Při zdůvodnění zákroku lže, jak dokazuje toto video, ZDE, upozorňuje Dalibor Záhora.

Na tiskové konferenci pořádané dne 17. října 2007 kritizovala iniciativa Pro referendum odbornou úroveň a nedostatečnou výpovědní hodnotu vládní (armádní) zprávy s názvem Předběžné posouzení vlivu radiolokační stanice EBR (European Based Radar) na zdravotní stav populace v okolí vojenského újezdu Brdy. Zároveň iniciativa polemizovala se zlehčujícími výroky o neškodnosti mikrovlnného záření, které zazněly dne 17. srpna 2007 na tiskové konferenci vládního koordinátora Tomáše Klvani. Svou polemiku iniciativa založila na publikacích z vědeckých časopisů, jež před zveřejněním prošly recenzním řízením. Šlo o publikace mapující možný vliv mikrovlnného záření na rostlinné, živočišné a lidské organismy v okolí bývalé lotyšské radiolokační stanice Skrunda a dále pak o publikace, jež dokumentují tzv. non-thermal účinky mikrovln na genetickou informaci různých sledovaných organismů, včetně lidí.

DOKUMENT: Oponentní posudek profesora Raidy a Dr. Šebesty ZDE

Britské listy zde již v týdnu pohotově uvedly, že odborníci z Vysokého učení technického v Brně, Ústavu radioelektroniky, zveřejnili v tomto týdnu stanovisko, že:

• "Vládní studie "Předběžné posouzení vlivu radiolokační stanice EBR na zdravotní stav populace v okolí vojenského újezdu Brdy" je nevěrohodná, nízké až po-vrchní úrovně, nelze z ní nic vyvozovat.

JU│ Velmi zajímavě se začíná rozvíjet konflikt mezi PPF Investments a strukturami O. Děripasky o ovládnutí druhé největší ruské pojišťovny Ingosstrach. V pondělí arbitrážní soud v Moskvě zakázal registrovat navýšení kapitálu provedené valnou hromadou, které by vedlo k tomu, že podíl PPF by byl podstatně snížen. Překvapení?

Události k výročí křišťálové noci se daly komentovat různě. Karel Steigerwald vsadil na emoce, nepravdu a falešnou symetrii.

Neonacisté z Národního odporu a jejich odpůrci z řad Antifašistické akce jsou podle něj jedno a totéž. Proč? Na obou jinak nesmiřitelných táborech Steigerwalda znepokojují dvě věci -- mají ideály a jsou ochotni za ně demonstrovat, vyjít do ulic. "Idealismus je nepochybně porucha duše," hlásá náš autor a odmítá mezi těmito "poruchami" rozlišovat, nezajímá jej, jestli je něčím ideálem diktatura nebo svoboda, "rasová čistota" nebo lidská různost.

Zasláno do MFD v reakci na tam publikovaný článek Karla Steigerwalda Blbci - banda odporná, ale co s nimi dál?" , která však autorovi neodpověděla.

Jsem velmi zneklidněn informacemi, které zveřejnilo Vysoké učení technické - Ústav radioelektroniky v Brně, a které poukazují na naprostou neodbornost a nedůvěryhodnost posudku vojenských hygieniků o případných zdravotních dopadech amerického radaru, který má být umístěn v Brdech. Tímto posudkem přitom česká vláda dokazovala, že fungování radaru na našem území nebude mít negativní vliv na zdraví obyvatel z blízkých obcí.

JU│ Jak uvádějí Izvestije, bude výjimečný stav v Gruzii zrušen 16.listopadu. Toto prohlášení učinila ve středu večere na brífinku předsedkyně parlamentu Nino Burdžanadze. Gruzínské úřady toto rozhodnutí přijaly pod bezprecedentním nátlakem administrativy Georgie Bushe. Neoficiálně se uvádí, že USA pohrozily zrušením finanční pomoci Gruzii. Podle všeho se také neuskuteční oficiální návštěva Saakašviliho v USA.

Tisková zpráva Ligy lidských práv

Liga lidských práv přivítala argumenty Evropského soudu pro lidská práva v rozhodnutí ve věci D.H. proti České republice. Soud prohlásil umísťování romských dětí do oddělených tříd za diskriminaci odporující závazkům Česka vyplývajícím z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Soud ve vyčerpávajícím odůvodnění autorativně potvrdil právní i faktické argumenty, které Liga uváděla mnohokrát v minulosti české vládě, která mohla zavčas tomuto rozsudku zabránit.

