Rusko dnes nemůže přistoupit na jaderné odzbrojení

8. 7. 2009

JU│ Leonid Ivašov, viceprezident Akademie geopolitických otázek, se v Nezavisimoj gazetě kriticky zamýšlí nad rusko-americkými odzbrojovacími dohodami. Uvádí, že ruské jaderné zbraně jsou jedním z hlavních prvků v systému vojenské bezpečnosti země a jejich role v obraně země trvale narůstá tou měrou, jak narůstá zaostávání ruské armády v oblasti konvenčních zbraní za ostatními státy. Strategický a taktický prvek ruských jaderných zbraní je faktorem zadržování jaderného úderu USA resp. masové agrese jakéhokoli velkého státu nebo seskupení států, které by mohly vést ke ztrátě suverenity a ohrožení územní celistvosti země.

Jak to bylo ve squatu Milada

8. 7. 2009 / Jiří Krupka

Jako obyvatel Koleje 17. listopadu, která těsně sousedí se squatem Milada, a jako člen kolejní rady, která se pokoušela se squatery vyjednávat o modu vivendi mezi studenty a squatery, si troufám říci, že mám vcelku přesné informace o dění týkající se squatu Milada, a proto musím reagovat na zkreslené a neobjektivní informace týkající se vyklizení squatu Milada a problémů s tím souvisejících. Tyto informace píšu záměrně, aby bylo jasné, že nejsem člověk, který píše o věcech, o kterých neví zhola nic jako pánové Stanislav Křeček a jeho absurdní výkřik do tmy o právu na bydlení, Petr Vilgus a jeho komentář, který má k realitě daleko, MUDr. Radim Uzel s článkem, a tady mě to opravdu překvapilo, plným polopravd a nepravd až po konspirátora pana Smoláka, který vidí modrá vejce a nakonec chrabrého rytíře pana ministra Kocába, který slibuje beztrestnost, píše Jiří Krupka, předseda Kolejní rady Koleje 17. listopadu.

Obranyschopná demokracie

8. 7. 2009 / Lukáš Visingr

Dovolte mi přispět několika postřehy do diskuse na téma trestního stíhání vydavatele webzinu Zvědavec. Tato diskuse se podle očekávání změnila ve spor o svobodu slova, resp. o to, zda je v demokratickém systému přípustné bránit šíření názorů, které směřují proti demokracii. Část diskutujících se domnívá, že to přípustné není, jelikož si tak demokracie osobuje jakési „právo na objektivitu“, čímž se nebezpečně blíží právě těm extremistickým ideologiím, před kterými má chránit. Druhá skupina zastává názor, že to je nejen přípustné, ale i nezbytné, jelikož jinak hrozí, že demokracie bude „demokraticky“ oslabena nebo zničena. Ale filozofové, právníci a politologové o tomto tématu debatují už dosti dlouho, přinejmenším od 20. let 20. století, kdy demokracii v Evropě začali ohrožovat fašisté a komunisté.

Egypt chce systémy S-400 proti Íránu

8. 7. 2009

LVI│ Vzhledem k rostoucím kapacitám Íránu v oblasti balistických raket nedávno egyptská armáda vyjádřila zájem o zakoupení nejmodernějších ruských kompletů protivzdušné obrany S-300 a S-400. Informoval o tom izraelský deník The Jerusalem Post.

Další hrst fotografických dojmů z filmového festivalu v Karlových Varech

8. 7. 2009 / Ema Čulík

Fotografie Emmy Čulíkové ZDE, předchozí fotogalerie ZDE

Přesvědčivý film o lidských vztazích uprostřed válečných hrůz

8. 7. 2009 / Jan Čulík

Snímek Václava Marhoula Tobruk mi připomněl zprávu, která před časem proběhla britským tiskem. Vojáci z britské armády, kteří byli během první světové války popraveni za dezerci kvůli tomu, že utekli z bojů, byli nedávno prohlášeni za nevinné a byly jim navráceny veškeré vojenské pocty. Odborníci totiž poukázali na to, že tito vojáci jednali v důsledku intenzivního posttraumatického stresu, takže byli vlastně vážně psychicky nemocní, jenže lékařská věda v letech 1914-1918 příznaky neuměla identifikovat.

