19. 6. 2003
Zvyšme efektivitu státních výdajůŘešení, které dnes mladým rodinám paradoxně zbývá, je oficiální nezaměstnanost. Pobírá-li rodina se dvěmi dětmi životní minimum (je-li např. žena na rodičovské dovolené s druhým dítětem a muž je nezaměstnaný), dostane okolo 11000 Kč měsíčně. Dokáže-li muž k tomuto základu vydělat "načerno" několik tisíc, může se rodinný rozpočet přehoupnout přes onu magickou hranici 15000 Kč a rodina může existovat. Je toto správné řešení? A znáte nějaké jiné?
|
Vláda ČR právě dokončila plán velké reformy státních financí. Škrty ve výdajích činí 80 mld. Kč, naopak 120 mld. Kč chce vláda získat změnou zákonů, tedy zvýšením daní. Česká veřejnost ještě může na poslední chvíli podobu této reformy ovlivnit, pokud média dají dostatečný prostor k diskusi uznávaným odborníkům a ti dojdou alespoň v určitých oblastech ke konsensu. Bylo by podivné, kdyby demokratická vláda jednala v rozporu s obecně uznávaným veřejným míněním. Odpovědnost za další vývoj tak mají v současné době především média (tvůrci veřejného mínění), politici je nemohou ignorovat. Následující text se snaží vytáhnout z nepřehledného chaosu ty aspekty, které jsou klíčové a na které se někdy zapomíná. Přejme naší vládě (lhostejno zda pravicové či levicové), aby reformu nastavila maximálně efektivně. Velmi dnes chybí renomované hlasy ekonomů a sociologů, kteří by kompetentně radili naší vládě. ČAS
ČLOVĚK
STÁT
STÁT A PENÍZE
ČLOVĚK A PENÍZE
ČLOVĚK A ETIKA
Jak dnes (ne)žije běžná mladá rodinaV následujícím modelovém příkladě si ukažme, zda může finančně existovat standardní mladá rodina, kde muž nemá zajištěnu lukrativní práci. Je-li dnes např. v Olomouckém kraji průměrná mzda okolo 14000 Kč "hrubého" znamená to, že existuje mnoho zaměstnání, kde mzda je 8000 Kč nebo 10000 Kč měsíčně. Položme si otázku, jaký minimální příjem musí mít "živitel rodiny", aby tato základní stavební jednotka společnosti, do které se mohou rodit děti, mohla alespoň skromně žít.
Připomeňme, že toto jsou opravdu skromné výdaje, zcela chybí jakékoliv utrácení, též není možné např. stavební spoření nebo dokonce jakékoliv pojištění. Internet ADSL za "pouhých" 1600 Kč měsíčně je finančně nemožný luxus. Též není možné uspořit na dovolenou, která stojí 4 členy domácnosti minimálně 15000-20000 Kč. Rodina je tak uvězněna ve svém bytě a bez možnosti kultury a rekreace nutně propadá známé ponorkové nemoci.
