Lehký survivalismus

13. 1. 2010

Kufry obou rodinných aut byly vybaveny sadou potřeb umožňujících přežití po 72 hodin - velkými kontejnery Tupperware plnými jodidu, sušeného hovězího, nouzových přikrývek, a dokonce látky srážející krev určené pro válečná zranění. Bedfordová začala koncipovat únikový plán pro případ, že by její rodina potřebovala urychleně opustit domov, a ona i manžel si připravili kufr a peníze na cestu. Pak poprvé v životě navštívila střelnici a naučila se zacházet s puškou ráže .22. Nyní pravidelně cvičí ve střelbě své dvě děti, sedmileté a desetileté. "V posledních dvou letech jsem se kvůli všemu, co jsem viděla, cítila stále nevyrovnanější, a začala jsem si myslet: 'Co kdybychom byli na stejné lodi?'", říká devětačtyřicetiletá Bedfordová.

Bedfordová je tím, co lze nazvat moderní survivalistkou - nebo, jak tomu říká sama, "prepperkou". Na veliký rozdíl od survivalistů minulosti nevlastní maskovací oděv a nevěří, že v roce 2012 - posledním roce mayského kalendáře - nastane konec světa. Má ráda moderní luxusní vymoženosti (makeup, klimatizaci, posezení v restauraci) a nepředpovídá apokalypsu. Ale Bedfordová stejně jako my ostatní přihlížela tomu, jak praskla realitní bublina a ekonomika zkolabovala. Má přátele, kteří přišli o své domy, zaměstnání a úspory v důchodových fondech. Pamatuje si na hurikán Katrina a pochybuje o možné reakci vlády na příští velkou katastrofu, nebo na globální pandemii. A ačkoli doufá jen v to nejlepší - to poslední, co si přeje, je aby došlo k něčemu špatnému - rozhodla se připravit svou rodinu na nejhorší. "Nikdy jsme nebudovali protiatomový kryt; vůbec nevím, jak tábořit v divočině," říká Bedfordová a směje se. "Ale když se to všechno začalo přibližovat k našemu domovu, chtěli jsme podniknout něco na svou ochranu."

Survivalisté a teoretici spiknutí v minulosti možná vyráželi do lesů, žili v bunkru a očekávali apokalypsu (někteří v ni i doufali). Většinou šlo o muže; mnoho z nich patřilo k odpůrcům vlády, často byli médii zobrazováni jako radikálové ve stylu bombového útočníka z Oklahoma City Timothyho McVeigha. Koncem 90. let obavy z fenoménu Y2K udělaly ze survivalismu mainstream, aby se vrátil znova na okraj, když ke katastrofě nedošlo... O deset let později jsou "preppeři" něčím, co můžete nazývat Třetí vlnou: Obyčejní pracující lidé vlastnící domy, kteří se stále více obávají budoucnosti - a jejich paranoia pochází z televizních zpráv. "Řada lidí získala z médií a Internetu pocit hrozící kalamity, jíž je třeba se vyhnout," říká Art Markman, kognitivní psycholog na University of Texas. A i když si asi nepředstavují sami sebe ve Vodním světě Kevina Costnera - mnozí preppeři se vlastně snaží vyhnout stereotypům doprovázejícím označení "survivalista" - s chladným rozmyslem zkalkulovali možná rizika a nečekají, že je za ně někdo jiný odstraní. "Považuji to spíše za reakci než za hnutí," říká Tom Martin, dvaatřicetiletý řidič kamionu z Idaha, který založil síť American Preppers Network, jejíž webová stránka zaznamenává každý den na 5 000 návštěv. "Existuje tolik parametrů a potenciálních katastrof, že být prepperem znamená prostě reagovat na tento potenciál."

Samozřejmě, že různí lidé reagují různě. Někteří se připravují na hospodářskou katastrofu, jiní se snaží vyhnout geneticky modifikovaným potravinám. Organický zemědělec může být považován za preppera; stejně tak městský zahrádkář. Někteří preppeři se bojí vystoupit na veřejnost - nepřejí si, aby každý, kdo se ocitne v potížích, klepal na jejich dveře - zatímco jiní usilují o vznik sítě, na niž se lze v případě neštěstí spolehnout. Někteří preppeři se obávají úplného společenského rozkladu, zatímco jiní si přejí zásobit se svítidly pro případ výpadku dodávky proudu. "Tvrdé jádro" survivalistů může preppery považovat za příliš měkké... "K tomu, abyste se stali prepperem, nepotřebujete úkryt pro přežití skrytý v divočině a nacpaný puškami," říká čtyřiapadesátiletý David Hill senior, bývalý letecký mechanik, který ze svého domova ve venkovské oblasti Západní Virginie provozuje web WhatisaPrepper. "Řada lidí, kteří žijí v městských a předměstských oblastech, nevlastní zbraň, a také se označují za preppery".