Optimismus? Eva to řekla... téměř

7. 7. 2009 / Ema Čulík

< Davide Ferrario

Film Davida Ferraria Tutta colpa di Giuda, (Za všechno může Jidáš), který se anglicky jmenuje Freedom, ve mně vyvolal dobrý pocit. Eva Zaoralová, umělecká ředitelka karlovarského filmového festivalu, o něm před promítáním řekla, že je to jediný nedeprimující film v hlavní festivalové soutěži. Navzdory tomu, že se odehrává ve věznici, je to téměř optimistický film. A právě tento pozitivní přístup, který však nebyl naivní, se mi velmi líbil.

An English version of this article is HERE

Další nedovařené potěšení z českých filmových vyvařoven

7. 7. 2009 / Ema Čulík

Vyrostla jsem s českými pohádkami. Nepodílela jsem se příliš na kultuře britských dětí, protože jsem se namísto toho dívala na Broučky nebo na Zahradu. Pro mě je Česká republika pořád ještě pohádkovou zemí, a kdykoliv slyším v zahraničí češtinu, vždycky mi to připomene dětství. Mám pocit, že se v ČR pohádky dělají dobře. I když je možné, samozřejmě, že je to jen můj subjektivní sentimentální dojem.

An English version of this article is HERE

Nejdrsnější to mají mladí

8. 7. 2009 / Jan Čulík

V sérii drsných výpovědí o životě v dnešním postkomunistickém (i jiném) drastickém světě pokračoval v úterý večer v Karlových Varech soutěžní polsko-německý film režiséra Roberta Gliňského Sviňky. Je to ve Varech už několikerý film z poslední doby (psali jsme tu například o ruském snímku Všichni umřou, jenom já ne), který jakoby naznačoval, že nejdrsnější život mají mladí lidé.

Optimism? Eva said so.. almost

7. 7. 2009 / Ema Čulík

Davide Ferrario's film Tutta colpa di Giuda, (Blame it all on Judas) titled in English Freedom, left me feeling good. Eva Zaoralová, the creative director of the Karlovy Vary Film Festival, introduced it by saying that this was the only non-depressing film in the main competition. Despite being set in a prison, it is almost optimistic. And exactly this non-naive positivity appealed to me.

It's about a young theatre director, Irene Mirkovic, from Serbia, who puts on her own avant-garde pieces, and seems to do quite well with it, and who has become involved in a project to put on a play in a more lenient ward of a Turin prison. On the suggestion of the prison's priest, Iridio, they start working on a production of the Passion, for Easter.

Český překlad tohoto článku je ZDE

Another half-baked delight from the Czech film bakeries

7. 7. 2009 / Ema Čulík

I was raised on Czech fairytales. I didn't participate in a lot of British children' culture cause I was watching Broučci or Zahrada instead. For me this is still a fairy-tale country and if I hear Czech abroad it always makes me remember my childhood.. I feel like fairytales are done well here. Though I may, of course, just be being sentimental.

This morning I saw Marie Procházková's Kdopak by se vlka bál/ Who's afraid of the Wolf? . It's the story of family turbulence -- a couple (they are not named, but known only as Mum and Dad) almost divorce as their child's real father, the mother's former musical partner, returns from Japan and wants to meet up with her again. He has no interest in the child, Tereza, and yet she and her mother are supposed to go with him to Japan and start a new life as a "real" family.

Česká verze tohoto článku je ZDE

Banální střet civilizací neskončil banálně

8. 7. 2009 / Josef Mikovec

Přišlo to nečekaně a neuvěřitelně brzo. Domácí vyhráli, ptají se optimisté, nebo jen byla odložena porážka, táží se pesimisté a ti, kteří si porážku obyvatel Amazonie přejí? Znovu se potvrdila nepochybná kvalifikace CIA, která charakterizovala mnohokrát sociální hnutí původních obyvatel ("the native people", los pueblos originários) jako hlavní výzvu tj. nebezpečí pro "US hegemony". Council on Foreign Relations ve své zprávě v květnu 2008 dokonce věcně konstatuje, že éra, ve které měli Spojené státy dominující vliv v Latinské Americe, končí -- a Monroeova doktrína je mrtva. Nejde tedy o pouhou okrajovou událost v bezvýznamné zemi, ale o dění zapadající do pohyblivé mozaiky 4. světové války.