Emise znečišťujících látek ze spalování tuhých fosilních paliv v lokálních topeništích, které vznikají při vytápění zhruba půl milionu bytů jsou v mnoha krajích hlavní příčinou špatné kvality ovzduší v České republice. Důvodem jsou zastaralá spalovací zařízení v domácnostech (kamna nebo kotle ústředního topení), ve kterých se mnohdy spaluje nevhodné a nekvalitní palivo, které nevyhovuje požadavkům kotle. V řadě případů dochází dokonce ke spalování komunálního odpadu. Zdravotní rizika plynoucí ze znečištění ovzduší z těchto spalovacích zdrojů jsou vysoká. Dnes se na toto téma v Brně sešli odborníci z celé republiky spolu s představiteli českých obcí a měst.

V úvodu se musím omluvit všem věřícím, ale chyba v titulku je vědomá.

Snad z nedostatku invence či z nedostatku jiných problému k řešení (a že jich kolem nás je), možná vlivem rozmanitého počasí, které letos panuje, přišel včera na program jednání vlády tzv. Mejstříkův evergreen (zákon věčně zelený) - Zákon o státních svátcích a významných dnech. Již ani nespočítám, kolikrát svazácký senátor tuto problematiku otevíral jako Šavel obrácený na Pavla a jak si v různých fázích bral hlavně na paškál Mezinárodní den žen. Dokonce mi poklonu vysekl, že jsem do zákona o státních svátcích MDŽ „vpašovala“. Nevím, jak to myslel, protože v Poslanecké sněmovně o zákonech hlasujeme a pokud v Senátu do zákonů něco pašují, pak asi není vše v úplném pořádku.

Devět stránek projektu a jen šest řádek rizik. Zdá se vám to jako příliš nesmyslné? Ale je to tak. Podle tohoto scénáře, vytvořeného managementem Všeobecné fakultní nemocnice a datovaného 29. 10. 2007 má dojít k obrovské akci škatule hejbejte se, při které v nemocničním areálu na Karlově nezůstane kámen na kameni. S realizací první fáze si Julínek pospíšil. Světoznámého lékaře odstranil čistým řezem prakticky okamžitě. Aby nepřekážel.

Všeobecná fakultní nemocnice i Ústav hematologie a krevní transfuze jsou přímo řízené příspěvkové organizace zřizované ministerstvem zdravotnictví, které poskytují péči nadregionálního významu prakticky pro celou republiku. Interní dokument, který se Britským listům dostal do rukou, je scénářem dvou fází propojení obou institucí tak, jak jej vytvořili na objednávku ve VFN a jak jej schválil Julínkův úřad. Ono ale nemá zůstat jen u Ústavu hematologie a krevní transfuze.

Budeme, vzhledem k odbornému charakteru materiálu, velmi rádi, pokud se k němu vyjádří přímo ti, kterých se týká nejvíce - lékaři z Všeobecné fakultní nemocnice i dalších pražských nemocnic. 54,5 milionů není málo za situace, kdy se v celém resortu škrtá. Vybudovat mnohá pracoviště stálo hodně úsilí. Zbořit je či sestěhovat vypadá tak jednoduše... Už za Julínkových předchůdců obcházeli vlci z realitních kanceláří ministerstvo zdravotnictví s tím, že plánovali prodej celého areálu a jeho přebudování na exkluzivní hotelový komplex... Záměru se vždy podařilo zabránit. Ale dnes?

Mapa areálu VFN ve větším měřítku ZDE

Nezdá se vám,že to s tím unisono obdivem k Nohavicovi poněkud přeháníte? píše Řehoř Samsa. Já ho za totality taky pořádně "žral", a je pravda, že stvořil dost kvalitních písní, i když zase ne úplně všechny, zejména jazykově některé pokulhávaly. A nejsou náhodou jeho dnešní vyprodané sály známkou dost velkého "zpopíkování", rezignace na závažná písničkářská témata,zkrátka komercionalizace? Cožpak nemáme dnes v naší ubohé zaplivané porevoluční "demokracii" dost problémů, o nichž by opravdový zpívající básník=svědomí národa mohl a měl zpívat, aby lid burcoval z letargie,tak jak to i po sametu dokázal jediný Kryl,onen Kryl,který už v Půlkacíři Miloše Čermáka vyzýval krátce po revoluci Nohavicu minimálně k dialogu(bohužel a nepochopitelně zbytečně - to je opravdu nechlapství a zbabělost nejtěžšího kalibru!)

