Fiasko české demokracie po dvaceti letech

28. 1. 2010 / Jan Čulík

Výsledky průzkumu veřejného mínění, který provedla organizace STEM, podle něhož je 84 procent Čechů přesvědčeno, že výsady současných českých politiků jsou stejné jako výsady politiků bývalého komunistického režimu v Československu, 87 procent Čechů si myslí, že česká vláda a čeští politikové neberou při rozhodování v úvahu názory občanů a jen 20 procent Čechů zastává názor, že současní čeští politikové jsou poctivější než političtí představitelé bývalého komunistického režimu, jsou nesmírně významné.

Dnešní režim je "daleko horší" než komunismus?

28. 1. 2010

Dovoluji si poukázat, že bohužel ve svých stanoviscích zastáváte velice důsledně dvojí metr. Např. mně je třeba líto smrti Pavla Wonky (beru jako příklad), o němž jinak skoro nic nevím (a nevím ani do jaké míry je prokázána jeho vražda), ale daleko více se mně a mého "lidství" (podle Vás možná "nelidství") týkají zcela prokazatelné případy ročního přírůstku 200 vražd, půl millionu dlouhodobě nezaměstnaných, 100 tisíc bezdomovců a žebráků, 700 tisíc ročních exekucí, desetitisíců lidí bez výplat, násilí a vražd páchaných našimi českými vojáky v cizích zemích (dnes hlavně v Afghánistánu), život milionů našich lidí ve všeobecném strachu o pouhou existenci, kteří ztrácejí svoji lidskou důstojnost atd.atd. Znovu tvrdím, že "nejsou jako oni, jsou daleko horší...," míní František Nevařil.

Pozn. JČ: Skutečně zahraniční vojáci "vraždí v Afghánistánu"? Všechno by bylo v pořádku, kdyby tam vládl Taliban?

Bylo opravdu nutné, aby byli lidé v ČR terorizováni exekutory? Myslíte si, že to tak vypadá v jiných demokratických zemích? Nebylo možno vytvořit podobné záruky pro slabé a zranitelné členy společnosti (třeba proti neskrupulózním lichvářům, praktikujícím úžeru) tak, jak je chrání legislativa v západních zemích? Neměli se za dvacet posledních let lidé v ČR dožadovat těchto civilizačních opatření? Není tomu tak, že si Češi do určité míry mohou za to, co v jejich zemi převládlo, protože v nejlepším případě jen bezmocně nadávají v hospodě u piva?

Pozn. KD: Podle aktuální zprávy agentury AP například počet Kaliforňanů, kteří zbankrotovali kvůli hypotékám a přišli tak o své domovy, v posledním čtvrtletí minulého roku klesl o 24%, takže jich bylo už "jen" necelých 85 000. Problém je ovšem v tom, že tyto bankroty nyní zasahují už i střední třídu, která přestává být schopna splácet své finanční závazky. Za předpokladu, že jsou USA demokratickou zemí, mi není příliš zřejmé, jaká legislativa zde vlastně chrání slabé a zranitelné členy společnosti před údělem bezdomovce.

Pozn. JČ: Spojené státy jsou, zdá se, podstatně méně "sociální" než západní Evropa. V Británii je relativně efektivní legislativa, která chrání občany před exekutory, takže divošské exekuce, k jakým dochází v ČR, se tam nemohou konat. Britská vláda schválila i opatření pro případy, kdy občané ztratí schopnost splácet svou hypotéku. Pokud přijdou v Británii rodiny o dům či byt, musí je na vlastní náklady ubytovat komunální úřad, respektive jejich podpora v nezaměstnanosti je taková, že jim uhradí činži náhradního ubytování. Není nijak krásné, ale rodiny po bankrotu se v Británii nestávají bezdomovci. Vzhledem k tomu, že Británie je ze západoevropských zemí, co se týče sociálních opatření, snad nejhorší, předpokládám, že v jiných západoevropských zemích, je sociální legislativa ještě podstatně účinnější.

Postkomunističtí politikové se vlastní diskreditaci vyhnout nemohli

28. 1. 2010 / Miroslav Tejkl

Příspěvek Jana Čulíka z 28.1.2010 "Fiasko české demokracie po dvaceti letech" ukazuje zjevně, jak obrovská propast leží mezi životními zkušenostmi různých lidí, pokud jde o minulý režim, píše Miroslav Tejkl.

