemický průmysl odmítá přijmout odpovědnost za škody, které prokazatelně způsobil. V roce 1999 společnost Union Carbide fúzovala s firmou DOW Chemicals (dále jen DOW). DOW zakoupil Union Carbide za 9,3 miliardy dolarů, čímž vznikla druhá největší chemická společnost na světě. Roční příjmy DOW dnes činí přes 20 miliard dolarů a jeho majetek přes 30 miliard dolarů. DOW však nekoupil pouze majetek společnosti Union Carbide, ale je DOW odpovědný i za její závazky. Odpovědnost za tragédii v Bhópálu však D odmítá připustit. Prý proto, že právní odpovědnost je stále ještě zkoumána americkými soudy. Od roku 1984 bylo jménem obětí a přeživších ve snaze získat přiměřenou kompenzaci zahájeno u amerických federálních soudů přes 140 případů. Tyto soudní případy pokračují dodnes.

Stovky tun jedů a otrávená voda

Společnost Union Carbide svůj závod ihned po havárii opustila, ponechala oběti jejich osudu a zanechala na místě otřesné jedovaté dědictví. Nedávné výzkumy ukázaly, že místo havárie a jeho okolí je stále kontaminováno vysoce toxickými látkami. Katastrofa v Bhópálu tak nenápadně pokračuje dodnes.

V roce 1999 z podnětu Greenpeace prohlédl komplex opuštěné chemičky expertní tým, aby zhodnotil ekologickou situaci v místě havárie i v jeho okolí. Experti nalezli a zdokumentovali několik nezajištěných skládek jedovatých pesticidů a dalších nebezpečných odpadů rozptýlených po celém areálu. Analýzy prokázaly závažnou kontaminaci půdy i podzemních zásob pitné vody těžkými kovy a chlorovaným chemikáliemi.

Ve vzorcích půdy byly nalezeny například rtuť, olovo, nikl, měď, chrom, hexachlorcyklohexan, chlorbenzeny a další nebezpečné látky. Zamoření areálu a jeho okolí bylo způsobeno jak samotným provozem chemičky, tak i pozdějšími úniky toxických odpadů po havárii. (Studie shrnující výsledky vědeckého průzkumu zamoření Bhópálu je k dispozici v angličtině na této adrese: http://www.greenpeace.org/~toxics/toxfreeasia/bhopal.pdf)

Množství rtuti a chlororganických látek ve vodě a půdě na některých místech tisíckrát až milionkrát přesahuje limity doporučené Světovou zdravotní organizací (WHO). Zdejší voda je přitom místními obyvateli stále používána k pití a na umývání.

Odpovědná péče nebo katastrofa na pokračování?

Když společnost Union Carbide továrnu opustila, "zapomněla" v ní obrovské množství nebezpečných jedů. Zanechala obyvatelům Bhópálu otrávenou podzemní vodu a jedovaté dědictví, které ještě dnes ohrožuje jejich zdraví. Za to však nový majitel, společnost DOW, odmítá nést odpovědnost. Firmu nezajímá, že asi 20 000 lidí žijících v okolí chemičky nemá dnes jinou možnost, než používat vodu zamořenou toxickými látkami. Neblahým zdravotním účinkům toxických látek je tak vystavena už druhá generace dětí a postižené děti se už začínají rodit dětem těch, kteří zažili osudnou prosincovou noc.

Tragédie v Bhópálu svého času šokovala celý svět. Mnoho zemí od té doby zpřísnilo své předpisy týkající se chemické bezpečnosti a ochrany životního prostředí a vznikly zákony o právu občanů na informace. Chemický průmysl přišel s vlastní iniciativou nazvanou honosně "Responsible Care" (Odpovědná péče), z níž se však vyklubal jen laciný reklamní trik. Touto značkou se chlubí mimo jiné i firma DOW zodpovědná za následky v Bhópálu a chlubí se jí i česká Spolana, která proslula opakovanými chemickými haváriemi ohrožujícími Neratovice a okolí.

Spravedlnost pro Bhópál

... je cílem široké mezinárodní koalice nevládních organizací, která zahrnuje jak místní skupiny postižených havárií, tak třeba organizace jako Corpwatch. Pesticide Action Network nebo Greenpeace. Například během 17. výročí havárie doručovali aktivisté Greenpeace do poboček firmy DOW v celém světě vzorky kontaminované vody z Bhópálu, aby manažerům připomněli jejich odpovědnost. Aktivistům Greenpeace se také spolu s novináři britského deníku "Daily Mirror" podařilo vypátrat bývalého ředitele firmy Warrena Andersona, na kterého byl vydán mezinárodní zatykač. Ačkoli Andersona údajně mnoho let hledal neúspěšně Interpol, nalezli Greenpeace a Daily Mirror tohoto muže zodpovědného za obrovskou katastrofu v srpnu 2002 v luxusním apartmá v srdci New Yorku! V říjnu 2002 pak indický ministr zahraničních věcí Yashwant Sinha oznámil, že indická vláda pořádala USA o vydání Andersona, aby se v Indii zodpovídal ze svých zločinů.

Dobrou zprávou na závěr snad může být to, že koalice nevládních organizací nazvaná "Mezinárodní kampaň spravedlnost pro Bhópál" se nevzdává a pokračuje ve svých aktivitách na prosazení následujících požadavků:

Svědectví některých z obětí bhópálské katastrofy:

Bhópálská katastrofa na internetu:

V češtině:

http://www.greenpeace.cz/bhopal

V angličtině:

http://www.bhopal.net/

http://www.bhopal.org/

http://www.greenpeace.org/~toxics/html/content/bhopalbriefing.html