Hutku nechte stranou - vypadá to totiž,jako byste zlehčováním jeho písně nepísně chtěli zase odvádět řeč..vypadá to, že už doopravdy "zas jdeme jako ovce"a "ryjeme držkou v zemi"(Karel Kryl).

Rád bych ocenil příspěvek pana Daniela k diskusi o případu Hutka/Nohavica. Je nepochybně nejstatečnější zpytovat vlastní svědomí. Dokážu taky pochopit, jak tlak StB a beznaděj, která naplňovala léta normalizace, ovlivňovala rozhodování lidí.

Kauza písničkáře Jaromíra Nohavici opět čeří hladinu. Po článku v časopisu Respekt ("Tajemství Jaromíra Nohavici" 22/2006) a článcích o archivních materiálech z Nohavicova spisu uveřejněných v Lidových novinách na jaře letošního roku rozvířil český rybníček písničkář Jaroslav Hutka. Na serveru Lidovky.cz byl uveřejněn jeho protestsong "Udavač z Těšína" odsuzující Nohavicovo udavačství a zbabělost.

Irituje mne poslední zviditelnění pana Hutky, který se postavil "pokrytci" a "zbabělci" Nohavicovi. Opět se místo propírání estébáků, fízlů a řídících důstojníků soustřeďujeme na pěšáky, ne-li oběti. Proč pan Hutka nezpívá také o těch, kterým Nohavica donášel? Přes tvrdost akce Asanace mohl pan Hutka zůstat v ČR a čelit tlaku, který byl vyvíjen nejen na něho, mohl si nechat rozkopat kytaru jako pan Nohavica, mohl pokoutně koncertovat a třást se před tajnou policií, mohl si ničit játra, aby tlak vydržel. Pan Hutka však emigroval a teď poučuje. Nevím, jak by se pan Hutka zachoval na místě Jarka Nohavici, nebyl tam.

Vynucený souhlas pod hrozbou represí je právně neplatný.Trestat někoho z důvodů značně problematických a diskutabilních není zrovna fér. Hutka jako angažovaný umělec intolerance, zloby a nenávisti se zřejmě domnívá, že dnešní společnost trpí defiticem mstitelů. Snaha vyvolat veřejnou nenávist a opovržení vůči jedinci, je projevem maximální hlouposti, postrádající zakladní normy civilizovaného člověka. Msta nepatří do repertoáru slušných a inteligentních lidí. Pan Hutka zřejmě tuto informaci postrádá.Jeho škoda, míní Zdeněk Staněk.

Jako kdyby Britské listy roztáčely nové kolo nikdy nekončících, ne však zcela neplodných debat o vině, pokání, trestu a odpuštění.

Začalo to poněkud krátkým spojením. Nejprve Petr Nachtmann nazval herce Jiřího Lábuse kolaborantem pro jeho účinkování ve slavném a často démonizovaném televizním seriálu "Třicet případů majora Zemana". A hned mu vyčetl, že nyní propaguje americkou radarovou stanici v Brdech. Ozval se Martin Benc s tím, že Lábus nebyl kolaborant a že radar by u nás stát měl. To je ovšem pozoruhodné zmatení několika různých věcí.

Výbuchy atomových bomb před desítkami let byly předmětem zájmu kanadských novin těsně před Dnem vzpomínek na padlé (Remembrance Day), protože způsobily smrt mnoha kanadských vojáků - byť ne okamžitě nýbrž po několika letech prostřednictvím rakoviny a jiných nevyléčitelných chorob. Okamžitou smrt přinesly atomové výbuchy obyvatelům japonských měst Hirošima a Nagasaki již v r. 1945. V listopadu 2007 zemřel americký letec, který svrhnul atomovou bombu na Hirošimu. Prý zemřel v klidu a míru. Po válce to dotáhnul v životě hodně vysoko - stal se brigádním generálem a po odchodu z armády byl úspěšným obchodníkem v americkém státu Ohio.

