Referendum se konalo v Polsku v sobotu a v neděli 7. a 8. června. To, že parlament hlasoval pro dvoudenní volby, bylo dost bezprecendentní, protože Poláci vždycky chodí k volbám v neděli; stereotypickým obrazem Poláka je občan, který jde k volebním urnám hned po mši (při níž zůstává místní kněz ve svém kázání jen málokdy politicky neutrální).

Tentokrát však katolická církev projevila svůj názor jasně - "Hlasujte!" i když neřekla, aby lidé hlasovali pro vstup. Avšak signál od katolické církve byl dostatečně jasný a věřící v Polsku slyšeli dopis od episkopátu z 1. června, který potvrdil, že vstup do EU je součástí učení Jana Pavla II. a že by to mělo být pro voliče inspirací.

Papež vytvořil v souvislosti s nedávným polským úsilím o vstup do EU hezkou metaforu, když se 19. května vyjádřil v Římě, že Polsko přejde od "Lublinské unie k Evropské unii", bezpochyby přesvědčil mnohé z těch lidí, kteří ještě ohledně vstupu do EU váhali.

Avšak ne všichni Poláci jsou katolíci a ne všichni, kdož se za katolíky považují, dodržují všechna očekávání církve. Takže na výsledek referenda neměla zásadní vliv jen katolická církev.

A výsledkem bylo, že téměř 59 procent Poláků projevilo úsilí obětovat část svého volna o minulém víkendu a jít hlasovat. Z tohoto počtu dospělo 77 procent k názoru, že budoucnost Polska je lépe zajištěna uvnitř EU, zatímco 23 procent mělo opačný názor.

Vedoucí polští politikové, prezident Aleksander Kwasniewski a premiér Leszek Miller přijali tyto zprávu s výkřiky radosti a ulehčení. Na schůzce v prezidentské kanceláři se sešli nejen nejbližší prezidentovi poradci, ale i mnoho politiků a novinářů, kteří podporovali vstup Polska do EU od roku 1989. První nekomunistický premiér Tadeusz Mazowiecki se srdečně objal s polským prezidentem, s nímž se poprvé seznámil před čtrnácti lety během jednání, která přinesla konec komunistického režimu v Polsku.

Co se týče reakcí veřejnosti, je obtížné říci, zda davy, které se octly před televizními kamerami, jásaly kvůli výsledku referenda, anebo proto, že se octly před televizními kamerami. Nicméně nadšení bylo.

Žádné nadšení však nezavládlo po prvním dnu referenda, kdy byla účast voličů pouze 17 procent. To znamenalo, že se v neděli muselo k referendu dostavit dvakrát tolik voličů. Ukázalo se, že nedělní tradice voleb v Polsku je velmi důležitá, protože se lidé konečně zvedli od svých televizorů anebo se vrátili z víkendu na venkově.

Je paradoxní, že právě ona trapná sobota přispěla životně důležitým způsobem k výsledku referenda. Kdo ví, zda by Poláci překročili onu padesátiprocentní hranici účasti, kdyby se bývalo referendum konalo jen v jediný den? A kdo ví, zda by šli k volebním urnám v neděli v tak velkém počtu, kdyby je k tomu nepříměla poplašná zvláštní vydání některých novin.

Pohlédneme-li na výsledky referenda podle mapy, neslabší hlas pro vstup do EU zazněl z východní části Polska, kde žijí tradičnější komunity a kde je větší vliv národněkatolických stran, jako je Liga polských rodin. Nicméně oblasti, kde by podpora poklesla pod 50 procent, se vyskytovaly jen málo. Rekordní byly výsledky z vesnice Godziszow, kde hlasovalo proti vstupu do EU 88 procent místních lidí.

Další důležitou otázkou byla samotná volební účast. Stačilo to, ale pořád ještě to byla trapně nízká. Téměř 42 procent Poláků usoudilo, že nechtějí rozhodovat o budoucnosti své země.

Problém malé volební účasti znovu a znovu trápí komentátory ve sdělovacích prostředcích a také mnoho sociologů a filozofů, kteří tvrdí, že je to jeden z největších problémů polské demokracie: lidé se neúčastní voleb, protože si myslí, že na jejich hlasech stejně nezáleží. Je to horší než kdyby šli a hlasovali, i kdyby to byly jen protestní hlasy pro populistické strany jako Sebeobrana či Liga polských rodin. Mnoho lidí si prostě myslí, že nemusejí podporovat demokracii, anebo se domnívají, že cokoliv se bude v Polsku dít, jejich život to neovlivní. Je to smutné.

Zatímco tedy zůstala velká část polské společnosti v apatii, premiér Leszek Miller se objevil v pondělí po referendu s množstvím energie. Nejprve navrhl, aby se jeho vláda podrobila v parlamentě hlasování o důvěře - a pohrozil, že bude rezignovat, jestli prohraje.

Potom šokoval mnoho pozorovatelů, když konstatoval, že by se mělo uvažovat o zavedení jednotné daně (z příjmu i ze zisku podniků). To by určitě bylo ranou pro ministra financí , Grzegorze Kolodka, který se takovému řešení zuřivě brání.

A Miller přiznal, že by se ohnisko vládní hospodářské politiky mělo přesunout z Kolodkova ministerstva financí na ministerstvo hospodářství. Miller také potvrdil, že pozitivní výsledek referenda nebude žádným zázračným lékem pro finanční potíže Polska, pokud vláda nezrychlí (v Millerově případě neobnoví) změny.

Za 11 měsíců bude Polsko členem Evropské unie.

Po několik let bude muset přežít bez mnoha výsad, které mají dosavadní členové, ale přesto bude už součástí velkého "evropského projektu", jak to nazval polský filozofi Zygmunt Bauman. Bauman byl donucen odejít z Polska v roce 1968 a od té doby pracuje na University of Leeds ve Velké Británii.

Vzpomínal na to, když dostával v Praze od Karlovy univerzity čestný doktorát:

"Na Karlově univerzitě je tradice, že příjemce čestného doktorátu vyslechne státní hymnu ze země, které pochází. Tak se mě ptali, zda chci hymnu britskou anebo polskou. Byl jsem na rozpacích. Polskou? Na ni nemám právo, protože před třiceti lety o tom tak za mě rozhodly polské úřady. Britskou? Jsem sice naturalizovaný Brit, ale pořád ještě jsem v té přátelské zemi jen hostem. Pomohla mi manželka: ať zahrají Ódu na radost. Všem se ulevilo: našim českým hostům, mé manželce i mně samotnému, britskému i polskému velvyslanci. Nebyl v tom žádný problém. Evropa něco získala, zatímco nikdo o nic nepřišel. Bude dost všeho pro každého."

Podle názoru některých lidí se jen Bauman snažil veřejnost tímto ohloupit. Zde je reakce od (nechvalně) známého Otce Tadeusze Rydzyka, muže, který vede katolickou a ostře protievropskou rozhlasovou stanici "Radio Maryja" a spřízněný deník `Nasz Dziennik.' Podle něho bylo referendum "manipulace, dokonalá manipulace".

Avšak manipulace není to nejhorší, co čeká na Polsko podle letáku, který rozšiřuje skupina, která si říká "Vlastenecký blok č. 2" (proč proboha jsou číslo dvě a ne číslo jedna, to nikdo neví). Leták varuje Poláky, že se Evropská unie připravuje na to, vyslat do Poska 2 miliony židů, aby se zmocnili polského zemědělství.

Co je ten hluk za oknem? Proboha, to jsou ti první židovští osadníci a směřují rovnou k mému domu.... Že by tohle byla má poslední reportáž?