Důvěřuj, ale neďáky prověřuj!
20. 1. 2010 / Josef Švéda
Jan Čulík si opravdu nic neidealizuje, když píše, že v Británii život není "natolik boj, jak je tomu v ČR". Mezilidské vztahy jsou zde vskutku založeny na důvěře. Mluví však jenom o jedné Británii. Přirozeně o té, v níž žije. Nicméně Británie jsou přinejmenším dvě. Město Glasgow je ztělesněním těchto dvou diametrálně odlišných států. Na jeho západní straně (West End) je krásná univerzita, zelené parky, spousta útulných kavárniček a stylových klubů. Panuje zde kosmopolitní atmosféra, žijí tady povětšinou studenti, profesoři, podnikatelé, lékaři a vědci.
Jakmile ovšem popojdete pár kilometrů na východ, ocitnete se v pravé džungli. East End je část města, kam se v noci rozhodně nevydávejte sami. A pokud ano, připravte se na to, že se možná budete proti své vůli do konce života usmívat. Místní mladiství delikventi zvaní též "neds" (Non Educated Deliquents, v češtině hovorově "nedi" či "neďáci", jejich povedená parodie k vidění ZDE) tady již dávno vynalezli roztomilý způsob, jak dát svému okolí najevo, že jsou v dané čtvrti pány. Bez dlouhých cavyků vám vyříznou do tváře úsměv od ucha k uchu. Tomuto tagu se říká "glasgow smile" (viz ZDE). V eastendském cirkusu naleznete všechno, od prostitutek a drogových dealerů, přes násilníky, feťáky a opilce, až po mladé zabijáky s noži. Glasgow úspěšně každoročně bojuje o přední místo v počtu vražd v Evropě, zejména u mladistvých. Nezdá se, že by stát byl v řešení těchto problémů efektivní. Spíše naopak. To je ta druhá Británie, o které se v českých médiích moc nepíše.
Podle nejčerstvějších statistik hrozí chudoba devatenácti procentům Britů. Stejná situace je například v Estonsku. V České republice je to zatím jenom devět procent. Nicméně nůžky bohatství a chudoby se budou pomalu ale jistě rozevírat i u nás. A současná krize tento proces možná ještě urychlí. Máme se jistě na co těšit.
Asi je pravda, že se v Británii úředníci a firmy chovají k člověku mnohem přívětivěji než v Česku. Ale tam venku, na temné, slizké ulici, se den co den odehrává tvrdý boj o přežití. Člověk může důvěřovat leda tak vlastním instinktům. Píšu o tom ze zkušenosti, nic si neidealizuju.
VytisknoutObsah vydání | Středa 20.1. 2010
-
20.1. 2010 / Karel DolejšíSexuální "pánské jízdy" Britů do Prahy: Svatouškovství manipulujícího zpravodajství20.1. 2010 / Haiti: Pár údajů k zamyšlení20.1. 2010 / Britské listy = bolševické listy20.1. 2010 / Proč vznikla Strana práv občanů?20.1. 2010 / Google v Číně: 'Business as usual'19.1. 2010 / K chodníkovému zákonu18.1. 2010 / Jan ČulíkBez sociálního kapitálu, tedy bez důvěry, vstřícnosti a slušnosti mezi lidmi, společnost nemůže prosperovat18.1. 2010 / Jan PaulMonitor Jana Paula: Skutečně morální lidé se musí uskrovnit, chtějí-li pečovat o své rodiče9.1. 2010 / Hospodaření OSBL za prosinec 2009