Angličtina v Thajsku
15. 1. 2010
Dost mně dnes pobavil pan Gross, že se učí angličtinu, aby se mohl dorozumět s čerstvě v Thajsku narozeným synem. Ve většině rodin dítě mluví jazykem matky (odtud pojem mateřština), v méně případech, pokud otec mluví jiným jazykem a má dostatek času denně s dítětem tím jazykem komunikovat, pak také jazykem otce. Z toho článku nevyplývá, že by mateřština matky toho dítěte byla angličtina. V opačném případě tedy bude pan Gross muset investovat velký peníz na synovu výuku (v Thajsku jdou výlohy na dobré školy do stovek tisíců bahtů ročně) a bude tedy muset dlouho čekat, než bude moci s ním mluvit anglicky, napsal Jan Mrskoš.
Thajské školství se dlouhá léta potýká s faktem, že se děti nenaučí v přijatelné míře anglicky. A to přesto, že ve školách povinná výuka angličtiny začíná v raném věku -- a přesto, že je i na vyšších školách mnoho učitelů angličtiny, jejichž mateřštinou je anglický jazyk. Překvapivý fakt pro zemi, která má tak vyspělý a moderní styk se západním světem. Je mnoho teorií, proč to tak je, jádro problému bude ležet zřejmě v problematice výuky spisovné thajštiny, na kterou děti musí věnovat mnoho let na úkor ostatních předmětů. Kdo se pohybuje jinde, než jen v turistických oblastech, je (nebo nemá být) překvapen tím, jak málo Thajců mluví anglicky, a to i ti, kteří absolvovali university (thajské), doktoři, advokáti, bankovní zaměstnanci.
Zrovna tak mně pobavilo tvrzení, že Číňané, vyskytující se v Thajsku, se učí anglicky -- až v Thajsku? Ti, co tam již déle trvale pobývají, se dorozumí lépe thajštinou, kterou si tam brzy osvojí. Pro vyšší obchodní styk jim stačí jejich rodný jazyk, neb 90 % thajského businessu je v rukou rodin pocházejících z Číny. A jak u všech rodin čínského původu, ať už zakotvily kdekoliv ve světě, tak i v Thajsku je hlavní účel jejich životního snažení shromáždit dostatek peněz na to nejlepší vzdělání pro své potomky. A tak je pravidlem těchto rodin, že děti z těchto rodin musejí prodělat aspoň několik let v drahých školách v zahraničí. A v dnešní době to nejsou školy jen v anglicky mluvících zemích, ale také i v Číně. To nebylo zvykem dříve, vzpomínám jak se mi před lety omlouval jeden starší pán pocházející z rozvětvené dosti mocné čínské rodiny v Thajsku, že se mnou bohužel nemůže mluvit anglicky. Že před lety na něj jako na nejmladšího z mnoha synů už nezbyly peníze potřebné na školy v Americe nebo v Anglii, a tak musel jen do Číny.
VytisknoutObsah vydání | Pátek 15.1. 2010
-
17.1. 2010 / Independent: Spojené státy v případě Haiti selhávají15.1. 2010 / Když Čína vládne světu IV.15.1. 2010 / Angličtina v Thajsku15.1. 2010 / Kdo jsme a co chceme14.1. 2010 / Jako Číňani, i já se učím anglicky13.1. 2010 / Lehký survivalismus13.1. 2010 / Daniel VeselýKubánská disidentka Yoani Sánchez se účelově mýlí, tvrdí pařížský profesor Salim Lamrani13.1. 2010 / Uwe LadwigOd plného úvazku k částečnému a do půjčovny pracovníků, neboli O systematickém oslabování práv zaměstnanců13.1. 2010 / Bezdomovci potřebují "supernízkoprahové" přístřeší13.1. 2010 / Policie nesmí bezdůvodně perlustrovat občany9.1. 2010 / Hospodaření OSBL za prosinec 2009