Vysoká škola, anebo dlouhý tunel?

21. 7. 2003 / Ivo Krčmář

Už několikrát byla veřejnost uklidňována ve smyslu: "tento příspěvek je jediný a poslední". Mezitím bylo z daní občanů nastrkáno do rozjezdu školy bezmála tři milióny korun (aniž byla výuka vůbec zahájena), na obzoru je otevření dalšího "kohoutku" v podobě tzv. nadačního stipendijního fondu, do něhož chudí soukromníci (tj. soukromá škola a zakladatelská akciovka) vložili po dvou tisícovkách, zatímco veřejný rozpočet velkoryse rovnou sto tisíc, aniž by byla známa pevná pravidla, na jejichž základě budou studentům z movitých rodin rozdělovány příspěvky na studium.

Prázdniny vesele utíkají, do výběrové školy se přihlásili pouze tři studenti, a ačkoliv pan rektor prohlašoval, že škola si mezi uchazeči bude vybírat, přijímacím sítem prošlo sto procent z nich. Někdo další zase prohlašoval, že investice do vzdělání je individuální záležitostí každého, a byť v tomto případě sice vysoká (v podobě 67 tisíc korun ročně), ale vyplatí se na celý život - nyní se dozvídáme, že kolektivními sponzory studentů soukromé školy budou daňoví poplatníci. Jiná proklamace zase zněla v tom smyslu, že škola bude produkovat kvalitní odborníky a tudíž se tak pozvedne vzdělanost v regionu a sníží nezaměstnanost ve městě. Je však otázkou, zda si občané regionu s relativně nejnižšími příjmy v republice mohou dovolit platit za svoje děti tak nehorázné školné, byť by bylo o pár tisícovek odlehčené o již zmíněný "kolektivní příspěvek" daňových poplatníků. Další věcí je, zda tito nově vystudovaní odborníci najdou uplatnění na Třebíčsku - kde je renomovaných počítačových firem jako šafránu, a pokud ano, svá místa již mají plně obsazena současnými třicátníky či čtyřicátníky s dlouholetou praxí, kteří ještě na dlouhou dobu představují pro tyto firmy vysoce ceněnou devizu. Jestliže se někdo na ZMVŠ přece jen rozhodne studovat, bude to člověk přespolní a z dobře situované rodiny, který ihned po stoprocentně úspěšném studiu Třebíči zamává a své znalosti bude uplatňovat tam, kde pro něj bude lukrativní a relativně méně rizikové, že za nějaký čas přijde o práci. Leda by se zase ozval nějaký snílek, který nám před časem Třebíč vymaloval jako budoucí "univerzitní město" - tentokrát by pro nás mohl vykouzlit nějaké západomoravské Silicon Valley, aby budoucí úspěšní bakaláři z Třebíče neutíkali. Zatímco samospráva zavírá mateřské školky a slučuje základní školy z důvodu nedostatku financí a dětí, bohorovně podporuje soukromý Titanik s dvěma desítkami kapitánů a třemi plavčíky na palubě.

Na začátku byla snad hezká myšlenka, ovšem praxe ukazuje, že vysoká škola v Třebíči je podnik značně nejistý. Na onom začátku nepadlo ani slovo o nadačním stipendijním fondu. Někteří veřejní činitelé zuby-nehty tento riskantní a finančně bezedný podnik preferují kde se dá, téměř bez ohledu na veřejné rozpočty a potřeby ostatních občanů města. Skoro by se mohlo zdát, že jsou skrytě či otevřeně propojení se soukromou školou a lidmi stojícími za ní... V opačném případě hrozí rozpadem radniční koalice. Naopak jiný veřejný činitel, který si dovolí reálně hodnotit neúměrnou finanční náročnost soukromého subjektu, víceméně odkázaného na velkorysost města, či se dovolí zeptat na podmínky financování, je veřejně pranýřován v již zmíněném místním tisku a bezmála označován za hlupáka a nepřítele vzdělání.

Soukromé školství - ano, spoluúčast veřejných financí - ano, ale v míře nezbytně nutné! Když už se vedení města rozhodlo sponzorovat výběrové vysokoškoláky, jejichž pozdější uplatnění v Třebíči je značně diskutabilní, proč takto nevyjít vstříc i třebíčským studentům, kteří se na své budoucí povolání připravují na zavedených univerzitách po celé republice, a po ukončení studia se chtějí do svého rodného města vrátit?