Výzkumníci tvrdí, že zájem o survivalismus může často být jakýmsi barometrem sociální úzkosti; a v mnoha případech, říká sociolog Richard Mitchell, může být odpovědí na moderní stress. Pokud je to pravda, nepřekvapí, že právě teď zaznamenáváme jeho vzrůst: Nynější stav světa, od změny klimatu až k ekonomice, prasečí chřipce a terorismu, postačuje k tomu, aby i v největším cynikovi vyvolat jisté obavy... "Myslím, že to co zakoušíme je určitá forma generační panické ataky," říká Neil Strauss, bývalý novinář New York Times, jehož poslední kniha, Emergency, pojednává o tom, jak přežít katastrofu. "Narodili jsme se v dobrých časech. Zažili jsme rozvoj technologie a růst cen akcií. A pak zničehonic došlo k 11. září, přišla Katrina, ekonomika se potopila. A je to asi jako by vám někdo pod nohama podtrhl koberec, na němž stojíte."

Neexistují vědecké údaje o nedávném vzestupu survivalismu, a někteří preppeři spekulují, že dosáhl úrovně rozšíření, na jaké nebyl po desítky let. Prodejci vybavení pro přežití zažívají rozkvět; Červený kříž zaznamenal příliv dobrovolníků (v roce 2008 to bylo zhruba 160 000 lidí), a vznikly prepperské sítě - od Prepper.org přes Suburban Prepper až k blogu samotné Bedfordové, The Survival Mom - a rychle se šíří po celém webu. Nový Obamův šéf FEMA (Federal Emergency Management Agency, Federální agentura pro krizový management) Craig Fugate vyzval Američany, aby v sobě objevili vnitřního survivalistu...

Ale v roce 2010 problémy, které jsou na dosah, mohou vypadat do té míry neznámé a nepřekonatelné, že i Barton M. Biggs, bývalý hlavní globální stratég banky Morgan Stanley, varoval, že musíme "počítat s možností zhroucení civilizační infrastruktury". Preppeři se tedy pokoušejí o jakési zaplnění vakua. "Chceme, aby lidé chápali, že připravenost je také individuální záležitostí," říká Joseph Bruno, komisař pro krizový management města New York, kde výzkum ukázal, že více než 50% obyvatel o přípravě uvažuje - na rozdíl od 18% v roce 2004...

To oč nakonec jde, alespoň prepperům, je samostatnost - koncept stejně starý jako samotný lidský rod. Jak nedávno napsal survivalistický blogger Joe Solomon, během II. světové války se Američanům dařilo pěstovat ve městech 40% veškeré zeleniny nutné k přežití. "Rodiče mé matky měli zahradu o výměře čtyři hektary a dědeček pracoval na dobytkářské farmě v sousedství," říká Hill. "Pěstovali vlastní potraviny, měli vlastní slepice, konzervovanou zeleninu, a dědeček takhle živil dvanáctičlennou rodinu." Ale v moderním světě se řada těchto dovedností snadno ztrácí. Dnes naše potraviny pocházejí z mnoha různých zdrojů. Většina z nás ani neví, jak se dostává elektřina z rozvodů do kamen. K získání konzervovaného tuňáka používáme debetní kartu a nemáme ani nejmenší ponětí o tom, jak filtrovat znečištěnou vodu. Jsme lidmi nového milénia; prostě jsme se nepotřebovali připravovat.

Takže v tuto chvíli se lidé jako Bedfordová opět učí ztraceným dovednostem - a v některých případech i novým. Bedfordová studuje městské zahrádkaření a učí se péct chleba v solární troubě. Dovede střílet v případě, že by někdy potřebovala lovit potravu. Než by k tomu ale došlo, má doma 61 konzerv chilli, 24 balení arašídového másla a mnoho dalšího, co by její rodině vystačilo přinejmenším na tři měsíce. Teď, pokud se prostě něco pokazí, třeba nepřijde výplata, "nemusíme se starat," jak říká.

Bedfordová ví, že to může znít bláznivě - a dává pozor, kolik toho komu sdělí. Ale věří, že v době nejistoty je to, co dělá, prostě projevem zdravého rozumu. A co my ostatní - není trochu potřeštěné nebýt připraven?

Celý článek v angličtině: ZDE

Vytisknout