Uplynulo osmnáct let od něžné revoluce a naše nová demokracie tak dospívá do věku lidské plnoletosti. Mnoho lidí je ovšem přesvědčeno, že se naše společnost se svou komunistickou minulostí dosud nevyrovnala. Jako symptom této "nemoci" označují mj. i oblibu normalizačních hitů či seriálů. Stačí si vzpomenout na diskuze okolo "Třiceti případů majora Zemana" nebo kolem seriálu "Nemocnice na kraji města". Někteří dnešní antikomunisté se svojí bojovností blíží svým komunistickým protivníkům, kteří kdysi šmahem zavrhovali mnohá umělecká díla první republiky, protože byla údajně buržoazní.

Posledním "papírovým" periodikem, do kterého ještě investuji peníze, je Týdeník rozhlas. Bohužel v předminulém čísle zřejmě omylem otiskl komentář pana Štětiny, kde minimálně čtvrtý odstavec zřejmě pochází z jeho mládí. Pouze "americké" bylo přepsáno na "ruské" a naopak.

Dále kosmetické úpravy jako změna Kuby na sousedy Ruska ohledně embarga a jiných zemí za Gruzii, Čečnu apod. ohledně okupace a vraždění civilistů. Černobílé normalizační vidění světa zůstává ve své původní podobě. Zabývat se senátorem Štětinou je ztráta času, ale byla by velká škoda, pokud by tento jeho příspěvek naznačoval nějaký budoucí posun Týdeníku rozhlas do bahna jiných českých médii. Zatím na stránkách Týdeníku komentuje řada zajímavých osobností, snad je lidé typu pana Štětiny nepřeválcují, píše Dušan Vymětal.

V minulé, tentokrát již XIII. části, jsme se věnovali filmové tvorbě společnosti ASUM a významu herce, který se stal jejich ozdobou -- Jiřímu Steimarovi. Stále pokračujeme v příběhu života a smrti slavné herečky Anny Sedláčkové (1887-1967), která ve filmech, ale především na divadle hrála hlavní role. Publikum, které jí obdivovalo na prknech i na plátně, ji říkalo stručně Andula. Narodila se 29. září 1887 a zemřela o 80 let později dne 24. listopadu 1967. Její příběh je možné číst v celku, ale i po částech...

Poznámka k článku Patrika Ungermana "Náš mlčící maturant".

Letošní září bylo pro mne poněkud jiné než ty předchozí. Už od primy jsem se těšila, až budu v posledním ročníku gymnázia a budu tak služebně nejstarší na škole, samozřejmě tedy až po našich drahých vyučujících, píše Alena Adamíková

Realita je ovšem poněkud jiná.

tisková zpráva

Ženeva (MVČK) -- Včera skončilo v Ženevě výroční setkání smluvních stran Úmluvy o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné útrapy nebo mít nerozlišující účinek z r. 1980 (CCW). Smluvní strany toliko vyslovily souhlas s tím, že v r. 2008 zahájí jednání o návrhu týkajícím se humanitárních dopadů kazetové munice.

Nedávno byla v televizi princezna. Většině diváků, kteří zjistili, že bude přítomna v jednom diskusním pořadu, jistě proběhla hlavou myšlenka, jak asi bude vypadat? Předtím jim prošla myslí představa princezny. Jistě ji nemusím příliš popisovat. Média se více jak půl století poctivě starají, abychom tam onu představu měli. Je to spouštěcí programový příkaz dalšího typu úvah, duševních asociací a třeba i společenské nebo i masové manipulace s veřejným míněním.

V Anglii (nikoliv ve Skotsku, tam může i dnes Čech studovat bez placení školného) se nyní musí za vysokoškolské studium platit, zavedl to Tony Blair a školné je 3000 liber ročně. Sice stát na uhrazení školného poskytuje bezúročnou půjčku (i studentům z Evropské unie, tedy i z ČR), ale je to stejně velký finanční nápor. Proč nemůže být anglické vysokoškolské studium bezplatné, tak jako dosud?

Kompletní text v časopise Rozrazil ZDE

Emma Čulík úspěšně ukončila čtyřleté studium v St. Edmunds Hall na Oxfordské univerzitě -- obory ruština -- francouzština. Napsala o své zkušenosti stručně pro brněnský časopis Rozrazil.

