Jarka Nohavicu jsme znali málo. Bylo těžké ho hrát pro nás co uměli pět akordů a i texty nebyly jednoduché k zapamatování. Ale postupně jsme ho poslouchali a i naučili. Kolikrát mu bylo zakázáno koncertovat bylo součástí našeho vnímání jeho zpívaných básní.

Neumím příliš a na tomto fóru jsou jistě povolanější, spekulovat o morálce umělců. Když čtu prokleté básníky, málo mne zajímá, že to byli homosexuální narkomané, podobně jako mne málo zajímá drogová a alkoholová zkušenost beatníků.

Nebyl jsem v té situaci a proto nechci soudit nikoho z těch, kdo byli vytaženi na povrch. Někteří se bránili a ubránili /a kupodivu zrovna většinou ti co měli zcela neomezený přístup do medií/ někteří se přiznali.

Nicméně jsem přesvědčen, že hodnotu herectví paní Bohdalové nedává její nespolupráce s STB, hodnotu křišťálově čistým veršům pana Kryla nedává jeho emigrace a hodnotu zpívaných básní pana Nohavici nesnižuje jeho doznaná spolupráce s STB.

A rovněž hodnotu Hutkově velmi špatné písni nepřidá to, že se pravděpodobně otírá o známého písničkáře.

Historie lustrací i dokumentů s ní související po letech ukazuje oprávněnost obav z doby po sametové revoluci. Zcela zjevně ty dokumenty byly manipulovány a to co zbylo jsou skutečně "malé ryby". Ti co jim na to přišli a ti co ne. Možná pan Nohavica panu Hutkovi ublížil, možná ne. Ale jedno vím jistě nic tak podprůměrného jako je tato písnička Nohavica nikdy nezpíval.