Z našeho příkladu tedy vyplývá, že živitel rodiny musí měsíčně donést domů alespoň 10000 Kč čistého, tedy jeho mzda musí činit nejméně 12500 Kč hrubého. Na takto vysokou mzdu však velká část mladých mužů (zejména v regionech) nemá šanci dosáhnout. Nemám přesné údaje, ale podle mého odhadu má celá polovina (!) mladých mužů plat nižší, než potřebných 12500 Kč hrubého, což je velmi skromná příjmová hranice nezbytně nutná (!) pro založení rodiny. Co na to říkají renomovaní sociologové a ekonomové? Poznámka k pořadu Vertikála -- ČT 2, 17. 6. 2003Vynikající a sympatický moderátor Bob Fliedr si pozval do studia 3 hosty. Demografku Jitku Rychtaříkovou, Michaelu Freiovou z Občanského institutu a sociologa Ladislava Rabušice. Celá debata měla dobrou úroveň, bohužel však k ujasnění (či konsensu), zda to má být stát, který ručí za dostatečnou plodnost, nebo zda "populační projekce" příliš zavánějí sociálním inženýrstvím, nedošlo. Demografka J. Rychtaříková upozornila, že v dnešní době chybí mladým rodinám jistoty do budoucnosti, podotkla, že se zhoršila relativní situace mladých rodin a rovněž poukázala na špatnou dostupnost bydlení. M. Freiová se mj. domnívá, že zvýšení natality nastane, dojde-li ke změně ve vztahu k náboženství. Sociololog L. Rabušic spíše poukazoval na "zkopírování" trendů na Západě, na to, že jsme jej v tomto prostě dohnali. Musím však jasně odmítnout (viz rozpočet mladé rodiny výše) jeho tezi, že v 90. letech by k poklesu natality došlo i tehdy, "kdyby nám lítali pečení holubi do pusy". Osobně znám mnoho mladých lidí, kteří nemají možnost dosáhnout na vlastní bydlení, a proto nemají děti. Stejně tak odmítám jeho závěrečný názor, že stát se musí přizpůsobit a změnit finanční poměry podle reality. Je dobré vnímat, že mladí lidé děti chtějí, a že základním úkolem státu je vytvořit pro mladé rodiny dostatečné existenční podmínky. Dnes takové prostě nejsou. Bydlet u rodičů v jednom bytě se chce opravdu málokomu. S tímto názorem souhlasí i M. Freiová, která podotkla, že stát musí vytvářet pro rodinu dostatečný prostor. Dále jsem rád, že všichni tři se shodli na tom, že návrh na změnu volebního systému, aby rodiče mohli volit též podle počtu svých dětí, je zajímavý a podnětný a měl by být dále rozpracován. Jediná záchrana rodiny: práce v šedé ekonomiceŘešení, které dnes mladým rodinám paradoxně zbývá, je oficiální nezaměstnanost. Pobírá-li rodina se dvěmi dětmi životní minimum (je-li např. žena na rodičovské dovolené s druhým dítětem a muž je nezaměstnaný), dostane okolo 11000 Kč měsíčně. Dokáže-li muž k tomuto základu vydělat "načerno" několik tisíc, může se rodinný rozpočet přehoupnout přes onu magickou hranici 15000 Kč a rodina může existovat. Je toto správné řešení? A znáte nějaké jiné? Asociální bohatí novináři nepřejí mladýmVelmi se obávám, že těm lidem, kteří jsou ve vyšších příjmových vrstvách, skutečně naprosto nedochází, že peníze k životu opravdu jsou zapotřebí, a je-li elektřina, plyn a voda pro neplacení odpojena, nebo dokonce rodina kamsi vystěhována, není to intelektuální teorie, ale pro někoho naprosto tvrdá životní realita. A politici a ekonomové chtějí tuto šedou ekonomiku omezit různými kontrolními mechanizmy, což na první pohled vypadá pozitivně. Nahlédneme-li však podrobněji do života rodin, zjistíme, že pro ně prostě často jiné řešení ani teoreticky neexistuje. (!) V jak příkrém rozporu jsou životy statisíců rodin, kterým chybí z hlediska rozpočtu "drobné", tedy tisíce Kč, srovnáme-li je s chováním některých jedinců v tom "nejvyšším světě", kteří svým přičiněním nebo nedbalostí "čerpají" ze státního rozpočtu miliardy... Vždyť např. 10 mld. Kč, které se z rozpočtu tak snadno rozdají, také může znamenat záchranu pro 100 000 rodin -- na každou z nich by připadlo celých 100 000 Kč. (V ČR se rodí okolo 90 000 dětí