S vyjímkou tak dvou snad tří, neznám ze svého okolí nikoho, kdo by považoval komunistickou politickou garnituru z minulého režimu za zločince, kteří mají na rukou krev - pokud se zvlášť nezdůrazní první garnitura po roce 1948 - to by jich podle mého odhadu několik přibylo...

Komunisté do strany nikoho nenaháněli

28. 1. 2010

Jsem vaše čtenářka od doby kdy jsem se v mých letech naučila s tímto zacházet. Pane Čulík i mne dnes váš článek zvedl ze židle a souhlasím s příspěvkem, že není a neznám v okolí nikoho koho naháněli, čtyřicet let jsem pracovala ve funkci vedoucí skladu velké továrny na kosmetiku byla THP pracovník a nikoho nenaháněli, ale sami pracovníci se hlásili, třeba jim šel syn na vojnu a mysleli, že bude mít lepší vojnu a dostal se jim na hranice ale to byli opravdu výjimky, anebo jsme měli vyjímečný kruh stranického vedení, všem šlo o práci a ne o politiku.

Tato firma je dodnes velice významná nebudu ji dělat reklamu, ale je pravda že bylo lépe, nestarali jsme se o banány ale abychom vychovali čestné děti a nestyděli se za sebe ani za shrbená záda.Ty mají dnes leckteří zaměstnanci o hodně níže než my. Jinak bez BL by nebyl den pro mne zajímavý, vím že nemáte diskuse,já vaše články tisknu a dávám na domovní tabuli pro celý dům ale ten dnešní si skutečně rozmyslím. Přeji hezký den! píše Stanislava Stejskalová.

KSČ naháněla studenty

28. 1. 2010

Mohu dát vlastní příklad toho, jak to chodilo v letech 1982-85. Studoval jsem tehdy jisté Střední Odborné Učiliště s maturitou, což byl experiment socialistického školství jak vytvořit nového člověka - tedy tzv. dělníka-inteligenta (nesmějte se ale tak se opravdu nazývalo), píše Jan Neumann.

Zhruba ve čtvrtém ročníku začali naší školu navštěvovat "náboráři" z KSČ. Měli předem vytipováno z každé třídy několik studentů, především dle třídního původu a také dle toho, zda jejich rodiče již byli ve straně či ne. Tyto studenty pak oslovili s nabídkou tzv. kandidáta KSČ, což byla zřejmě jakási čekatelská doba na plnohodnotné členství. Pamatuji si dobře, že u většiny "vyvolených" to vyvolalo naprosté zděšení, neboť odmítnutí této nabídky znamenalo minimálně negativní záznam v personálních dokumentech, které určovaly osud každého člověka až do smrti. Tento negativní záznam o odmítnutí členství pak často znamenal nepřijetí či alespoň problémy s přijetím na VŠ či získáním lepší práce.

Poněkud existenciální úvaha

28. 1. 2010 / Jindřich Bešťák

Připojuji se k názorům Petra Tučka v BL z 27. 1., vyjádřeným v článku "Polistopadové změny". Domnívám se, že původně Milan Valach v textu "Obnovení strachu" správně poukázal na téma, které se jako specifický fenomén doby stále více a zřetelněji vynořuje v příbězích a osudech mnoha konkrétních lidí, v různých sociálních skupinách a společenských vrstvách.

Myslím si, že téma strachu se určitými nezanedbatelnými projevy v různých formách deprivací, stresů, neuróz, skrytých či otevřených agresí tak či onak promítá a negativně působí nakonec v celém společenském spektru.

Obama: Oklamaný prezident, který ztratil rok

28. 1. 2010

KD│ Takřka po roce působení Baracka Obamy v Bílém domě jsou výsledky administrativy jejími příznivci široce kritizovány coby ukázka neočekávané neschopnosti a politické nekompetence, která ostře kontrastuje s předvídavostí, inovativností a schopností předvedenou během prezidentské kampaně. Fatální samolibost Obamova Bílého domu a vedení Demokratické strany ve vztahu k výsledkům senátorských voleb v Massachusetts, spolu s únavou z průtahů kolem reformy zdravotnictví, vyvolaly drama, v němž prezident vůbec nehraje aktivní úlohu. Vypadá to, jako by snad nikdy sám nevěděl, o jaké reformy vlastně usiloval, a přenechal Kongresu a lobbyistům, aby si bez jakéhokoliv vedení vybojovali legislativu podle vlastní chuti, napsal William Pfaff pro Truthdig.