Psát o Oxfordu je pro mě jako ohlížet se za násilným a bolestným milostným příběhem. Oxford a já, když to fungovalo, vznikaly nádherné věci. Když to nefungovalo, nesmírně to poškozovalo. Alespoň mě, tedy. A teď, jestliže se snažím celou tu zkušenost vysvětlit, nemám od toho dostatečný odstup, neuplynula dostatečně dlouhá doba -- mé nervy jsou ještě citlivé, všechno je ještě plné emocí. A vím, že i za deset let budu na Oxford vzpomínat s láskou. I když pravděpodobně se tam nikdy nebudu chtít vrátit.

Kompletní text ZDE

Praha 30. listopadu 2007

v rámci Projektu Pražská škola alternativ

Místo konání: Evangelická teologická fakulta UK, Černá 9, Praha 1 -- Nové Město, velká posluchárna.

Přihlašování: Ekumenická akademie Praha, Na Míčánkách 1, 101 00 Praha 10,

tel./fax 00420 272737077; E-mail: ekumakad@volny.cz; www.ekumakad.cz

Včera v podvečer projednávala Stálá komise Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky návrh na odvolání dvou členek Rady Českého rozhlasu pro porušení § 5 odst. 1 a odst. 2 zákona 484/1991 Sb . Už podruhé. A podruhé zvolila komise usnesením obstrukční postup, aby nemusela návrh postoupit k rozhodnutí plénu Sněmovny a usnesením doporučit nebo nedoporučit odvolání. Nedoporučit se poslanci bojí, doporučit nechtějí. Poslušní radní se hledají špatně.

Stížnost na nezákonnost působení dvou členek Rady Českého rozhlasu jsem podal 12. 3. 2007 a Sněmovna dodnes nerozhodla - Stálá komise jí ani nedala možnost rozhodnout. §5 odst 1. zák. 484/1991 Sb. říká, že člen rady nesmí mj. vykonávat jakékoliv funkce ve veřejné správě a podle §5 odst 2. nesmí zastávat žádnou funkci v politických stranách nebo v politických hnutích, společenských organizacích a sdruženích, občanských iniciativách a podobně. Když stížnost komise Sněmovny projednávala v květnu tohoto roku poprvé, chtěla si vyjasnit, zda k porušení zákona 484/1991 Sb. oběma radními vůbec došlo. Kolik právníků, tolik názorů a v komisi není právníkem nikdo. Pověřila předsedu Sněmovny, aby podal tzv. určovací žalobu soudu, který by vyjasnil, co znamená formulace zákona "všechny funkce ve veřejné správě". Poslanci nevědí kupodivu, co je "funkce", nevědí ani, co je "veřejná správa". A nejspíše netuší, co je "společenská organizace"... Tristní stav.

Při sledování televizních novin tento týden mě zaujala upoutávka Václava Moravce, který prezentoval Otázky VM dne 18.11.2007. S radostnou tváří nám oznámil zásadní téma tohoto týdne v jeho pořadu -- setkání premiérů ČR a SR.

Musím přiznat, že jsem byl udivený, neboť jsem trochu očekával, že alespoň část svého sledovaného pořadu na veřejnoprávní televizi věnuje reflexi 17. listopadu, který patří k nejvýznamnější dnům naší země. Nic. Případně se zmíní ohlášený protest odpůrců základny a vládní politiky. Nic. Ale možná předbíhám, nebo jsem se špatně díval. Rád se případně omluvím.

Nedalo mi to a zapátral jsem na internetu, protože jsem si vzpomenul, že pan Václav Moravec ve svém pořadu v nedávné minulosti "vygumoval" jinou událost. A to jednu z největších demonstrací od roku 1989 na území ČR, píše čtenář Karel Březný.

Dne 13.11. 2007 07:12 byl na serveru Novinky.cz umístěn článek o čtvrtečním přeletu letadla iránské dopravní společnosti nad našim územím, které mělo na palubě radioaktivní materiál. Na upozornění zpravodajské služby (CIA ?) amerických kolegů vzlétly okamžitě naše ostražité gripeny (ach, jak dobře, že je právě teď máme!) a doprovázely nepřátelské letadlo po dobu přeletu nad naší vlastí.

tisková zpráva

Iniciativa Ne základnám je pobouřena reportáží České televize v Událostech 13.10.07, ve které zazněla pozvánka na demonstraci pořádanou na příznivci Jiřího Čunka, konanou 17.11. na Václavském náměstí. Nemáme nic proti právu těchto lidí demonstrovat. Jsme však pobouřeni tím, že naprosto marginálním skupinám je věnován tak značný prostor a o protestech občanů proti radaru je informováno nedostatečně či vůbec.

