18. 3. 2003
Ať tu škodu CME zaplatí z vlastní kapsy senátoři a poslanci parlamentu!Nevěřím vlastní očím a uším. Mezinárodní arbitráž vynesla verdikt nad ochranou investice zahraniční společnosti CME, a nikdo za nic nemůže. Pana Železného se to netýká, tedy ani jeho CET 21 alias TV Nova, či jak se ta jeho mnohohlavá saň dnes jmenuje; pan Štěpánek nevidí důvod, proč by měl nést odpovědnost on či někdo z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání; pan Langer dokonce prohlásil jako novopečený učitel našich mladých právníků, že by stát neměl platit nic.
Jde dobrým příkladem těm budoucím soudcům, advokátům a státním zástupcům, kterým přednáší právo na olomoucké univerzitě. Dokonce i ministr financí je doposud klidný, byť mu ze státní kasy odchází denně dva miliony korun penále. Snad až nový pan prezident, jako hlava českého státu, přivede chlapce z party hic k rozumu a vysvětlí jim, jako mravný Čech a dobrý hospodář, že by měli rychle zaplatit. |
Když Vladimír Železný "převzal" od svých partnerů i "jejich" televizi, aniž by jim pořádně vysvětlil, že v českých poměrech pramálo rozhoduje o tom, komu co prodá, zvedla se vlna podpory nejen v řadách ODS, ale také u sociální demokracie. Poslanec Kučera, dnes tajemník velevážené Rady, vehementně bránil sebe i český stát. Vrabci si o všem štěbetají nejen na stromech, v mediální oblasti je tento tunel hodnocen jako vskutku mistrovské dílo při zajišťování kapitálu k rozjezdu pro hvězdu. Pravda, ti lidé ze Spojených států, pod vedením pana Klinkhammera, či jak se ten gentleman jmenuje, si mohli lépe nastudovat mediální zákon, než začali platit. Anebo, že by to věděli ? Není se co divit, všemocný mág měl v rukou smlouvu o mimosoudním vyrovnání právě s Václavem Klausem, dohodu s radním Štěpánkem i poslancem Kučerou z ČSSD. Ivan Langer už neměl co dělat, byť jako šéf mediální komise parlamentu mohl už tehdy poslance alespoň upozornit na vzniknuvší riziko. Deset miliard korun českých, to je cena, kterou zaplatíme opět my, daňoví poplatníci, stejně jako si platíme veřejnoprávní televizi, soukromé banky, polostátní továrny, či politické strany a jejich reprezentanty. Zdravý selský rozum by takovou situaci vyřešil zcela jednoduchým způsobem - rozdělit vzniklou škodu na 281 rovných dílů, a dát všem k úhradě. Možná by ještě jeden díl měl přidat, i když by jeden senátor zaplatil nespravedlivě dvakrát. Nemyslíte přátelé ? |