Jazyková situace v USA

15. 1. 2010 / Radovan Fiala

Čtenář z Thajska v diskusi o angličtině napsal: "věděli jste například, že když otcové zakladatelé sepisovali deklaraci nezávislosti, byla angličtina zvolena úředním jazykem těsnou většinou jednoho hlasu oproti němčině?" Toto tvrzení je trvalkou na anglicky psaných diskusních fórech a je citováno zpravidla v souvislosti s tím, jak důležitý je ve volbách každý hlas. V tomto smyslu se objevilo i u nás, tuším v nějakém sloupku v Právu, v období minulých parlamentních voleb. Dal jsem si kdysi práci s dohledáním, jak to vlastně bylo a myslím, že by to mohlo zajímat i čtenáře BL.

Ve skutečnosti nikdy k takovému hlasování nedošlo, dokonce ani návrh učinit němčinu úřední řečí USA nebyl podán. Za vznikem této legendy stojí návrh německy mluvící komunity z města Augusta ve Virginii, aby Kongres USA nechal vytisknout federální zákony vedle angličtiny i v němčině. Kongres návrh projednával 13. 1. 1795, nedospěl k závěru, a potom hlasoval o odložení projednávání tohoto návrhu na pozdější dobu. Tento návrh projednat návrh později neprošel těsnou většinou 42 ku 41 hlasům a o návrhu se již více nejednalo. Zhruba o měsíc později, 16. 2. 1795, Kongres v rámci jiného zákona ustanovil, že současné i budoucí federální zákony budou vydávány pouze v angličtině. Podrobnosti v angličtině ZDE.

Naproti tomu je ale pravda, že většina obyvatel USA odvozuje svůj původ od německých předků -- více než od britských nebo irských.

USA de facto ani žádný oficiální jazyk nemají, platí pouze, že jednacím jazykem Kongresu je angličtina. Některé státy USA sice mají "státní jazyk" stanovený zákonem, ale ten bývá určen stejným zákonem jako "státní strom" a "státní pták" a má pouze symbolický význam. Úřady komunikují s občany podle toho, jak v rámci svých možností považují za nejefektivnější. Když jsou například v New Yorku volby, informace k hlasování jsou k dispozici kromě angličtiny i ve španělštině a čínštině prostě proto, že tam žije hodně lidí, kteří těmito jazyky hovoří a úřady mají zájem, aby účast na volbách byla co nejvyšší. I řidičskou zkoušku lze skládat v jiných jazycích než angličtině, výběr se bude lišit podle místa -- řidičské průkazy jsou státní, nikoli federální záležitost. Na východním pobřeží bychom našli i ruštinu a polštinu, na západním pak spíše jazyky z východní Asie. Daňové formuláře sice existují jenom v angličtině, ale pokyny jsou k dispozici i ve španělštině a IRS (federální daňový úřad) má na telefonu španělsky mluvící konzultanty. Pro obchody, alespoň ve velkých městech, je to téměř otázkou prestiže, kolika jazyky se u nich mluví. Stačí, aby tam pracoval někdo, kdo zná pár slov v nějakém jazyce, a už si vylepí na výlohu či na dveře, že se u nich mluví i touto řečí. To ale neznamená, že se nenajdou snobi a bigoti, kteří se na zejména španělsky hovořící obyvatele dívají s despektem a španělštinu považují za jazyk "pokojských a kuchařek". Asi nikdy neslyšeli o Cervantesovi nebo Márquezovi. Osobně však považuji představu, že v USA se mluví anglicky, za dost hrubé zjednodušení. Spíše bych to formuloval takto: v USA se anglicky domluvíte skoro všude.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 15.1. 2010