Redaktor Národního osvobození se pana prezidenta např. zeptal na jeho názor na úřednickou vládu a na vhodnost přibírat do parlamentní vlády odborníky. TGM odpovídá kladně a dokládá to dobrými zkušenostmi s účastí dr. Beneše a dr. Engliše ve vládách.

Hned v další otázce zaujímá prezident Osvoboditel stanovisko k početnosti našich politických stran a říká: U nás, na rozdíl od Ameriky a Anglie, je stran mnoho, a tudíž je nebezpečí, že se stranická nedorozumění přenášejí do vlády samé, a kde je hlav mnoho, snadno se stává, že není hlavy." Na tyto myšlenky bezprostředně navazuje - přesně tak jako v současnosti - problém změny volebního řádu. Jaké stanovisko zaujímá TGM? "Změna volebního řádu by musela být provedena parlamentem. Otázka není jen otázkou politickou, nýbrž také otázkou parlamentní techniky. Jestliže totiž volební řád a části ústavy jsou na závadu úspěšné parlamentní práci, pak poslanci a senátoři mohou ústavu změnit... Lidé se změnou volebního řádu nezmění. Rozhodně je vyloučeno, že by změna volebního řádu a ústavy směla zjednat politické nadpráví."

TGM v těchto souvislostech dále soudí: "Palacký v listě Havlíčkovi po převratu roku 1848 praví, že by nám nepomohlo ani pět Žižků. Protože by neměli co dělat, více bychom měli třeba světového básníka-spisovatele; poměry po revolučním převratu jsou obdobné, jak po revoluci 1848 - potřebujeme po dlouhé výchově Rakouskem revoluce a reformy hlav a srdcí, tu kde kdo pomáhej a pracuj a začni každý u sebe... Potřebujeme té práce tak zvané drobné-politické rozčilování sebe a jiných, nesmírná stranickost a nepraktické horování o abstraktních heslech nic nepomohou. Agitace není akce."

Další otázka redaktora NO byla tedy - před 73 lety - obdobou oné pověstné "blbé nálady", o které se dnes tak často mluví. TGM odpovídá: "Snad Vás překvapí, řeknu-li hned napřed, že v té nespokojenosti nalézám důkaz pro to, že se nám vede mnohem lépe než za Rakouska. Převrat přinesl tisícům a tisícům výhody materiální, společenské a jiné. I je pochopitelné, že by mnozí chtěli mít ještě více, než dosáhli... Velmi mnoho lidí nedorostlo ohromné politické vymoženosti: máme republiku, máme úplnou svobodu. To je věc ohromná a právě svou ohromností plete slabší charaktery a lidi politicky nedozrálé. Odsud radikalism, jenž ve skutečnosti velmi často je anarchismem... Převrat svou velikostí na jistou dobu uchvátil všechny strany, avšak po chvíli nadšení vyprchalo a zůstala stará mentalita, staré zvyky a programy... Značná část podrážděnosti vychází a šíří se od těch, kteří novou úpravu věcí nebyli uspokojeni ve svých ambicích... Uznávám oprávněnost kritiky všech, kdo poctivě pracují k nápravě a zlepšení. Ale neuznávám to hubování lidí, kteří z chyb a vad žijí, kteří se přímo těší, že chyby jsou, aby svou politickou neschopností mohli veřejně uplatňovati... Vím dobře, že nespokojenost nevzniká jen z důvodů politických, nýbrž i mravních; vím, že lidé slušní jsou přímo uráženi četnými korupčními aférami. Sdílím ty pocity a doufám, že tato rozhořčenost mravní nabude dostatečné síly a že se bude projevovat v náležité formě, tj., že jí nebude zneužito od politických spekulantů."

Nakonec na dotaz po politickém testamentu uzavírá TGM: "Máme přece politický testament Palackého a velmi dobrý; v stručnosti, abychom se vzdělávali a podle vzdělaného rozumu jednali... A tak tedy: politiku rozumnou a poctivou. Toť vše!"

vyšlo v Národním Osvobozením roku 1926