POZNÁMKA NA OKRAJ:

S autosugescí do větších problémů, neboli Rizika pozitivního myšlení

8. 7. 2009 / Uwe Ladwig

Joanne Wood z University of Waterloo ukázala, že autosugesce může být riskantní právě pro lidi, kteří si jejím prostřednictvím podle množství jiných rádců mají pozitivním myšlením ulehčit život O hranicích sebeklamyu a o riziku spočívajícím v principu naděje něco v téhle poznámce...

Alespoň v němčině existuje dost knih, z nichž se člověk prý může dozvědět, jak se lehce stát sebevědomým a úspěšným člověkem. Už dlouho se divím, že se takové knihy dobře prodávají, a ani jsem se nedivil, když jsem teď četl ve Spiegel Online, že Joanne Wood z University of Waterloo a její kolegové informovali v odborném časopise Psychological Science, že právě ona často doporučovaná práce s jednoduchými větami, jako například "Jsem láskyhodný člověk" je dost riskantní právě pro lidi, kteří o takovém výroku ohledně sebe zatím dost pochybovali.

Naděje, které neodůvodňuje zkušenost z každodenního života, se mohou ukázat pro lidi, kteří se jimi zatím nenechávali klamat, dost nevýhodné, a to zejména, když se taková klamavá autosugesce při denním soužití s ostatními lidmi pořád setkává s realitou.

Je ovšem jasné, že hodně lidí by rádo bylo sebevědomější a šťastnější, než jim jejich život a hlavně jejich minulost zatím dovolují. Podle mého ale rady na základě pozitivního myšlení více pomáhají ěm, kteří mají dost velké - nebo hodně velké -- sebevědomí. Těm ostatním by asi pomohlo, kdyby si uvědomili, že problémy se životem má hodně lidí, a že by se neměli upínat na zatím jen zdánlivě splnitelné naděje, ale na to, čeho mohou bez velkých iluzí docílit v každodenním životě. Podle mého aspoň platí, že z mála se člověk může víc potěžit než z nesplnitelných nadějí. Nebo si myslíte, že je tomu obráceně?

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 8.7. 2009