Naposledy leden v prvním desetiletí 21. století

28. 1. 2010 / Miloš Dokulil

Ty zde tradiční přehledy musí přirozeně kulhat za časem, který sledují. Nikdy nemohou postihnout vše "podstatné". Ani sám život, ani uvažovaný rozsah příspěvku to nedovolí. Je otázkou, zda zde běžná inventarizace, skloubená do dat, může být optimální. Pokusím se tentokrát seskupit události měsíce v poněkud odlišné režii.

Překvapivé, nebo očekávané?

28. 1. 2010 / Jiří Baťa

V období 20. výročí listopadové "sametové" revoluce (říjen 2009) jsem napsal svůj názor, laické hodnocení uplynulých dvaceti let, tedy od listopadu 1989 do r. 2009. Článek nesl název: "Dvacet let od sametové revoluce: NIC MOC". Na několika příkladech ze života naší společnosti, jsem se snažil pokud možno objektivně, ale velmi obecně a stručně, popsat a zhodnotit, co se od doby listopadu 89 do dnešních dnů změnilo v naší společnosti změnilo k lepšímu natolik, abychom mohli konstatovat: ano, máme demokracii, žije se nám lépe než dříve, politici jsou uvědomělí, čestní, hájí zájmy občanů a jsou lepší než za komunistů, máme všechno na co si vzpomeneme (když na to máme), jsme svobodní, státní ekonomika prosperuje, nemáme dluhy, nejsme nikomu zavázání, nemusíme být nikomu podčiněni atd. S hodnotícím dovětkem: NIC MOC.

Kouř nad Ostravou

28. 1. 2010

Se smutným úsměvem jsem si přečetla, jak se Ostrava dusí. Pro ilustraci posílám fotku z jednoho krásného prosincového dne, asi šest neděl starou. Je to foceno z Místecké u průmyslové zóny v Hrabové. Je krásně vidět, jak od Frýdku do Kunčic je relativně čistý vzduch, od hutě jde černá šmouha. Tohle musíme dýchat, a nejsou to komíny domků - tohle je Arcelor Mittal, píše Pavla Cholevová

Krásně barevné kouře nad rodinnými domky vyfotím příště. Taky to stojí za to.

Fenomén TOP 09: preference beze všeho!

27. 1. 2010 / Stanislav Křeček

Málo co vypovídá o stavu naší politické kultury a o našem společenském podvědomí jako skutečnost, že politická strana, která dosud nezveřejnila ani jedinou větu ze svého programu, nesdělila oficiálně a s konečnou platností jediného krajského lídra pro jarní parlamentní volby, a dokonce ani jména poslanců na budoucí kandidátce, má nejen vysoké volební preference, ale ve volebním obvodě, který je tvořen hlavním městem, je ve volebních preferencích na prvém místě.

Používání absolutních čísel ve vztahu k Číně je ošidné

28. 1. 2010

Dnes ráno jsem jel jako každý den do kanceláře pekingským metrem plným hezkých mladých Číňanek, že by až člověk čínským chlapcům záviděl, a v novinách jsem si četl, jak se na úrovni pekingské samosprávy diskutuje o uvolnění politiky jednoho dítěte. Dozvěděl jsem se tam, že se tato politika vztahuje na městské obyvatelstvo s výjimkou párů, kde oba jsou jedináčci, které mohou mít druhé dítě. Celkem se omezení počtu dětí týká asi 63 % čínských rodin, z nichž by si podle výzkumů asi 70 % přálo mít další dítě. Výsledkem této politiky plánování rodiny, jak se tomu zde v Číně oficiálně říká, je pokles plodnosti žen z 5,81 v roce 1970 na současných 1,8, píše Jiří Němec.

Proč dávají média přednost přírodním katastrofám

28. 1. 2010 / Andrew Stroehlein

"Kdyby jen bývala Srí Lanka mohla dostat aspoň desetinu zájmu sdělovacích prostředků, jakého se nyní dostává Haiti," stěžoval si můj přítel, který v té době pracoval v Colombu. "Tlak médií mohl zachránit tolik životů." I když nikdo nezpochybňuje množství zájmu, které si v médiích v současnosti oprávněně vysloužilo Haiti, je lehké s mým přítelem souhlasit. Mezinárodní sdělovací prostředky reagují velmi odlišně na oběti přírodních katastrof a na oběti válek.

Takhle ovšem ne...

