5. 5. 2003
Proč RájUrčitě existuje nepřeberné množství postojů či přístupů, kterými se navzájem lišíme v novějším okamžiku. Konkrétně mám na mysli ten okamžik, kdy se mysl v přítomnosti poprvé dotkne tohoto tématu. Jaká vlastně je idea pozemského Ráje? A chce ji naše mysl spíše pozdvihnout či spíše pohanět?
V určitém pohledu je téma "Ráj na Zemi" testovací otázkou, na které se projeví charakter člověka. Možná by však bylo dobré se upřímně zamyslet nad tím, nakolik výslednice existence každého z nás této vysoké ideji odporuje -- či naopak.
|
Mimo kontextVstoupí-li do vědomí informace, která má určitou významnou vlastnost, může narušit probíhající myšlenkový děj a místo hlubšího pochopení souvislostí zbyde cokoliv, nejčastěji zpětná námitka vůči této informaci. Snad je možné si v tomto okamžiku uvědomit, jakou "významnou" vlastnost jsem měl na mysli. Informace, která odvede myšlení novým, jiným směrem, může působit negativně. Nemusí. Může záležet na tom, který druh své inteligence člověk v tomto okamžiku využije. Je nevhodné např. používat suchý racionální rozum ("maminko nebrečte, už mu stejně nepomůžete") tam, kde je na místě inteligence emoční, např. soucit. Každý, kdo vstupuje svým působením, svým cítěním i myšlením (mluvením) do děje, jej proměňuje. Není snadné vždy vnímat celkový kontext, rozpoznat celek a podstatu, rozpoznat která dějová linka jeví nejdůležitější souvislost. Smysl tabuNáboženská zkušenost doporučuje nezobrazovat (tabu) podobu Boha. Tam, kde jde o věci nejvyšší, je lidská snaha často nedokonalá -- zejména proto, že k ideálnímu přenosu informace dochází pouze v ideálním případě dokonalého naslouchání (pozorování). Ale pozor -- přenos informace (vnímání) se děje pouze v přítomném okamžiku. Nyní poukazuji na roli paměti, protože předávání zkušenosti může častokrát znamenat pouze připomínání toho, co již člověk ve svém archivu má. Myslím, že člověk je vděčný druhému člověku tehdy, dokáže-li najít vhodné aspekty, tedy takové místo v časoprostoru, ve kterém je možné připomenout starou ideu, aniž by se mysl zasekla na libovolném tématu, které směřuje mimo kontext. Může být problémem, je-li podoba Boha vyřezána ze žlutého dřeva. Stejným problémem může být situace, kdy se pro popis určité ideální situace použije slovo, které mysl příjemce interpretuje v jiném než původním kontextu , tedy odlišně, než tomu bylo kdysi na počátku. Je otázkou, zda může být nějaký člověk autorem zcela nové ideje. Nezáleží přitom ani tak na zvuku nového slova, jako spíše na tom, zda jeho obsah je skutečně nový. Možná lidé používají nová slova pro starý obsah prostě proto, že stará slova jaksi vyčpěla - nebo se třeba kdesi v koutě slovo (Ráj) ušpiní. |