Tak především: Jarda Hutka nic neodkryl. Odkryl-li kdo něco z Nohavicovy minulosti, byl to redaktor LN Robert Malecký, který si z toho v Lidovkách udělal živnost. Přijde mi poctivé, když tyto noviny dají čtenářům možnost seznámit se i s názorem kolegyně pana Maleckého, Marty Švagrové: "Není snadné se smířit s tím, že "bard" s vysokým charizmatem kdysi selhal. A není ani příjemné vidět, jak jiný idol, jehož jsme nadšeně vítali na náměstích, se snižuje k popisnému veršotepectví, aby přiživil tu pomalu hasnoucí veřejnou zášť vůči kolegovi."

Pan Rusek se podobně jako mnoho jiných pouští do hodnocení Hutkovy "písně".

Písničkáře jsem začal vnímat na začátku sedmdesátých let. V období puberty jsme jejich poslech považovali takřka jako něco co boj na barikádách. Učili jsme se je brnkat na kytaře a kde šlo, i hráli. Kde šlo, i chodili na koncerty. Tajemně si šeptali o tom, který byl "zakázán". To tenkrát bylo nejlepší PR. Básník Karel Kryl se svým křišťálově čistým jazykem, Hutka se svými interpretacemi moravských motivů, Merta se svým intelektem a ovládnutím kytary. Ale i Okudžava se svými válečnými zkušenostmi nebo Vysockij se svojí naléhavostí. Na jeden maturitní ples byl dokonce aktivitou spolužačky pozván pan Hutka, aby po půlnoci zahrál a všichni spiklenci -- revolucionáři měli rozvázanou tkaničku u levé boty. Dnes bych se tomu usmál, kdyby tenkrát nebyl rok 1977 a celá studentská eskapáda neskončila výslechy, odchody ze školy a v jednom případě i sebevraždou ZDE.

Musím mu dát za pravdu článku Saši Železného, ve kterém vyjadřuje své pochybnosti nad důvody udávanými policií při zadržení na Jungmannově náměstí. Protože mezi těmi "agresívními anarchisty" jsem byl také. Důvody, které policie uvádí, si v lepším případě vycucala z prstu.

ŠOK│ Počínající diskuze o adekvátnosti zákroků policie proti "méně disciplinovaným" účastníkům protifašistického shromáždění v centru Prahy na výročí Křišťálové noci nejlépe potvrdí či vyvrátí fotografická dokumentace průběhu akce. Zda jsou lidé, demonstrující proti neonacistům a neonacionalistům z řad Mladých národních demokratů, pouze jakési "živly" či narazila li neonacistická drzost na hranice společenské tolerance všech bez rozdílu politických názorů a náboženského vyznání. Štěpán Kotrba byl přítomen v Meiselově ulici a na Staroměstském náměstí, fotoreportér Michal Vlk, řečený "Wolf", který zdokumentoval mlácení Kateřiny Jacques na 1. máje 2006 a byl nezákonně perlustrován a zadržen policií, byl opět na místě nejintenzivnějších střetů mezi radikálními antifašisty a policií během pochodu AFA z náměstí Republiky do Pařížské ulice. Byl i u zmlácení neonacisty Kalinovského, který střílel z plynové pistole. Byl i u útoků antifašistů na další neonacisty. A opět byl fotoreportér Britských listů i tentokrát nezákonně perlustrován a zadržen policií. Po několika hodinách byl posléze propuštěn. Britské listy si v květnu 2006 stěžovaly ministru vnitra. Dosáhly nakonec policejní omluvy. Tentokrát už je trpělivost redakce u konce. BL podají trestní oznámení za zneužití pravomoci veřejného činitele a křivé obvinění na na neznámé pachatele - policisty, kteří Vlka zadrželi. I když si redakce nemyslí, že by policie vyšetřovala policii. A inspekce ministra vnitra je stále policie, ministr Langer sám pochválil policisty za "excelentní práci". Msta za zdokumentování policejního násilníka, poslléze vyhozeného od policie, mezi "excelentní práci" nepatří. Šikana také ne. Kdy už si konečně ty tupé mlátičky zvyknou, že fotoreportéři se nezatýkají?

