Obnovení strachu I.
21. 1. 2010 / Milan Valach
Zase se bojíme. Dvacet let po "sametové" revoluci, jež měla být osvobozením od strachu, si zase dáváme pozor, co napíšeme, řekneme a především, co uděláme. Bojíme se o práci, bojíme se pronásledování, bojíme se posměchu, a kdo ví čeho ještě. Cítíme se slabí a bojíme se silnějších. Jak se to mohlo stát? Proč tolik bázně v údajně svobodném světě?
Po delší době jsem se byl zase podívat na demonstraci. Mělo to být k uctění památky 17. listopadu a pořádali ji studenti. Na konci podvečerního shromáždění se na mne, jako na pamětníka, obrátila redaktorka studentských novin s několika otázkami. Na závěr neopomněla zdůraznit, že musí uveřejnit mé celé jméno. To mne zaskočilo. Proč onen tón, který říkal: pozor, bude tam Vaše jméno! Měl bych se snad něčeho bát? K čemu to tedy všechno vlastně bylo?