8. 7. 2009 / Michael Marčák

Svoboda slova je s pokrokem v silné korelaci

8. 7. 2009 / Hynek Bíla

Dlouho jsem do BL nic nenapsal, ale včerejší článek Karla Dolejšího mě popudil natolik, že jsem se cítil přinucen reagovat.

Dolejší, zdá se, tvrdí, že obhajoba široce pojaté svobody slova (v jeho slovníku "vyznavačská obhajoba") je neproduktivní: nejen že nedává naší společnosti výhodu v soupeření s ostatními, méně svobodnými, společenstvími, ale navíc se "stěží ubrání podezření ze spojení se snahami rozbít zbytky sociálních vazeb a učinit již nyní zle postižené národní společenství definitivně pouhým objektem vnější manipulace". Jako doklad uvádí, že nejvýznamnější kauzy spojené se svobodou slova v posledních desetiletích byly banality - obhajoby pornografie, urážek cizích náboženských symbolů a popírání holokaustu - zatímco důležitá problematika ekonomického neoliberalismu nebyla díky svobodě slova účinně vyřešena.

Takto postavená argumentace je problematická především proto, že zkresluje důvody, které "vyznavačské obhájce" vedou k jejich stanovisku.

Cokoli zakážete, zvýznamníte

7. 7. 2009 / Štefan Švec

Texty a argumenty Karla Dolejšího obvykle stojí za to číst. Nad jeho dnešním argumentačním cvičením o svobodě slova trochu zůstává rozum stát. To, že svoboda slova nezajistila myšlenkový pokrok v ekonomii, znamená, že nesvoboda slova by ho zajistila? Dolejšího argument zní, jako byste obviňovali výrobce barev za to, že za posledních deset let nevznikl žádný inovativní obraz. Svoboda slova je jedna z podmínek, nikoliv motor myšlenkového pohybu. Bude Karel Dolejší proto, že nikdo nepředpověděl globální ekonomickou krizi, zakazovat karikatury Krista nebo Mohameda?

Zakazovat myšlení v létě by bylo fajn, ale...

8. 7. 2009 / Michal Vimmer

Považoval jsem téma svobody slov pro tentokrát (před letošní okurkovou sklizní) za důkladně proprané. Zopakovali jsme si obvyklé postoje a stanoviska, ocitovali své ideové souvěrce a začali balit na dovolenou, do Varů nebo uklízet po povodni, takže škoda dalších slov. Leč chyba lávky.

Dolejší předvádí, kolem jakých témat se točí debaty o svobodě projevu poslední doby: svoboda pornografie, blasfémie a popírání holocaustu. Z odpudivého výběru nekomplikovaně vysvítá, že taková agenda Západ nešlechtí. Co hůř:

"svoboda slova" podle Dolejšího nebyla Západu nic platná proti nynější systémové krizi kapitalismu. Zajímavý názor, ale možná by v těchto tropických dnech bylo lépe studovat po večerech klasiky a zanechat scholastiky, která se jak réva vine k demagogii.

POZNÁMKA NA OKRAJ:

S autosugescí do větších problémů, neboli Rizika pozitivního myšlení

8. 7. 2009 / Uwe Ladwig

Joanne Wood z University of Waterloo ukázala, že autosugesce může být riskantní právě pro lidi, kteří si jejím prostřednictvím podle množství jiných rádců mají pozitivním myšlením ulehčit život O hranicích sebeklamyu a o riziku spočívajícím v principu naděje něco v téhle poznámce...

Kdo bude cenzurovat?

8. 7. 2009 / Petr Wagner

Zaujaly mne články pana Víta a pana Dolejšího. Oba se totiž dopouštějí podobného způsobu uvažování. I když jeden hodně nepřímo na pozadí bezobsažného slova demokracie a druhý za barikádou terminologie a citací na tématu svobody slova. A to totiž duálního způsobu uvažování, typického pro náš "západní" svět.

Dobro = správně a zlo = špatně.

Pokoj v duši: slušný kinematografický pokus

6. 7. 2009 / Jan Čulík

◄ Energie českého filmu je teď malá.

Hodně výmluvnou výpovědí o tom, jak chabá je v současnosti česká kinematografie, je i to, že ani na festival v Karlových Varech, který přece jenom během let vždy projevoval určitou slabost pro český film, se letos nedostal do soutěže ani jeden současný český snímek.

