Poněkud neobvyklá strategie sportovních svazů

21. 1. 2010 / Jiří Baťa

Ve své poznámce "Hazard, sport a zimní olympijské hry" jsem vyjádřil názor, že o reprezentaci na ZOH ve Vancouveru by se mělo rozhodovat zodpovědně, s ohledem na předpoklad úspěšnosti reprezentantů na medailové, případně jiné umístění, které lze považovat za úspěch, na druhé straně by se mělo zvažovat, zda ten sportovec, který tyto ambice nemá, by na ZOH neměl být vysílán. Ne proto, že by mu nemělo být přáno zúčastnit se v duchu Coubertonova: Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se, ale ze zcela prostých, ale racionálních důvodů, že stát si to v současné době z finančních důvodů nemůže dovolit.

Chápu, že lze oponovat tvrzením, že byly vyhozeny peníze "oknem" za jiné, méně důležité věci, ale snad právě proto by se podobné minely neměly opakovat. Prostě si musíme být vědomi, že kde není úspěch předpokládaný, jde o velké riziko s nemalými finančními náklady. Abychom zase po skončení ZOH nemuseli lamentovat, ba někomu vyčítat, že "..to se dalo čekat, neměl(a) šanci, to se vědělo už dávno" atp., eventuálně abychom nezatracovali samotného sportovce!

Dnes (20.1.2010) se v Blesku objevila zpráva, že naše krasobruslařka Nella Simaová (první česká mistryně ČR 2008 černé pleti) se ZOH nezúčastní. Skutečností je fakt, že ač v kvalifikaci vyjela (vybojovala) jediné místo pro Češku na ZOH, zaváhání na republikovém šampionátu , kde skončila třetí, krasobruslařský svaz se rozhodl žádnou reprezentantku nenominovat. Tedy ani Nellu Simaovou. V kontextu s výše uvedeným, kdy nabádám k odpovědnému přístupu při nominaci sportovců-reprezentantů na ZOH, by se mohlo zdát rozhodnutí krasobruslařského svazu jako rozumné. Já si to však v tomto případě nemyslím. Jednak jde o fakt, že účast na ZOH si N. Simaová vybojovala! Stala se tak oficiální a s regulérně obhájenou kvalifikací, jedinou reprezentantkou ČR tohoto sportovního odvětví.

Nemyslím si proto, že momentální neúspěch v domácím šampionátu by ji měla diskvalifikovat natolik, aby jako jediná kvalifikovaná krasobruslařka nebyla na ZOH nominována, notabene už proto, že za poslední dva roky neměla doma konkurenci. Zde už nejde jen o to, zda má či nemá předpoklad dosáhnou na medaile, ale jde o reprezentaci českého ženského krasobruslení. To nemá nic společného s jinými zimními sporty, kde v jednom druhu sportu je nominováno např. šest reprezentantů (ek), nichž dva(dvě) tři mají reálnou naději na úspěch, zatímco ti ostatní...no co kdyby? No a právě to co kdyby je ten otazník.

Podobně lze třeba uvažovat u momentálně zraněné boulařky Nikoly Sudové. Není sporu o tom, že za normálních okolností, tedy za předpokladu, že by ji nepostihlo zranění v tu nejméně vhodnou dobu, by byla velkým želízkem v ohni na zisk medaile. Její zranění sice nelze považovat za tak těžké, aby se nemohla vyléčit (?) alespoň natolik, že se bude moci ZOH zúčastnit. I zde se však sází na náhodu a osobně nevěřím, že pokud se ZOH účastní a do soutěží nastoupí, uspěje. Což ji v žádném případě nepřeji a je mi to už předem líto. Závodit na boulích s ortézou totiž není to samé jako běžně chodit (natož sportovat) jako nesportovec, a jen pevná vůle a sebezapření domnívám se, stačit nebude. A nechci být špatným prorokem, ale její případný neúspěch, tedy abychom si rozuměli, neúspěch z titulu zdravotní indispozice (přetržení křížového vazu), může být později důvodem, že uslyšíme mudrce : to se dalo čekat, to bylo předem jasné, neměla šanci, to nemohlo dopadnout jinak apod. A možná budou mít pravdu. Domnívám se, že v tomto případě nejde jen risk o samotné N. Sudové, ale i činitelů, kteří ji s vědomím nelehkého zranění přesto na ZOH vyšlou (běžně je toto zranění léčeno operací s minimálně půlroční pauzou). A zde se i v tomto případě můžeme bavit o odpovědném přístupu a s hospodařením s finančními prostředky státu.

Porovnáme-li pozici obou sportovkyň, pak jedna zcela zdravá, nadějná, s vybojovanou kvalifikací, avšak s zatížena "až" 3. místem na šampionátu ČR a přesto nenominovaná, druhá také nadějná, s vybojovanou kvalifikací, s nadějí na zisk medaile ale ne zrovna lehce zraněná, s nejistým předpokladem nejen získat (s uvedeným handicapem) medaili, ale jestli vůbec bude moci do závodů nastoupit, resp. jak či vůbec bude moci kvalifikaci a následné postupy absolvovat. Dva případy, dva odlišné přístupy. Případný neúspěch Simaové se dá rozumně zdůvodnit např. s ohledem na její mládí, na ne dostatečnou mezinárodní zkušenost, ale byla by jedinou reprezentantkou ČR v této disciplině (neúčast žádné by mohlo vzbudit dojem že u nás ženské krasobruslení nemá příslušnou úroveň, což není pravda). Neúspěch Sudové by zase mohl vyvolat řadu otázek k odpovědnosti jak činitelů, lékařů, trenérů, ale i Sudové samotné. A toho si myslím, se lze vyvarovat. Je to ovšem jen můj názor a ti, co rozhodují o bytí či nebytí, resp. o vyslání či nevyslání toho kterého sportovce na ZOH, jsou jako jediní kompetentní lidé. Je jen na nich, jak rozhodnou, se vším všude. A jak konstatoval místopředseda ČOV František Dvořák: "Jde o strategii svazů. Když některý nominuje deset sportovců a všichni na Hrách vyhoří, musí počítat s tím, že to bude mít v budoucnu dopad na přidělování státních, ale i jiných dotací". Tím de facto jen potvrzuje můj názor stran vynakládání erárních finančních prostředků na sport v době, kdy na tom sice nejsme ještě tak špatně, aby nemohlo být hůř, ale hodit zpátečku výdajům je více než žádoucí. Bohužel, ani sport nemůže či by neměl být výjimkou!

Olympijské hry a olympijská myšlenka
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 21.1. 2010