20. 3. 2003
Arabský poslanec v Izraeli: Bush Palestincům neslibuje nicNáhle, před plánovanou válkou proti Iráku, oznámí George Bush, že má pro vyřešení palestinské otázky už "silniční mapu", argumentoval Azmy Bšára, známý arabský poslanec v izraelském Knesetu a pokračoval: Tak se Bush drží vlastně něčeho, co se pouhou rukou udržet nedá. Je bezpochyby, že Tony Blair je citlivější k palestinské otázce, kterou posuzuje ze svého evropanství, přistupuje k ní sice také z hlediska zájmů [svého státu] ale bez americké ideologie osídlování.
Podle internetového zdroje Arabs48 přeložila z arabštiny Jana Malá. |
Bush začátkem roku tvrdil, že se bude angažovat za vytvoření palestinského státu, aby tak povzbudil palestinskou vládu nebo její frakce, při požadavku na omezení pravomocí Jásira Arafata. Americké vládě jde o tu sílu, která prosazuje přísnější postup vůči "palestinskému násilí". Může jít o vlivné našeptávání evropských vůdců, podporující válku, do Bushova ucha, které má jistě větší vliv než našeptávání arabských vedoucích politiků, kteří k Bushovi putovali, aby snížili výsledky arabské mírové iniciativy po summitu v Bejrútu (LAS v únoru 2002). Americké oznámení a načasování tohoto kroku [tj. podpora vzniku palestinského státy] je v rámci nutných celkových souvislostí, je základem k válce a nejde tu o novou iniciativu. Americký prezident se o vznik palestinského státy zasazuje, z pohledu Evropy, v zájmu napadnutí Iráku. Dokonce i když manévruje s palestinským tématem, nemůže jinak, než své manévry převrátit do izraelské logiky. Podmiňuje postup podle své "silniční mapy" provedením války proti Iráku, dále zastavením palestinského násilí a až potom následuje ujištění o "palestinském demokratickém a protiteroristickém státě", aniž by se jakkoliv zmínil o jeho hranicích, a to všechno navíc spojuje s organizačními změnami uvnitř palestinské vlády, zvláště novou vládní funkci ministerského předsedy. Bush neopomene zdůraznit, že je třeba objasnit, jaké má mít palestinský rpezident pravomoci. Tyto předem kladené podmínky neznamenají nic jiného, než že otěže iniciativy zůstanou v rukách Spojených států a Izraele, aby ony rozhodly, jestli "terorismus" ustal nebo ne, pokud se palestinská vláda bude angažovat v boji proti němu. Odměna, kterou za to Palestinci a Arabové mohou očekávat, je pozvání k uzavření míru s Izraelem, bez předchozích podmínek -- podle toho co řekl Bush 14.3. -- ve stručnosti tedy půjde jen o pokračování ve vyjednávání, nic jiného... Odměnou tedy bude vyjednávání. Spojené státy se budou angažovat podle "silniční mapy", vyslechnou připomínky Izraelců a Palestinců. Ve skutečnosti to neznamená žádnou americkou angažovanost. Není jasné ani srozumitelné, v čem se vlastně budou Spojené státy angažovat. Už jenom vyslechnutí izraelských připomínek, není třeba k tomu připomínat, že ty mají větší váhu a větší vliv na americkou administrativu. To znamená, že nejsou žádná hotová řešení, kterým by se musely podrobit obě strany tak, jak doufají Arabové a ti, kteří je chtějí zatáhnout k stranění Americe v její válce proti Iráku. Tento plán nevyzývá Izrael k zrušení kolonií, jenom jejich zmrazení, a to poté, co Palestinci splní určité podmínky. Ignorována je základní a sporná věc, a to jaké vlastně mají být geograficky a politicky hranice palestinského státu. Neurčí-li plán odsun (Izraele) do původních hranic z 4.června, zůstanou jen slova na papíře, přijatelná jen pro Šarona, navíc s tisíci připomínkami ohledně toho, co se všechno musí určit... Co je tedy nového v Bushových prohlášeních? Tyto úpravy neznamenají vůbec nic, jen to, že Amerika je rozhodnuta zaútočit na Irák, přes světový odpor. Jak jsem se zmínil, když americká administrativa manévruje, přemýšlí o palestinské záležitosti přes izraelské představy. Tak to je. Podrobností a vysvětlování okolo toho je hodně, ale téma je jednoduché a my mu rozumíme i bez těchto prohlášení. Izrael nemůže za odstraněí Jásira Arafata nabídnout žádnou politickou změnu, jen připravenost k vyjednávání a vybízení k boji proti terorismu. Zůstává tak jen americká agrese proti Iráku spolu se spřádáním tisíce pohádek pro četné státy, včetně evropských, jedno drama za druhým v Radě bezpečnosti a požadování spoluúčasti irácké opozice na obnově Iráku. My budeme čekat na první televizní vystoupení odborníků OSN a představitelů Organizací pro lidská práva, volající po rychlé pomoci uprchlíkům, nemocným a dětem. Budeme očekávat od států, které jsou proti válce, že se zúčastní tohoto úsilí a navíc po skončení agrese, že budou podněcovat USA, aby rychle realizovaly svůj "silniční plán". Takto začnou politické aktivity. Začnou, ale na jakém základě? Jak skončí? Žádný "silniční plán" a jeho realizace totiž neexistují. |