28. 1. 2010 / Tomáš Krček



Tragikomický příspěvek v diskusi o potřebě dobrého zvládnutí angličtiny, vedené v současné době na BL, může velmi dobře sloužit videoclip, v němž nový německý zástupce Günther Oettinger v nově ustavované Evropské komisi, předvedl svou svéráznou schopnost špatně zvládnuté angličtiny. Oettinger není ovšem jen tak někdo - do funkce německého komisaře byl jmenován osobně kancléřkou Merkelovou a doposud zastával úřad ministerského předsedy Spolkové země Bádenska Württemberska.

Pojistěte se proti pojišťovně!

28. 1. 2010 / Anděla Horová

Kdysi jsem kdesi četla, že politika by měla zbavovat člověka strachu ze života a umění strachu ze smrti. Logicky dodávám, že pojišťovna by vás měla zbavovat strachu z pohromy, zejména živelné, když hned nepomyslím na zloděje, vrahy či paliče.

Letošní zima je krušná a sníh a mráz je všude.

POZNÁMKA NA OKRAJ:

Banky a hospodářská soutěž, neboli Kdo by ještě nyní mohl tvrdit, že banky by neměly být zestátněny?

27. 1. 2010 / Uwe Ladwig

Ani finanční, ani hospodářskou krizi nemáme prý ještě za sebou. Někteří znalci se domnívají, že by se svět měl připravovat, až praskne další finanční bublina. Přesto je zestátnění bank tématem, o němž se jen málo mluví. Že je to ale výsledek ideologické předpojatosti, o tom něco v téhle poznámce...

Mikromanifest za zbojníka Jánošíka

28. 1. 2010 / Pavel Kopecký

Loupežník Juraj Jánošík je nesporně slavná postava, která přesáhla i hranice někdejšího Československa. Zbíjal, nezabíjal, možná plnil zpravodajské úkoly, za žebro byl naboden na hák. Zkrátka za dobrotu na žebrotu. Zpívají se o něm písně, do pověsti o jeho pásu nezranitelnosti se promítají zkazky, které si sdělovali už staří Germáni o svých velmožích, podarovaných zdobenými předměty římské provenience.

Mluvím, mluvíš, mluví

28. 1. 2010 / Marie Haisová

Reakce na dlouho očekávanou příručku genderově korektního jazyka, kterou pod názvem http://www.msmt.cz/socialni-programy/kultura-genderove-vyvazeneho-vyjadrovani "Kultura genderově vyváženého vyjadřování" připravilo MŠMT - Skupina sociálních programů ve školství pod vedením náměstkyně Kláry Laurenčíkové.

Autorky Jana Valdrová, Blanka Knotková-Čapková a Pavla Paclíková odvedly kus dobré práce ve snaze přiblížit české veřejnosti jazyk, který denně používáme a jehož záludnost - ve vztahu k rodu mužskému a ženskému tone v temnotách nevědomí.

Němečtí nacisté by Čechy poněmčili

28. 1. 2010 / Tomáš Krystlík

Tvrzení, že "bychom skončili, nejspíš naše matky, v pecích krematoria koncentračního tábora", není pravdivé. Johann W. Brügel ve svém stěžejním díle Tschechen und Deutsche dokázal, že Hitler chtěl Čechy poněmčit v časovém rozmezí alespoň jednoho sta let. To německý Nationalsozialismus nezamýšlel s žádným jiným okupovaným národem, ani s germánskými národy jako jsou Holanďané, Dánové, Norové. Dost se uvádí tajná Heydrichova řeč z 02. 10. 1941, ale všechny překlady do češtiny vynechávají podstatnou poznámku ke konci jeho projevu: "Es ist dies ja alles nur theoretisch gesehen." K tomu všemu je poučné vědět, co již od roku 1939 zamýšlel český nacionální socialismus učinit s čs. Němci a židy po skončení války, píše Tomáš Krystlík.

MF DNES -- váš nejlepší přítel!

28. 1. 2010 / Miloslav Štěrba

"Netankujte u Lukoilu." Sedmkrát zopakoval tuto větu ve svém článku mladofrontovní žurnalista z brněnské redakce Karel Škrabal. Sedm hromů a blesků vyslal na ruskou firmu. Co nám ti proklatí hoši z východu provedli? Podpořili, jak píše, překlad knihy českého prezidenta do ruštiny. A to jak víme, je jazyk země, v níž se "zavírají podnikatelé, střílí opravdu svobodní novináři, vysílá jen prorežimní televize...." Proto, "nemáte rádi politiku a názory Václava Klause škodící přírodě? Netankujte u Lukoilu."

