Sexuální "pánské jízdy" Britů do Prahy: Svatouškovství manipulujícího zpravodajství

20. 1. 2010 / Karel Dolejší

Film mimo jiné přináší Boazmanův rozhovor s mužem nazývaným "Tibor", který zprostředkoval několik "vývozů" slovenských sexuálních pracovnic do západní Evropy. Samotný rozhovor je uveden přípravným vyprávěním reportéra, po němž doslova každému musí být předem jasné, že se jedná o setkání s mimořádně nelidským zloduchem. Následný rozhovor je veden na pozadí implicitní teze, že ženy, o něž se tu jedná, jsou vesměs ubohými bezmocnými a pasívními oběťmi zločineckých praktik. "Tibor" se snaží vysvětlit, že realita je poněkud jiná, avšak Boazman se v reakci na to rozčílí a následně záběry komentuje s maximálním rozhořčením. Výsledný dojem z filmu je tedy zhruba možno shrnout do teze: Britští muži, kteří cestují do Prahy za sexem, tím podporují organizovaný zločin a sexuální otroctví žen.

Zástupkyně ředitelky La Strady Petra Kutálková už v pátečním vysílání Radiožurnálu vysvětlila, že spíše než tranzitní zemí obchodu se ženami je ČR zemí cílovou, přičemž se patrně jedná řádově o desítky žen ročně. To potvrdil i Útvar pro odhalování organizovaného zločinu.

Ředitelka Irena Konečná navíc upozorňuje, že v Boazmanově filmu byla problematika sexuálních služeb, včetně těch legálních, prakticky ztotožněna s obchodem s lidmi a nucenou prostitucí. Případy nucení k prostituci se sice v ČR vyskytují, avšak nejsou pravidlem. La Strada se snaží oběti podobných praktik identifikovat, mimo jiné i ve spolupráci se zákazníky, a následně konkrétním obětem pomoci. Paušální viktimizaci sexuálních pracovnic, stejně jako moralistní přístup k nim i k zákazníkům, však považuje za nefunkční a neuplatňuje je. Pokud jde o ženy, které si tuto profesi zvolily dobrovolně, cílem organizace je pomáhat jim domoci se svých lidských práv, nikoliv donutit je, aby si našly práci v jiném oboru.

Co k celé kauze dodat? Reportáž BBC je skutečně manipulativní; otázka ovšem zní, z jakého důvodu. Konečná se domnívá, že si britský štáb prostě jen "vybral, co je sexy". Ivan Kytka v již zmíněné relaci Radiožurnálu zase hovořil o jistém pokrytectví Britů. Oba postřehy jsou jistě správné, nicméně úplné vysvětlení neposkytují. Myslím, že je třeba se ptát: Komu je vlastně určen pořad s mladým reportérem přehrávajícím rozhořčení nad prací žen, které tvrdošíjně nahlíží rastrem purifikovaného patriarchalistického obrazu bezmocné oběti mužského násilí? Jsou to britské babičky pravidelně navštěvující nedělní mše? Nebo snad rozhořčené nevěsty, které sexuální turistika jejich protějšků celkem pochopitelně štve, ale nechtějí se pokusit dát to přímo najevo? Jestliže ano: Je tu snad veřejnoprávní médium od toho, aby ženám, které by snad přece měly vědět, koho si berou, pomáhalo vyvíjet nepřímý nátlak prostřednictvím dezinterpretace faktů o jakési malé neznámé zemi uprostřed Evropy?

Vytisknout