V soutěži je ale docela slušný slovenský film režiséra Vladimíra Balka Pokoj v duši (2009). Jak neustále opakuji, i v tomto snímku se projevuje základní filmařský princip, že totiž podstatou dobrého filmu je kompetentně napsaný scénář, příběh. A autorem scénáře Pokoje v duši je schopný český autor Jiří Křižan. Na filmu je silně poznat charakteristický křižanovský autorský rukopis, zejména jeho neústupná "protestantská" morální nekompromisnost, jak se výrazně projevila před lety ve filmu Je třeba zabít Sekala (1998). V dnešním postmoderním světě lze ovšem tuto morální nekompromisnost napadnout jako určitou schematičnost, a kvůli tomu býval film Je třeba zabít Sekala také kritizován, že je to svého druhu "černobílý východoevropský western".

Ruské dívky přicházejí

Dobré, špatné a ošklivé

5. 7. 2009 / Ema Čulík

Letos mají Karlovy Vary celý tematický oddíl věnovaný ruským režisérkám. Má název A Female Take on Russia / Rusko v ženském rodě , s poněkud mužsky šovinistickým podtitulem Russian Mermaids, Ruské rusalky. Tento tematický oddíl sám o sobě je pro mě zajímavý nejen v zásadě, vzhledem k tomu, že, jak dobře vím, feminismus má v Rusku velmi malý dopad, a možná nemá dopad vůbec žádný, ale také v praxi - proto, že jsem v našem ročníku ve filmové škole v Petrohradu, kde nás je osmatřicet, jednou z devětadvaceti dívek.

Příznivci svrženého honduraského prezidenta stupňují protesty

7. 7. 2009

KD│Příznivci prezidenta Manuela Zelayi v pondělí rozšíli dosavadní protesty a v celonárodním měřítku zablokovali obchodní dopravu, zatímco svržený státní představitel po neúspěšném pokusu o návrat do země míří do Washingtonu na setkání s americkou ministryní zahraničí Hillary Clintonovou, informoval z Tegucigalpy pro AP Will Weissert. Protesty trvají už osmý den a v pondělí se mj. 2 000 demonstrantů shromáždilo přímo u prezidentského paláce. Po nedělním zastřelení devatenáctiletého Isida Obeda Murilla Mencii vzrůstá hněv demonstrantů, kteří se rozhodli změnit strategii a začít místo centralizovaných akcí blokovat hraniční přechody a hlavní dopravní tahy.

Clintonová se má setkat se Zelayou v úterý v rámci úsilí Obamovy administrativy nalézt vhodnou odpověď na honduraský puč. Se Zelayovým úsilím o změnu ústavy nesouhlasí honduraská vláda, armáda, ale ani jeho vlastní Liberální strana. Prezident se během funkčního období posunul dosti vlevo a spolupracoval s venezuelským lídrem Hugo Chavézem. Jeho oponenti se obávají, že pokus o změnu ústavy by znamenal faktický začátek přechodu země k socialismu. Mezinárodní instituce včetně OSN však honduraský puč odsoudily. Hugo Chávez prohlásil, že pučistům údajně pomáhají "Yankeeové", ale nikoliv prezident Obama, jenž je podle jeho přesvědčení "vězněm impéria".

Svoboda znevažování?

7. 7. 2009 / Karel Dolejší

Samozřejmě předpokládáme, že svoboda slova západní civilizaci, v níž žijeme, zabezpečuje mnohem vyšší míru vnitřní dynamiky než je tomu u potenciálních konkurentů. Avšak podíváme-li se blíže na kauzy "liberálního Západu", které v posledních letech patřily k nejvýraznějším a nejdiskutovanějším, narazíme v této souvislosti nejspíše na následující tři:

• obhajoba pornografie (Lid versus Larry Flint)
• právo urážet cizí náboženské symboly (karikatury proroka Mohameda)
• právo zpochybňovat nebo popírat existenci cizích mrtvých, kteří jsou nicméně v jistém smyslu našimi vlastními mrtvými (zpochybňování či popírání holocaustu evropských Židů)

Není myslím příliš odvážné předpokládat, že díky pornografii Západ potenciální konkurenty nejspíše nepředstihne; právo urážet centrální postavy cizích náboženství je vymožeností nanejvýš pochybnou, zvláště když reciprocita neexistuje (v islámském světě by byl prorok, jenž by potupně prohrál, něčím nemyslitelným, takže ukřižovaný Ježíš je považován za pouhou křesťanskou iluzi -- přesto tento kulturní okruh necítí potřebu křesťanský kříž parodovat); zpochybňování či rovnou popírání holocaustu pak neslouží hledání abstraktní historické pravdy, ale je zpravidla motivováno sympatiemi k extrémním politickým směrům.