Lukoil - váš nejlepší přítel?

27. 1. 2010 / Jan Čulík

Uznávám, že rusistu a znalce Ruska Miloslava Štěrbu irituje ideologická zaslepenost novinářů z Mladé fronty Dnes a jejich nekritická adorace Západu, který zjevně moc dobře neznají, když kritizuje článek reportéra MFD Karla Škrabala, který vyzývá občany, aby nenakupovali u benzínových pump ruské společnosti Lukoil.

Rusko ovšem samozřejmě příliš demokratická země není a nechtěl bych, aby z Britských listů nějak vyznělo, že si přejeme, aby snad čtenáři Lukoil svými peněženkami podporovali.

Zásadou Britských listů je nepodbízet se a nepochlebovat žádným mocným, ať jsou ze Západu či z Východu,. a pokud nevybízíme čtenáře, aby utráceli u benzínek firmy British Petroleum, nechceme je vybízet ani k tomu, aby podporovali Lukoil. Velké komerční koncerny, stejně jako vlády na východě i na západě, podporují jen své sobecké zájmy.

Jsme rádi, že naše zrušení bylo zrušeno

27. 1. 2010

tisková zpráva KSM

Komunistický svaz mládeže (KSM) vítá dnešní rozhodnutí Městského soudu v Praze, které ruší jeho dřívější rozhodnutí o oprávněnosti rozpuštění KSM Ministerstvem vnitra. Jak po skončení soudního jednání uvedl předseda KSM a člen Ústředního výboru Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM) Milan Krajča: "KSM považuje rozhodnutí Nejvyššího správního soudu za významný moment v boji proti antikomunismu a protidemokratickým a fašizačním tendencím v České republice."

"Dusíme se. Pomozte." Žádají Ostravané.

27. 1. 2010

Tisková zpráva Aliance Nebe nad Ostravou

Vlivem silného mrazu a inverze jsou Ostravané v akutním ohrožení zdraví, vyzývají proto kraj i hutní společnost ArcelorMittal Ostrava k rychlému jednání. Aliance Nebe nad Ostravou dnes vyzvala vedení společnosti ArcelorMittal Ostrava, aby společnost přijala okamžitá opatření na snížení emisí a přispěla ke zlepšení stavu ovzduší. Vlivem nepříznivých rozptylových podmínek trpí zejména lidé žijící v nejbližším sousedství hutí.

Exkurzy pana Kotrby do historie

27. 1. 2010 / Darina Martykánová

Mám dojem, že v pojetí pana Kotrby je minulost snadno poznatelná, analyzovatelná a pojmenovatelná pro ty, kdo nemají růžové brýle "levičáckých intelektualů"... Zatímco o nacionalismu a evropských dějinách 2.poloviny 19. a první poloviny 20. století se napsalo nesčetné množství knih a vedou se rozsáhlé polemiky, panu Kotrbovi je vše hned jasné a kdo vidí vše složitěji, je podle něj zřejmě naivka, případně mlžitel ve službách "moci".

Katastrofální důsledky politiky jednoho dítěte

27. 1. 2010

KD│ Říci, že činská politika jednoho dítěte byla katastrofou, znamená podcenit ji. Počátkem roku státní Čínská akademie sociálních věd konstatovala, že toto opatření vytvořilo obrovskou genderovou nerovnováhu s významnými důsledky pro sociální stabilitu země, napsala Constance Kong pro web MercatorNet.

Věda na jatkách (a nejen ona)

27. 1. 2010 / Karel Dolejší

Dahr Jamail na stránkách magazínu Truthout informuje o vzpouře amerických antropologů proti militarizaci vlastní disciplíny. Téma není nové - vzpoura vlastně trvá již několik let - jen se mu zkrátka až dosud kriticky věnovala především specializovaná média jako Small Wars Journal, případně osobní blogy účastníků či sympatizantů někdejšího hnutí za americkou armádní reformu. Klíčovou námitkou vědců samotných přitom není jen skandální působení čtyř stovek "embedded" antropologů u bojových jednotek v Afghánistánu a Iráku, kde v uniformě, neprůstřelné vestě a kevlarové přilbě zkoumají "lidské prostředí" okupovaných zemí. Hlavní problém spočívá v obnovování původního statutu antropologie coby specifického nástroje kolonialismu, kterého se disciplína dlouho a velice těžce zbavovala. Reflexe minulých selhání byla nakonec vtělena do dvou hlavních zásad vědecké etiky antropologa: Za prvé, zkoumání musí být prováděno jedině s výslovným souhlasem zkoumané populace, a za druhé, antropologie nesmí zkoumaným subjektům škodit. Ztělesněním těchto zásad je ostatně celé dílo vloni zesnulého Clauda Léviho-Strausse.

