Exkurze televizními okruhy a rozhlasovými stanicemi ukazuje obrovský a trapný rozdíl mezi tím, jakých zpráv se nám dostává zde v Izraeli a co vidí, slyší a čtou lidé ve světě - nejen v komentářích a v analýzách, ale také při informování o suchých faktech. Izrael je jako izolovaný mediální ostrov. Většina reportérů se snaží přesvědčit samy sebe a čtenáře, že vláda a armáda je naprosto v právu ve všem, co dělá. Některé noviny dokonce tisknou přímo komentáře vojáků. Je to další krok při rozmazávání hranice mezi postojem armády a postojem novináře, který má být nezávislý a kritizovat, napsal před nedávnem izraelský deník Haarec a pokračoval:

Izraelský občan, kterého zajímá složitější obraz reality, musí přepnout na zahraniční televizní stanice a použít počítačové myši. "Jsem tady už mnoho let, ale tak temné období izraelského tisku nepamatuju," stěžoval si jeden zahraniční korespondent.

Ministr obrany splnil svůj příslib a absolutně zakázal izraelským reportérům vstoupit spolu s armádu do města Ramallah. Výsledek: Izraelská média nemají informace o tom, co se v tom městě děje.

Reportéři a komentátoři získávají většinu informací od armády, někteří také používají palestinských zdrojů, k nimž se stavějí s velkým podezřením.

Vzhledem k tomu, že novináři nejsou na místě, aby se sami přesvědčili, co se děje, jejich očima se stávají vojáci. To vysvětluje onen obrovský rozdíl mezi tím, o čem jsme informováni my, a mezi tím, co vidí svět, zejména arabský svět.

V arabských televizních stanicích (ovšem nikoliv jen v nich) je vidět, jak izraelští vojáci okupují nemocnice, rozbíjejí zařízení, poškozují léky a zabraňují lékařům, aby se starali o pacienty. V jednom interview šeptal lékař do telefonu a vysvětloval, že musí mluvit tiše, protože jinak by voják ve vedlejší místnosti rozhovor přerušil. Zahraniční televizní stanice po celém světě odvysílaly záběry pěti Palestinců z národní palestinské armády, kteří byli zblízka zastřeleni do hlavy: jeden z nich byl prý ředitelem orchestru palestinské správy. Některé televizní stanice přinesly informaci, že byli tito lidé chladnokrevně zastřeleni poté, co byli odzbrojeni.

Celý svět viděl raněné lidi na ulicích, slyšel zprávy o tom, jak izraelská armáda brání sanitkám, aby odvezly raněné do nemocnic. Celý svět slyšel palestinské civilisty, že nemohou vycházet ven z domu či bytu, protože "oni střílí na ulicích na každého". Celý svět slyšel svědectví palestinských rodin, které byly uvězněny v bytě po 72 hodin, na některých místech bez elektřiny a vody, a docházejí jim potraviny. Také přicházejí zprávy o vandalismu a plenění.

Možná je to všechno lživá propaganda (i když v některých případech hovoří záběry samy za sebe), avšak izraelští novináři nemají možnost záležitost vyšetřovat a zjišťovat pravdu, buď dokázat, že tyto zprávy jsou nepravdivé, anebo je potvrdit. Namísto řádného zpravodajství slyšíme pořád jen opakování otřepaných frází, že "civilní obyvatelstvo není naším nepřítelem" a informace o tom, že se armáda velmi snaží nedělat nic špatného civilistům.

Izraelci tak rádi srovnávají honbu Američanů za Osamou bin Ladenem v afghánských horách s izraelsko-palestinským konfliktem. Alespoň v jednom smyslu se Izraeli skutečně podařilo vytvořit určitou obdobu: Izraelská armáda vytvořila v oblasti města Ramallah afghánskou situaci. Nejprve byla neutralizována izraelská média, a pak mluvčí armády "doporučil" zahraničním novinářům, aby město opustili, a dal jim najevo, že kdo zůstane, činí to na vlastní nebezpečí. Někteří reportéři mají pocit, že izraelská armáda vede válku proti nim, nikoliv proti Jásiru Arafatovi.

Tým z francouzské televizní stanice France 2 se snažil dostat se do města Ramallah. Když jim nebylo dovoleno projet vojenskou kontrolou v Qalandiyah, vybalili televizní kamery, aby si natočili tamější vojenskou kontrolu. Aby měli alespoň něco. Není to zakázáno. Avšak jeden tamější voják - prý záložák - jim nařídil, aby přestali natáčet. Řekli mu, že jim nemá co bránit ve filmování a požádali ho, aby jim ukázal písemný příkaz od ústředního velení izraelské armády, že je tato oblast uzavřenou vojenskou oblastí. Žádný takový příkaz ten voják neměl. Namísto toho na ně začal křičet a házet po nich věcmi. Když se nakonec obrátili a vraceli se k svému autu, mezi kameramanem a reportérem, Shaulem Anderlinem, prolétla kulka.

Anderlin je izraelský občan, který tu žije už mnoho let. Poslal ostrou stížnost mluvčímu izraelské armády. Během několika posledních dní byli v městě Ramallah postřeleni dva novináři. Úmyslná střelba na novináře v Qalandiyah oslabuje izraelský argument, že byli tito reportéři postřeleni neúmyslně.

(...)

Po válce, za týden, za dva týdny, za měsíc, možná za déle, se reportéři budou muset vyrovnat s tím, co psali a říkali. Anebo možná nebudou muset. Archívy jsou plné zaprášených složek článků, které vyšly před válkou o Yom Kippur, i článků vychvalujících konsensus před invazí do Libanonu. Nikdo tehdy vlastně nezaplatil za to, co se psalo tehdy, a už vzniká nový účet.