Tak trochu jiní zelení...

7. 7. 2009 / Pavel Pečínka

Při pohledu na stránky Evropské strany zelených EGP a zde umístěné rozcestníky zjistíme řadu zajímavých věcí. Například:

• Tabulka výsledků voleb do Evropského parlamentu celkem zřetelně znovu potvrzuje, že zelení mohou čekat zisky v prostředí, kde dosud funguje (byť v různě oklešťované podobě) model evropského sociálního státu a kde oni sami nehodili sociální stránku vlastního programu za hlavu...
• Ve společné parlamentní frakci Zelených a Evropské svobodné aliance EFA (regionalistů, zastupujících "nestátní národy" a menšiny), opět nenajdeme nacionalistické lotyšské zelené, ale naopak poslankyni ze strany ruské menšiny žijící v Lotyšsku...
• O současném pravicovém vedení české Strany zelených dobře vypovídá kromě volebního výsledku i to, že se na stránkách EGP v kolonce "ministři" dosud ( k 7. 7. 2009 ) na prvním místě ze všech evropských "zelených" vládních hodnostářů usmívají Ondřej Liška, Martin Bursík a Karel Schwarzenberg, Michael Kocáb zde pak figuruje bez fotografie. SZ tak před svými evropskými kolegy jakoby vládne dál. Ale možná že nejde o snahu protáhnout ještě o pár dní vzpomínky na opojné dny vladaření (či spíš příštipkaření?) v konzervativně-neoliberální alianci, ale o technickou chybu, kterou česká SZ rychle napraví, aby dál nebalamutila evropské zelené...

Karlovy Vary:

"Pustíme jen dvacet lidí." - Co se asi stane?

5. 7. 2009 / Jan Čulík

Filmový festival v Karlových Varech jako obvykle v červencových svátečních dnech praská ve švech. Podle dlouholetých festivalových zvyklostí jsou pět minut před představením do sálů vpouštěni na prázdná místa držitelé akreditací, jimž se nepodařilo sehnat vstupenky. Nyní o svátcích je tak před každým představením každý sál obležen desítkami, někdy až stovkami "čekatelů".

◄► Fronty na vstupenky v Karlových Varech v osm hodin ráno jsou dlouhé mnoho desítek metrů - tímto musíte projít, jste-li "obyčejný smrtelník"

A co požární předpisy?

7. 7. 2009 / Jan Čulík

◄ Lidé natlačení v přístupovém prostoru po stranách hlediště při promítání ve velkém sále hotelu Thermal v Karlových Varech, pondělí večer. Kdy dojde ke katastrofě?

Jsem poněkud vycepovaný z Británie, a tak, přiznám se, že když sedím mezi snad tisícem lidí (nebo je jich víc?) na karlovarském filmovém festivalu ve velkém sále hotelu Thermal, a všude kolem řad sedadel jsou zablokovány přístupové, a tedy i odchozí cesty ze sálu desítkami na zemi sedících diváků, které pořadatelé vpustili do sálu bez lístku na poslední chvíli, mám dost nedobrý pocit.

Právě jsem před koncem představení vyklopýtal ve tmě z promítání amerického blockbusteru Veřejní nepřátelé, který mě po hodině a půl už přestal bavit (samé střílení a mělo to pokračovat ještě hodinu!) a na odchozí cestě ze sálu sedělo tolik lidí, že jsem se skoro nedostal ven.

Zlaté tele na čtyřech kolech

7. 7. 2009 / Alice Dvorská

Švagr investuje téměř celý plat do údržby a splácení svého miláčka, měsíčně ho napojí naftou za pět tisíc. Kamarádka jeho VW říká "kočkolap" a zdá se, že tento svůj úkol plní dobře. Mobilní silniční podvozky mají totiž spoustu funkcí, dopravní je jen jedna z nich. A jsou oproti všem eko-proklamacím z vyšších míst upřednostňovány před jinými, méně škodlivými druhy dopravy.