> STŘEDEČNÍ KRITICKÝ BLOC-NOTES

Bílá stuha, Rudá arcivévodkyně a Štrougalovy paměti

27. 1. 2010 / Josef Brož

Tuhne. A mrzne. Tato zpráva není nic nové, ale někdy to vypadá, že tuhne a mrzne i v mezilidských vztazích. Tato zima je opravdu nesnesitelná. Ideální příležitost, jak se ponořit do četby, nikam nevycházet, pokud nemusíte... Nebo se tvářit, že se vlastně nic neděje, a navštěvovat dále divadla i kina, aniž by vás někdo podezíral z ignorantství. Přiznávám, že jsem někde mezi těmito dvěma možnostmi, tu na pólu jednom, tu na pólu druhém.

Maďarsko: Volby vypsány, vítěz je znám!

27. 1. 2010 / Karel Klimša

Maďarské parlamentní volby, jejichž konání před týdnem oznámil prezident László Sólyom, a to na 11. dubna (2. kolo pak 25. dubna), se zdají být rovnicí o předem známém výsledku. Překvapení nikdo nečeká. Podle všech průzkumů by se do parlamentu nad Dunajem měly dostat jen tři strany -- Orbánův Fidesz, Bajnaiovi socialisté a extrémně nacionalistické Hnutí za lepší Maďarsko/Jobbik Gábora Vony. Hádankou může být jen to, jakým poměrem si rozdělí hlasy a mandáty.

Polistopadové změny?

27. 1. 2010 / Petr Tuček

Milan Valach v prvé části úvahy Obnovení strachu ilustruje tuto neblahou "renesanci" vztahem zaměstnance k zaměstnavateli, resp. majiteli firmy. Zcela se ztotožňuji s jeho vnímáním tohoto deprimujícího stavu a dovolím si uvést ještě jiné příklady charakterizující strach v současné české společnosti a deformace mezilidských vztahů z něj vyplývající.

Alternativní pohled na některé trestní případy

27. 1. 2010 / Zdeněk Jemelík

Lidé si vytvářejí názory o společenském dění převážně na základě mediálních zpráv a ústního podání, jež jen zřídka mohou porovnat s vlastní přímou zkušeností. Občas pak dospívají ke zkresleným představám, protože novináři jim podstrčili účelový obraz událostí, upravený tak, aby sloužil prosazení nějakého mnohdy nekalého zájmu. Rozdíl mezi skutečností a jejím zrcadlením v médiích bývá někdy skutečně velký.

Čím dnes žije Česká republika

25. 1. 2010 / Jan Čulík

V době výročí pádu komunismu v Československu v listopadu 2009 se česká média intenzivně zabývala událostmi před dvaceti lety. Mediální oslavy "revoluce z r. 1989" šířily stereotyp "hrdinů revoluce", kteří odvážně zlikvidovali "monstrum komunismu". Tyto oslavy v médiích připomínaly ideologický a dogmatický styl politických oslav z komunistické éry.

Psáno původně anglicky pro britský časopis The Edinburgh Review.

An English version of this article is in CLICK HERE

Já o koze a ty o voze:

Vlastenecký večírek

26. 1. 2010 / Josef Škvorecký

"Nezlobte se- když tohle dělaj komunisti, to prosim. Od těch jsme na takové knihy zvyklí. Od těch jsme zvyklí na ledacos," pokračuje pořadatel. "Ale urážet v knize vydané v exilu pana prezidenta Masaryka - "

"Dyť to vo Masarykovi není!" zaječí nakladatelka přeskakujícím hlasem.

Úroveň debaty o knize Mary Heimannové Czechoslovakia: The State That Failed mi připomíná scénku, kterou kdysi napsal Josef Škvorecký v románu Příběh inženýra lidských duší (1977).

I tady se Češi rozčílí nad něčím, co neexistuje... Čtěte! (JČ)

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za prosinec 2009

9. 1. 2010

V prosinci 2009 přispělo finančně na Britské listy 203 osob celkovou částkou 67 486.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 11. 2009 částku 147 734.43 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a