Tímto titulkem nadepsal ve čtvrtek 21. března 2001 svou přílohu, věnovanou studiu v zahraničí deník Právo, v níž věnoval skoro celou jednu stránku velkého formátu výměně vysokoškolských studentů, která v loňském školním roce začala fungovat nejprve jen mezi ostravskou univerzitou a naší katedrou slovanských studií na Glasgow University.

Už tehdy napsal o své glasgowské zkušenosti v deníku Právo náš tehdejší student Luboš Kreč: "Rozdíl je v přístupu ke studiu: ve Velké Británii je kladen menší důraz na 'encyklopedické znalosti' a o to víc jsou studenti nuceni sami pracovat ve studovnách, knihovnách, na internetu. Částečně odlišný je i přístup v seminářích - diskutuje se, pracuje se v kolektivu; jednoduše řečeno, v Británii je standardem takový vyučovací proces, který se v Česku teprve pozvolna zapracovává do strnulých akademických struktur."

Výměnu, kterou z velké části financuje program Socrates Evropské unie (studenti neplatí žádné školné, které je v Británii normálně pro zahraniční zájemce nesmírně vysoké [na filozofické fakultě Glasgow University je to 7300 liber, tj. cca 365 000 Kč, ročně] ale musejí si sami hradit zhruba třetinu nákladů na pobyt, celkem asi 25 000 - 30 000 Kč), jsme od letošního roku podstatně rozšířili: letos na podzim do Glasgow přijelo studovat českou literaturu, film a sdělovací prostředky z České republiky na čtvrt roku celkem osm studentů: z Ostravy, z Brna a z pražské Karlovy univerzity.

Semestr se v těchto dnech v Glasgow chýlí ke konci, a tak tu pomalu nyní končí i jejich pobyt, v jehož rámci zde letos na podzim navštěvovali často více než dvacet hodin přednášek a seminářů týdně, v nichž pracovali opravdu s nadšením a s velkým nasazením.

Studenti to byli vynikající. Semináře se pravidelně měnily v neformální, ale hluboké, intenzivní, brainstorming sessions, z jejichž debat si odnášeli poučení nejenom žáci, ale i učitel. Všichni moji britští kolegové, kteří přišli s letošními českými studenty v Glasgow do styku, neobyčejně chválili jejich erudovanost, zájem, nadšení, píli.

Zrovna včera přinesl jeden z těchto osmi českých studentů opravenou svou esej, kterou napsal v angličtině pro profesora na úplně jiné katedře Glasgow University. Na předtištěném formuláři pro hodnocení této eseje byly v kolonkách zaškrtnuty bez výjimky všechna nejlepší hodnocení. A profesor k eseji připsal: "Vynikající. Předložil jste a zpracoval zajímavou, originální myšlenku."

Tento student, který v hodinách - obdobně jako ostatní jeho čeští kolegové letos na podzim na Glasgow University - prokázal hluboké znalosti, velké schopnosti a inteligentní úsudek nejen ve svém oboru - dostal nedávno na své domovské vysoké škole při ústní zkoušce z české literatury dvacátého století trojku.

Proč? Zkoušející mu vyčítal, že nemá na seznamu četby, předloženém při zkoušce, nic od Jarmily Glazarové a Jaroslava Durycha. Student namítal, že od obou autorů samozřejmě určité části jejich díla četl. Podrobně zkoušejícímu argumentoval, že se jejich "literárními texty" úmyslně odmítl zabývat hlouběji, protože jde o komunistické, případně polofašistické bláboly bez literární hodnoty. Vysvětlil, proč texty Glazarové a Durycha za literaturu nepovažuje. Jenže, jak se zdá, pro některé české profesory je dobře vyargumentovaný samostatný názor jak pro býka červený hadr. Student, kterého tady v Glasgow všichni chválí, za svůj samostatný a kompetentně vyjádřený názor, v ČR málem propadl. Jak je to možné?

Možná je to náhoda, že se letos z ČR sešli v Glasgow většinou skutečně vynikající studenti. Možná už sama nabídka stipendia v zahraničí motivuje výjimečné schopné a podnikavé jedince, aby se na stipendium přihlásili. Možná se mi příliš líbí, že ve společnosti mladých lidí z ČR nemusím vysvětlovat všechny maličkosti o středoevropské kultuře a civilizaci od samého začátku, jak to musím dělat s mezinárodními studenty. Mnohé věci jsou studentům z českého prostředí dané a známé, a mohu tedy se studenty z ČR rozbírat většinu témat daleko podrobněji a složitěji, než jak by to bylo možné s lidmi odjinud, z nichž se drtivá většina o "exotických" středoevropských poměrech většinou teprve začíná něco dozvídat.

Ať už je moje vysoce pozitivní percepce onoho intenzivního, brainstormingového podzimu, který jsem právě strávil s českými studenty, jakkoliv subjektivní, nemohu se zbavit jednoho dojmu, který potvrzují i zkušenosti odjinud.

V České republice žije dnes zjevně - a asi hlavně mezi studenty - určité množství velmi schopných, erudovaných, inteligentních a moudrých (mladých) lidí. Bohužel, jsou natolik slušní, že jejich hlas není ve veřejném diskursu, ve sdělovacích prostředcích a jinde na veřejnosti vůbec slyšet. Tam to mají obšlápnuto jiní...

Úkolem učitelů na středních i vysokých školách by mělo být vyhledávat tyto mladé talenty a umožnovat jim co nejusilovněji, aby se rozvíjely a aby - ve prospěch země - rozkvetly.

Z toho, co se však dovídám, mám pocit, že se to vždycky zrovna neděje.