Následující, krátký úsek textu jsem vybral z "Důvodové zprávy k čís. 4186," projednávané na 8. zasedání Poslanecké sněmovny N. S. R. Č. v roce 1923. Jde o úvod třetího oddílu nadepsaný: "Vývoj sociálně pojišťovacího zákonodárství v republice Československé a genese vládního návrhu."

Republika Československá převzala od Rakousko-Uherska sociální pojištění ve stavu kusém a nedostatečném. Při znovuzřízení samostatného státu československého dne 28. října 1918 byl totiž stav zákonodárství sociálně pojišťovacího u nás stručně tento:

1. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku platily:

1. v oboru úrazového pojištění dělníků zákon ze dne 28. prosince 1887, č. l ř. z. z r. 1888 s novelami zejména ze dne 20. července 1894, č. 168 ř, z. (rozšíření pouštění, zvláště na veškeré podniky Železniční), ze unie 8. února 1909, Č. 29 ř. z. (o povinném vedení mzdových záznamů), ze dne 11. února 1913, čís. 25 ř. z. (rozšířeni úrazového pojištění na podniky námořské plavby a námořního rybářství), ze dne 21. srpna 1917, č. 363 ř. z. (úprava dávek pojistných) a ze dne 30. prosince 1917, Č. 523 ř. z. (rozšíření úrazové pojistné povinnosti na všechny horní podniky);

2. v oboru nemocenského pojištění dělníků zákon ze dne 30. března 1888, č. 33 ř. z. s novelami ze dne 4. dubna 1889 č. 309 ř. z. a z 20. listopadu 1917 č. 457 ř. z. (částečně také zákon ze dne 16. července 1892, č 202 ř. z. o zapsaných pokladnách nemocenských);

3. v oboru provisijního pojištění horníků zákon ze dne 28. července 1889, č. 127 ř. z. o bratrských pokladnách s novelami ze dne 17. ledna 1890, Č. 14 ř. z., ze dne 30. prosince 1891, č. 3. ř. z. z roku 1892 a ze dne i 7. září 1892, č. 178 ř. z.;

4. v oboru p e n s i j n í h o pojištění soukromých zřízenců zákon ze dne 16. prosince 1906, č. l ř. z. z roku 1907 ve znění, upraveném cis. nař. ze dne 25. Června 1914, Čís. 138 ř. z.

II. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi platily:

l. zákonný Článek XIX. z roku 1907 o nemocenském a úrazovém pojištění zaměstnanců živnostenských a obchodních;

2. zákonný článek X V I. z roku 1900 o pomocné

pokladně pro zemědělské dělníky a čeledíny s novelami žák. či. XIV. z roku 1902, žák. ČI. Vili. z roku 1913 a žák. či. XX. z roku 1913;

3. ustanovení společného horního zákoníku z r. 1854, pokud jednala o bratrských pokladnách hornických.

Z nástinu toho jest zřejmo, že zde bylo pouze pojištění nemocenské a úrazové, že však chybělo vůbec pojištění neb jakékoliv line zabezpečení zaměstnanců pro případ nezaměstnanosti a že pojištěni invalidní, starobní a pozůstalých bylo omezeno --- nehledě k zaměstnancům veřejným --- na úzké kruhy soukromých úředníků a zřízenců (pojištění pensijní, uzákoněné jen v zemích historických) a dále horníků (pojištění provisijní).

Než i zavedená již sociálně pojišťovací odvětví nevyhovovala ani co do rozsahu pojistné povinnosti, ani co do organisace, ani co do dávek.

V pojištění nemocenském činila nejvyšší nemocenská podpora podle zákona 5 K denně, dávky byly poskytovány pouze po dobu 26 týdnů, pojištění rodinných příslušníků bylo pouze fakultativní; v pojištění úrazovém činil nejvyšší započítatelný roční pracovní výdělek 3600 K, v pojištění pensijním nejvyšší možný důchod (po 40letém pojištění v VI. třídě služného) 2250 K v pojištěni provisijním průměrná roční renta 200---400 K.

Pojistná povinnost vztahovala se v pojištění nemocenském pouze na zaměstnance v podnicích živnostenských, továrnách a dolech jakož i na Železnících; vyňati z pojištění byli zejména veškeří zaměstnanci v podnicích zemědělských a lesních, dělníci domáčtí a osoby služebné. Pojištění pensijnímu pak nepodléhali vůbec obchodní pomocníci a dozorčí personál v zemědělství a lesnictví.

Organisačně bylo pojištění nemocenské roztříštěno v historických zemích na téměř 1500 pokladen, namnoze malých a života neschopných; v pojištění úrazovém bylo zvláště upraveno pojištění horníků, jehož jediný nositel měl sídlo ve Vídni, kde bylo též úplně soustředěno úrazové pojištění zaměstnanců drah; na množství finančně slabých ústavů a zařízení bylo také roztříštěno pojištění u báňských bratrských pokladen a pojištění pensijní, z nichž poslední bylo z největší části koncentrováno ve Vídni.

Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi konečně bylo zejména pojištění nemocenské a úrazové upraveno podstatně jinak než v zemích historických, hlavní jeho nositel pak byl v Pešti.....

O tom, jak to nakonec dopadlo a kam to došlo, něco víme. O tom, jak to dopadne nyní, pouze s obavami tušíme. Jen pro doplnění uvádím, že vázané vydání důvodové zprávy obsahuje 241 stran doprovázených množstvím tabulek a též grafy. O počítačích se nikomu ani nezdálo, takže připojený obrázek příkladmo a jen částečně dokumentuje výpočty použité v rámci zdůvodnění. Jde o segment z celkem čtyř stran výpočtu zabývajícího se průměrným pojistným a úrokovým výnosem. Pochybuji, že by se v tom některý z dnešních poslanců kloudně vyznal. Stejně tak si ale nejsem jist poslanci tehdejšími, pečlivost a erudice zpracovatelů by však zcela jistě mohla úspěšně soupeřit se současnými.