ročně). Řešení: zefektivnit státní výdajeVláda chce během 3 let ušetřit na 80 mld. Kč, tato snaha je jistě chvályhodná, znamená to asi 27 mld. Kč. ročně. Výdaje státního rozpočtu mají výši okolo 800 mld. Kč, jde tedy o úsporu 3,4 % ročně, což je relativně malé číslo. Dosahuje-li zbytečné plýtvání z rozpočtu např. "pouze" 17 %, je závažnou otázkou, proč se vláda tak málo snaží najít peníze tam, kde jsou. Podařilo-li by se snížit plýtvání ze státního rozpočtu o pouhou jednu pětinu (tedy z oněch 17 % na 13,6 %), uspořili bychom ročně právě oněch 27 mld. Kč. Podotýkám, že nemluvím o špatném výběru daní, ale pouze o penězích, které se již podařilo vybrat. Příkladem úspor mohou být například opravy silnic, kde kontroly zjistily nehospodárnost ve výši okolo 40 %. Také bychom se neměli bát prověřit všechny školy, jak účelně hospodaří se svěřenými prostředky (zejména investice). A příkladů, kde lze šetřit, by se našlo mnoho. Ale jak finančně zainteresovat na šetření řídící pracovníky? 500 milionů KčAno, až na půl miliardy Kč je možné odhadnout částku, kterou např. provolají soukromě státní úředníci během jediného roku. Postačí, když každý z nich (je jich asi 130 000) provolá denně okolo 15 Kč. A to nepočítáme soukromé telefony lékařů, policistů nebo učitelů... Kontrola: transparentní účtyZ logiky věci vyplývá, že jsou-li peníze vynakládány efektivně, nezáleží v podstatě na výši daní. Tedy to, co je opravdu důležité, je EFEKTIVITA státních výdajů. Chovají-li se lidé velmi vynalézavě ve vlastní prospěch, doplácíme na to jako celek všichni. Slušný a poctivý člověk má velmi těžký život, pokud si ostatní našli soukromé cestičky ke svým finančním potůčkům. Stát -- správce našich peněz -- by měl jít příkladem a projevit dobrou vůli. Tato vůle znamená, že si nechá plně nahlédnout pod pokličku. Veřejnost by se měla více zajímat o každého státního zaměstnance, mít např. přehled, co přesně dělá armáda 130 000 úředníků (a při přepisu auta jsou přitom fronty...), jak efektivně pracuje a jak vysoké mzdy pobírá. Je to naše právo, jsou placeni našimi penězi. Ale nejen to, tato armáda rozhoduje také o dalších investicích a nákupech, počínaje drobnými kancelářskými potřebami nebo již zmíněnou možností telefonovat někdy zcela neomezeně z práce. Není-li kontrola, je pouze přirozené, že tam, kde lze nakoupit např. recyklovaný toner za 1000 Kč se koupí nový za 2000 Kč... 800 000 000 000 KčNáš státní rozpočet je dostatečně vysoký, částku uvedenou v nadpisu si většina z nás nedovede ani představit. Prostým výpočtem však zjistíme, že činí 80 000 Kč ročně na každého občana ČR -- včetně kojenců a důchodců. Zkusme se zamyslet nad tím, jakou část z něj každý individuálně čerpáme formou svého podílu na státní správě, policii či hasičích nebo třeba na platech lékařů či učitelů. Z rozpočtu o této výši je snadno možné financovat i mnohem více věcí než dnes -- pokud by se zvýšila efektivita vynakládání veřejných financí. Plýtvání dosahuje podle názorů (které se značně liší) výše 15 až 40 %. Je zřejmé, že nemá žádný smysl žonglovat miliardami, když z rozpočtu teče jak z cedníku. Přistupujme ke každému úředníkovi jako k člověku potenciálně velmi náchylnému ke korupci a zaveďme účinné systémy finanční kontroly, v ideálním případě každému dostupné transparentní účty. Je zřejmé, že "stát" se těmto změnám, které jej vlastně omezují, bude všemi způsoby bránit. Srovnáváme-li se se Západem, vězme, že lidé tam žijící si své peníze dokážou mnohem lépe pohlídat. My se tomu musíme teprve bolestně a zbytečně dlouho učit. Chceme-li situaci zlepšit, je nutné, aby české elity (a zejména média) vyvinuly na politiky dostatečný tlak. Jenom nevím, zda v ČR ty elity, které mohou mít poctivý a odpovědný zájem vyšší efektivitu prosadit, a mohly by tento tlak i vyvinout, opravdu kdesi velmi skrytě existují. |