Polovinu světové produkce ropy spolkne doprava. Většinou se hovoří o 45 letech, po něž při současné spotřebě její zásoby vydrží. Ropa se bude v budoucnu těžit i nadále, avšak bude jí méně, její dobývání bude dražší a bude více poškozovat životní prostředí. Černé zlato je však využitelné nejen v palivových nádržích, ale je i cennou chemickou surovinou (např. ve farmacii). To může v budoucnosti vážně konkurovat jeho využití ve formě pohonných hmot.

Krásné ráno

5. 7. 2009 / Sandra Wain

Tak máme den slovanských věrozvěstů (5.7.2009). Je pěkný den. Noc však byla bouřlivá. Ráno jsem procházela ulicemi a městským parkem. Na lavičkách leželi a spali oslavenci. Dvěma někdo ukradl boty, ale jim to nijak nevadilo. Byli dosud v "křesťanském" opojení.

Korejské filmy:

Žízeň: poloironické upírské "dilema"; Matka: Film o nezamýšlených účincích

5. 7. 2009 / Jan Čulík

Karlovarský filmový festival nabízí jedinečnou příležitost zhlédnout nejnovější filmy z celého světa. Výrazné jsou i letos především korejské a ruské filmy. K obojím se v Britských listech vrátíme.

Všechny korejské filmy, které je možno ve Varech vidět, jsou produktem hrdého, zralého a profesionálního filmového průmyslu, a to i ty na komerčnější náměty, jako je například film Žízeň (2009) režiséra Parka Chan-Wooka, který dostal letos v Cannes cenu poroty. Poloironický a polokomerční film Žízeň je příběhem mladého zbožného katolického kněze, který se chce obětovat Bohu, a tak se dobrovolně nabídne jako zkušební králík pro lékařské experimenty s nevyléčitelnou smrtelnou nemocí.

Fiasko Formanovy Dobře placené procházky

4. 7. 2009 / Jan Čulík

Jedním z významnějších bodů letošního karlovarského filmového festivalu měla být premiéra Formanova záznamu divadelní inscenace muzikálu Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra ze šedesátých let Dobře placená procházka. Měl jsem ohledně inzerovaného díla ještě před jeho zhlédnutím pochybnosti, které se bohužel splnily. Je to možná naprosto brutální říct to tak naplno, ale mám pocit, že slavní spisovatelé a režiséři, kteří si udělali jméno vynikajícími výpověďmi o světě a o životě v rozkvětu svých kariér, by měli mít soudnost a odmlčet se, jakmile dosáhnou pokročilejšího věku, určitě tak sedmdesátky. Pokračujícím dílem ve starším věku se totiž spíš jen ztrapní. Platí to jak o Vojtěchu Jasném, Josefu Škvoreckém, tak o Milanu Kunderovi a -- dnes se potvrdilo, že to platí i o Miloši Formanovi.

Potíž totiž je, že k stáru člověk zřejmě ztrácí schopnost vnímat, co se kolem něj děje. Stává se obětí stereotypního vidění světa, které si utvořil v minulosti, a už není schopen analyzovat realitu a uvědomit si, že svět se mezitím změnil.

Karlovy Vary: Tradičně vynikající dramaturgie

Filmy o brutalitě a neuspokojivosti světa

4. 7. 2009 / Jan Čulík

Možná je to náhoda, ale po mém pobytu na edinburském filmovém festivalu minulý měsíc, kdy jsem občas na filmu chtěl protestovat, proč dramaturgové svým výběrem plýtvají mým časem, se jako obvykle už od samého počátku v pátek odpoledne projevily Karlovy Vary svou vynikající dramaturgií.

Jak neustále opakuji, na karlovarském filmovém festivalu vůbec nejsou důležité tzv. "celebrity", jimiž je posedlý český tisk. Většinou docela nepovšimnuto zůstává, že Karlovy Vary každoročně prezentují veřejnosti vynikající výběr celosvětové produkce za poslední rok; a to -- zdůrazněme -- především se zvýšenou pozorností směrem k východu, o nějž se západní filmové festivaly skoro vůbec nezajímají. Edinburk byl letos v tomto ohledu v podstatě fiaskem, hrály se tam víceméně jen západní filmy.

