15. 1. 2010
KD│ Přinášíme další část rozhovoru o vznikající čínské dominanci v mezinárodních vztazích s expertem na asijskou modernizaci Martinem Jacquesem, autorem knihy "When China Rules the World: The End of the Western World and the Birth of a New Global Order" (Když Čína vládne světu: Konec západního světa a zrod nového světového řádu). První část věnovanou postavení země v mezinárodním prostoru jsme zveřejnili ZDE, druhou o přednostech a nedostatcích vyplývajících z čínské tradice kulturní homogenity ZDE, třetí na téma zvládání politické změny ZDE. Rozhovor vedl Robert Scheer z magazínu Truthdig.
Robert Scheer: Takže skončili jsme u otázky, zda neexistuje zásadní konflikt mezi nároky a zvědavostí jedince, který je vzdělaný, ví o jiných modelech ve světě, než jaký prosazovala zvláštní dynastie během 2000 let čínských dějin, o níž říkáte, že má na imaginaci tak velký vliv. Takže existuje nová imaginace, vědí, jak [lidé] žijí v Anglii, ve Spojených státech a tak dále. Nebude to v rozporu s názorem na stát, za nímž stojí 2 000 let historie, podle nějž stát je paternalistický? Neexistuje nějaký zásadní konflikt - a pokud ne, jak to dokázali?
Martin Jacques: Změna vždy zahrnuje konflikt, protože staré instituce nebo existující instituce je třeba reformovat, aby umožnily určité změny, a tak dále. Myslím, že společnost, která tohle nedokáže, se zasekne. A otázka je, jak dojde k reformě? Dojde k ní v nějaké oblasti zbavené gravitace, která nemá žádný vztah k minulosti, nebo spíše v úzké souvislosti s tradicí, zvyklostmi, a tak dále, dané společnosti? Myslím si - a tohle jistě odpovídá situaci - že politická změna v Číně bude odpovídat tradicím. Takže stát náhle nezačne připomínat stát v Americe, protože americký stát vznikl v úplně jiné společnosti, téměř naprosto opačně uspořádané, než jak to odpovídá čínské zkušenosti. Když ekonomika roste tempem 10% za rok jako v Číně, život lidí prochází mimořádnou transformací, dotýká se to každé stránky jejich životů, včetně myšlenek. Jde o změnu v takovém měřítku, jaké na Západě neznáme. A Číňané nyní tvoří největší skupinu uživatelů Internetu na světě. Není tomu tak, že by Číňané byli vůči zbytku světa uzavřeni. To není jako v Sovětském svazu, který byl od světa oddělen. Čína je nyní největším světovým exportérem. Lidé, zejména mladí, jsou otevřeni vůči myšlenkám přicházejícím ze světa, jsou s nimi dobře obeznámeni, učí se anglicky jako šílení, a tak dále. Takže jde o fluidní společnost v procesu rapidních změn. Stačí jen jet do Číny; pokaždé, když se vracím, je tam obrovská nová univerzita, všechno se mimořádně rychle mění.
Znovu. Blíží se opět nov. Sníh pohlcuje světlo a zvuky, a Praha se podobá nedobytné pevnosti. Trochu mi to připomnělo Montréal, kde se ale vůbec nevyplatilo chodit jinak než zateplenými tunely. Venku byl takový mráz, že nejen praštělo, ale vypadával i elektrický proud nad městem. V Praze se naštěstí dá zatím chodit i venku, i když se sídliště, jak pravila hlasatelka v rádiu: "proměnila v běžkařské dráhy". Je to pěkné, zvláště tehdy, když vůbec nikdo neodklízí sníh, a místo ranního hrabla pod okny slyšíte jen křik opilých blouznivců. V mé ulici jsou navíc nonstopy rovnou dva...