Milí přátelé,

Hlásím se opět z Dili. Nepodařilo se mi dopsat další díl svého vyprávění a tak to pošlu až někdy v budoucnu.

Moje práce zde skončila náhle. S onou americkou organisací jsem rozvázal pracovní poměr.

Jednou o tom napíši, momentálně nemám čas a navíc mne donutili podepsat podmínku, že nebudu o nich nic publikovat bez jejich svolení. Je to asi projev jejich neobyčejné skromnosti. Zjistil jsem, že já systém změnit nemohu a tak raději vypadnu, než systém začne měnit mne.

Rozloučil jsem se s městečkem Liquica, všemi lidmi, které jsem tam poznal, hlavně s chlapci z Radia Tokodede. Bylo to trochu smutné, za ty čtyři měsíce jsme se spřátelili.

Jenže v podmínkách, které na ně byly uvaleny, se hodnotné rádio dělat nedá, to vědí oni stejně dobře jako já, takže já bych tam pouze ztrácel čas.

A psát nějaké reporty, na jejichž základě si jiní lidé žádají o peníze a ty si potom rozdělují mezi sebou, tak to se mi vůbec nechtělo.

Vybavuji si vízum do Indonézie a hned, jak ho dostanu, vyrážím do Kupangu, potom lodí na ostrov Florés a kam mne jen napadne.

Asi zapadnu někam do odlehlé rybářské vesnice, podívám se co dělají zdejší sopky a budu zkoumat místní tradiční kulturu. Zkrátka někde hodně daleko od rámusivé hudby a Američanů, pokud ještě takové místo na naší planetě existuje.

Začátkem července se vrátím na Timor leste, protože přiletí moje dcera Gabriela a tak jí ukážu krásy tohoto ostrova a jeho lidí. Potom bych měl odjet na Bali a setkat se s Alexandrou. Začátkem srpna návrat do Austrálie, odkud dokončím svá vyprávění o Timoru.

Mám hodně zážitků i poznámek, takže to vyjde ještě na několik pokračování. Možná se pustím i do knížky o Timoru, ač si nejsem jist, zdali by se v Čechách našlo dost čtenářů, kteří by o toto téma měli zájem. Uvidíme. Natočil jsem tu hodně tradiční muziky a tak z toho udělám CD album, možná dvě.

Vzápětí po mé výpovědi z práce mi bylo nabídnuto jiné místo, podobné, ale za lepších podmínek. Starat se o osm stanic, zaškolovat je a vybudovat jejich programový systém.

Jezdil a létal bych po Timoru a možná by to bylo velmi zajímavé. Pracoval bych jen s Timořany, což by mne vyhovovalo, ovšem tento projekt je financován Světovou bankou a po mých zkušenostech s tím, jak tu bohaté západní organisace pomáhají chudým, jsem trochu skeptický.

Mám čas na rozmyšlenou, odpověď chtějí až po mém návratu z ostrovů.

Může se tedy stát, že se opět ozvu z Timoru a budu pokračovat ve svém psaní z Dili.

Pobyt zde byl náročný i příjemný, hlavně styk s místními lidmi. Byla to tedy zkušenost neobyčejně zajímavá. Nahlédl jsem nejen do poměrů chudé země třetího světa ale jako v zrcadle spatřil jsem i obraz našeho západního hrubě materialistického systému. Není to pohled pěkný.

Nejméně měsíc nebudu tedy blízko internetu, mobilního telefonu a ani o poštovních službách si nejsem jist, takže budu mimo kontakt.

Mějte se všichni velmi dobře, já doufám, že své cestování po indonézských ostrůvcích ve zdraví přežiji a dříve či později se ozvu.

Zdravím vás všechny srdečně.

jaroslav