Michal "Wolf" Vlk FOTOGALERIE

Dobře zorganizovaná, dostatečně agresivní skupina dokáže vnutit svou vůli pasivní většině. To je princip, který je dobře znám z historie a můžeme jej pozorovat i v současném politickém dění. Vítězství odhodlané menšiny je o to snazší, že v našem podvědomí je staletou zkušeností hluboce zafixována úcta k moci. Vždy bylo výhodnější přidávat se na stranu silnějšího než stát na straně opačné. Tento pragmatický poznatek ale nevyžaduje, aby vítězící strana byla skutečně silnější. Stačí jen, když bude vzbuzovat dojem větší síly. Získá-li taková skupina skutečně moc, ovládne nejen jednání, ale i myšlení lidí.

Autor si z dnešního hlediska přeje upozornit na svůj článek, který jsme vydali před půl rokem ZDE

Máte problémy na pracovišti, dostali jste neoprávněnou výpověď nebo zaměstnavatel Vás diskriminujete? Cítíte se ztraceni a nevíte si rady? Netroufáte si sami se zaměstnavateli postavit a na advokáta nemáte dost finančních prostředků? Nemusí to tak zůstat. Díky našemu projektu "Právní pomoc v oblasti pracovního práva osobám znevýhodněným na trhu práce", který je financován Evropským sociálním fondem A státním rozpočtem České republiky se Vám může dostat pomoci stejně jako klientovi z níže popsaného případu.

Iuridicum Remedium je nezisková organizace a pomoc postiženým osobám je bezplatná. Tento článek není komerční reklamou, ale informací pro potřebné lidi o možnosti bezplatné pomoci v rámci tohoto projektu.

Na občanské sdružení Iuridicum Remedium (IuRe) se obrátil klient, který obdržel od zaměstnavatele, u kterého pracoval již dva roky, písemné upozornění na porušení pracovní kázně, ke kterému mělo dojít před necelým měsícem. Jednalo se o použití vypalovacího zařízení bez dovolení vedoucích pracovníků. Téhož dne, kdy klient obdržel písemné napomenutí, poté co neakceptoval ukončení pracovního poměru dohodou, bylo klientovi písemně doručeno okamžité zrušení pracovního poměru. Klient toto okamžité zrušení pracovního poměru považoval za neplatné, když k použití vypalovacího zařízení z jeho strany došlo v době řádné přestávky v práci a za minimálního pracovního provozu.

Skutečným důvodem ukončení pracovního poměru byly klientovy aktivity spočívající v realizaci jeho ústavních práv -- snahu o založení rady zaměstnanců a zřejmě i jeho mimopracovní, ekologicko-aktivistické aktivity v regionu (nicméně diskriminační zacházení z tohoto důvodu by se prokázat nedalo).

Láska, která se bojí vyslovit své jméno, hony na čarodějnice naší doby, MfD, která ráda mučí děti, a chudák Wilde jako svědek z literární historie

V roce 1895 odsoudila královská justice a celá britská veřejnost Oscara Wilda za "hrubou nemravnost", sexuální styk se stejným pohlavím. Wilde dostal dva roky žaláře a nucených prací. Během všech tří svých procesů homosexualitu popíral. Obrat nastal, když se ho žalobce zeptal na báseň jeho milence Alfreda Douglase o lásce, která se neodváží vyslovit své jméno.

K článku Aleše Uhlíře (viz BL 9.11. 2007 "Kapka spravedlnosti na poslední chvíli") bych měl určité drobné výhrady. Nejsem si jist tím, že Alois Rašín byl u nás první obětí komunistické ideologie, jak píše. Atentáty komunisté ve své ideologii neměli, atentáty byly většinou dílem anarchistů. Také genezi zinscenovaných hrdelních procesů z konce 40. a počátku 50. let, domnívám se, nelze jednoduše odvodit jen z komunistické ideologie, protože odsuzováni byli i komunisté, kteří s komunistickou ideologií souhlasili.

Jan Čulík konečně dopsal svou 650 stránkovou knihu o českém hraném filmu posledních osmnácti let (vyjde před Vánocemi v brněnském nakladatelství Host) a mohl se tedy znovu začít systematičtěji věnovat účetnictví Britských listů.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá pravidelně méně než 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V září 2007 přispělo celkem 86 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 13659.99 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.9. 2007 částku 143 461.71 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

srpen 2007červenec 2007červen 2007květen 2007