Víme však, že bez ohledu na nalezené řešení je dosavadní průběh volby prezidenta projevem pokleslé politické morálky zastupitelských sborů, nadřazujících svá úzce stranická hlediska nad povinnost v určitých situacích najít shodu za každou cenu. Nedejbůh, aby nás tito lidé vedli za války nebo v době jiné srovnatelné dlouhodobé pohromy. Mimo to jsou potíže se zvolením pro všechny přijatelného prezidenta dokladem nezpůsobilosti vládní koalice řešit krizové situace vzájemnou dohodou jejích členů.

Nejhorší vysvědčení si v této historické zkoušce vystavila sociální demokracie, která jako určující složka koalice nenašla ve svém středu kandidáta, který by byl přijatelný aspoň pro všechny její poslance a senátory.

Kupodivu cítila tato strana potřebu nevděčně "odstřelit" svého bývalého vůdce, jenž ji z nevýznamnosti přivedl až na vrchol polického spektra. Nejen to, strana mlčí k soustavnému znevažování až zesměšňování Miloše Zemana ve sdělovacích prostředcích do té míry, že to působí dojmem, jako by si jeho odpůrci ve straně ty četné mediální útoky objednali.

Naproti tomu, uvěříme-li Ondřeji Neffovi (viz LN 11.2.), že Miloš Zeman je osoba závislá na alkoholu, pak bychom ovšem museli pocítit spíše obdiv k ČSSD, že napravila chybu při výběru a nakonec nás na úkor svých ambicí ušetřila ostudy, protože takoví lidé nepatří za volant auta, natož do čela státu.

Selhání koalice a ČSSD zvlášť vyniká na pozadí až fanatické jednoty ODS, která stojí za svým guru jako nerozborná zeď. Je to trapné už proto, že pramenem potíží není úplná absence možných kandidátů v koalici ani v samotné ČSSD. Chybí jen schopnost se dohodnout. Nerozumnost počínání koaličních politiků vidíme například na rychlém útěku od záměru kandidovat Pavla Rychetského.

V případě jeho zvolení by přišel do čela státu po Václavu Havlovi další chartista, navíc vzešlý z nejsilnější parlamentní strany. To je velmi cenná kombinace. Jeho původ v ČSSD by nebyl na závadu, protože Pavel Rychetský je především právník, a pak teprve straník.

Od muže, jehož od prezidentské kandidatury odrazovala nemožnost vyhnout se používání služeb ochranky, bychom se nemuseli obávat orgií ješitnosti, naopak lze předpokládat, že by se úřad prezidenta v jeho podání zbavil značné části svého monarchistického nátěru.

Jeho právnické vzdělání a zkušenost s aplikací práva by byly nesmírně užitečné v řadě situací, které provázejí výkon prezidentských povinností.

Přitom to je člověk, který aspoň někdy dokáže přijít s překvapivými rozumnými názory a stát za nimi. Nebyl by tedy jen dekorativní figurkou. Nemá sice fanklub nadšených obdivovatelů, ale také proti němu nestojí zástupy vášnivých odpůrců. Nerozděloval by tedy národ.

Asi by nesplnil očekávání těch, již chtějí mít za každou cenu na Hradě "tatíčka", ale jiný kandidát takového ražení se letos stejně jaksi neurodil. Měli bychom civilního, neokázalého, leč důstojného prvního úředníka státu. Přesto jakési blíže nedefinované "vady", které jsou ve srovnání s výše zmíněnými přednostmi malicherné, ho činí nepřijatelným dokonce i pro část sociálních demokratů, o unionistech a lidovcích nemluvě. A tak tedy nad ním koalice ohrnula nos a raději snad zvolí vůdce opozice.

Předáci koalice se mimo to zřejmě chystají propást příležitost prokázat, že jejich mozkové závity přece jen nejsou zcela zarezivělé a zanesené kolomazí. Odchod Václava Havla a nedostupnost osobností "tatíčkovského" typu je skvělou příležitostí k důkladné změně stylu výkonu prezidentského úřadu.

Jejím dokonalým využitím by bylo obsazení Hradu ženou. Socialisté se vždy považovali za bořitele tradic a nositele pokroku. Pokud by sociální a křesťanští demokraté po takovém řešení sáhli, prokázali by, že přece jen dosud nezdegenerovali v pouhé zkostnatělé politické manipulátory.

Ani v případě, že by chtěla koalice jít touto netradiční cestou, by nemusela ztroskotat na úplné absenci úctyhodných kandidátek. Zdá-li se někomu, že paní senátorka Jaroslava Moserová, která v druhé volbě sklidila překvapivý úspěch, je již za zenitem fyzické výkonnosti a není tedy vhodné ji vyslat do třetí volby , jistě by se našla kandidátka na vrcholu sil. Například bývalá ministryně zdravotnictví v Tošovského vládě, senátorka Zuzana Roithová, by určitě na Hradě ostudu neudělala.

Ale je snazší vidět na lidech chyby a chybičky a pohodlně pokračovat v jízdě po vyjetých kolejích, než střízlivě zvážit poměr kladů a záporů kandidátů a pustit se netradiční cestou. Takže se skutečně může stát, že koalice dá přednost opozičnímu prezidentovi. To by byl ale tak pádný důkaz její nezpůsobilosti vládnout, že by stál za vypsání nových voleb. Vedoucí politická síla, která se nedokáže vnitřně sjednotit, aby její představitel dobyl nejvyšší úřad státu, je hodna vést masopustní průvod bláznů, nikoli národ.