Nejsme jako Turci

20. 1. 2010 / Petr Schnur

Zhruba před týdnem došlo mezi Tureckou republikou a Státem Izrael k vážné diplomatické přestřelce, k níž dal podnět údajný antisemitismus v tureckém akčním televizním seriálu Údolí vlků (Kurtlar Vadisi). V jednom z jeho dílů zastřelí jeho hrdinové agenty Mossadu, kteří unesli turecké děti, ( scéna z filmu ZDE), v jiných scénách jsou vidět izraelští vojáci zabíjející Palestince. O filmových kvalitách zmíněného tureckého seriálu si můžeme myslet svoje - podobně jako o nesčetných akčních filmech americké provenience, ve kterých se to jen hemží arabskými teroristy. Třeba i to, zda umělecká svoboda platí jen pro karikaturisty zesměšňující proroka Mohameda. Ať tak či onak, nejde nyní ani o jedno, ani o druhé, nýbrž o reakci "sebevědomé a svébytné země" (premiér Fischer na adresu Kanady ve vízové kauze) na kroky cizího státu, které, jak již naznačil kolega Steiger, vyžadují přinejmenším vysvětlení. O co šlo v izraelsko-tureckém střetnutí?

Když zástupce izraelského ministra zahraničí Danny Ayalon kvůli zmíněnému akčnímu filmu povolal "na kobereček" tureckého velvyslance Oguze Celikkola, nechal ho nejprve čekat před zavřenými dveřmi, aby jej potom před přítomnými novináři posadil na "sedadlo", které se očividně nacházelo pod úrovní jeho křesla. Na stolku chyběla jak obvyklá sklenice vody, tak i turecká vlaječka.

Tento očividně ponižující akt nezůstal bez turecké odezvy, která donutila Ayalona k prohlášení, že není jeho úmyslem hanět cizí diplomaty. S tím se turecká vláda ovšem nespokojila a prezident Gül pohrozil odvoláním velvyslance. Izrael se poté oficialně omluvil.

Nejde nyní o to posuzovat reakce Izraele, jde o diagnozu chování "postižených" zemí. Každý, komu v cizině hrozí nějaký problém, má nárok na přiměřené angažmá státu jehož je občanem. Toto pravidlo se týká nejen pašeráků drog, ale třeba i politických aktivistů, a to nejen na Kubě. Každý svobodný a suverenní stát hájí svoji důstojnost nezávisle na tom, kde a kým je pošlapána. Jak by asi reagovala Praha na místě Ankary -- samozřejmě za předpokladu, že by se dotyčný velvyslanec necítil více zavázán hostitelské zemi než vlastní vládě? Odvážím se spekulace. Asi by mu poradila, aby si s sebou pro jistotu nosil malou stoličku a láhev minerálky.

Vytisknout