Tři ze čtyř filmů, které jsem od pátku v Karlových Varech zhlédl (s výjimkou fiaska Formanovy Dobře placené procházky, o němž ZDE), korejský, ruský a maďarský, byly velmi dobré -- a shodou okolností se navracely víceméně k témuž obecnému tématu: k tématu brutality a odlidštěnosti současného světa.

Here come the Russian girls:

The Good, the Bad and the Ugly...

5. 7. 2009 / Ema Čulík

This year Karlovy Vary has a whole section dedicated to female Russian filmmakers, entitled A Female Take on Russia/ Rusko v ženském rodě , dubiously subtitled Russian Mermaids, Ruské rusalky. The section itself is interesting to me not only in principle, as, as I am well aware, the concept of feminism has a weak effect, if any, on Russia, but also in practice, I am one of 29 girls in our year-group of 38 at film school in St Petersburg.

Rychlá cesta do nikam

4. 7. 2009 / William S. Lind

Nástup generála Stanleye McChrystala do funkce amerického velitele v Afghánistánu se zdá být dobrou zprávou. Vypadá to, že chápe, že v tomto typu války musí pravidlo znít: "Především neškoďte", píše William S. Lind na d-n-i.net.

Associated Press nedávno informovala, že podle něj bude měřítkem efektivity "počet Afghánců ochráněných před násilím, nikoliv počet zabitých militantů". Je neobvyklé, když - jak se zdá - zahrnuje do své kalkulace násilí Američanů a NATO, poněvadž nařídil drastické omezení leteckých útoků. Silné spoléhání Američanů na letecké útoky patrně přispěla k vítězství Talibánu více než cokoliv jiného.

Prohlášení Akademického sněmu AV ČR

K budoucnosti výzkumu a vývoje v České republice

3. 7. 2009

Akademický sněm AV ČR je vážně znepokojen tím, že systém výzkumu, vývoje a inovací v ČR má být destabilizován na základě neodborného, zmateného a nezdůvodněného návrhu výdajů státního rozpočtu předloženého Radou pro výzkum a vývoj (RVV). Rozhodnutí RVV výrazně utlumit základní výzkum ve prospěch podpory tzv. vývoje a inovací nemá oporu v programových dokumentech současné vlády ani vlád předchozích. Krátkodobý zisk omezeného okruhu hospodářských subjektů je vydáván za prospěch celé společnosti. Podíl veřejných prostředků, které mají být rozdělovány mezi vědecké instituce podle chybné a neověřené metodiky, je tak výrazně krácen ve prospěch podpory průmyslu a obchodu se zjevným úmyslem vrazit klín mezi vysoké školy a Akademii věd.

Stanovisko akademické obce k budoucnosti výzkumu a vývoje v České republice

3. 7. 2009

Jsme vážně znepokojeni hrozící likvidací Akademie věd ČR a většiny základního výzkumu v České republice. Neodborné, zmatené a nezdůvodněné nastavení systému financování výzkumu, vývoje a inovací v ČR, pokud bude uskutečněno, bude mít fatální důsledky nejen pro samotnou AV ČR, ale i pro celou českou společnost.

V důsledku návrhu Rady pro výzkum a vývoj má být institucionální rozpočet Akademie věd ČR během tří let snížen na polovinu. To by vedlo k propuštění mnoha vysoce kvalifikovaných odborníků, k rozbití vědecké infrastruktury a k likvidaci současné sítě akademických ústavů.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za květen 2009

13. 6. 2009

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V květnu 2009 přispělo celkem 257 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 92 324 04 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 5. 2009 částku 60 385,44 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a

V rámci demokracie musíme publikovat i protidemokratické názory

9. 7. 2009 / Jan Čulík

Příspěvek Lukáše Visingra je tragickou ukázkou toho, co právě demokracii oslabuje. Souhlasím s panem Visingrem, že existují dva různé názory na demokracii; jeden z nich, že demokracie svou podstatou musí dovolovat i protidemokratické názory. Taková představa existuje především v anglosaských zemích. Její podstatou je důvěra v "rozumnost" voličů.