Dali jim pak přes média pár dobrých rad - že měli "vyjednávat", namísto okamžité stávky všech městských zaměstnanců, případně železničářů - do té doby, než by byl vyhozen na dlažbu ředitel, který podepsal smlouvu s bezpečnostní agenturou, která měla suplovat zásahovou jednotku policie. Než by byla vyvozena odpovědnost proti šéfovi městské policie, který si stávku spletl s nezákonným shromážděním... Stydím se za takové odboráře.

Stydím se za ty spoluobčany, kteří nechají druhého (mnohdy slabého či starého) urážet, ponižovat, okrást či zbít někoho na ulici či v tramvaji a nepomohou mu. Odmítají byť jen ex-post svědčit proti grázlům. Ve jménu vlastního pohodlí, ve jménu vlastní bezpečnosti. Jsou rádi, když si mohou zaplatit někoho, kdo tu "špinavou práci" provede za ně a sami si umyjí ruce jak Pilát. "Zaplatí si" legálně - formou daní - policajta, prokurátora, soudce, bachaře. Není to pak "jejich problém". Nevadí jim tedy větší daně, protože oni sami jsou rozhodnuti je stejně neplatit a pokud se najde hlupák, který je zaplatí, dobře mu tak.... Ale o tom přeci občanská společnost ani občanská odpovědnost není. O tom není ani společnost.

Stydím se za ty, kteří se bojí vlastní zodpovědnosti za osud svůj i spoluodpovědnosti za osud tohoto světa. Bojí se sami sebe, své duše, svého svědomí. Bojí se všech okolo sebe. A proto nejdou demonstrovat proti válce, protože je to sousedova válka. Jich se přeci netýká. Zavřou pouze okno, aby neslyšeli křik. Neuslyší ani nářek raněných či umírajících. Pustí si televizi a ztlumí zvuk. Protože jejich klid by to mohlo obtěžovat.

Stydím se za všechny Pražany, kteří nesouhlasí s válkou a zůstali v sobotu doma. I když i jim trochu rozumím. Protože jednou vyšli do ulic, bránili Československý rozhlas a dostali přes českou držku. Stačilo jim to na dalších třicet dlouhých let. Mohu jim slíbit, že pokud zůstanou doma i příště, "přesdržku" dostanou i v budoucnu. Protože tato společnost lidí lhostejných nenahrává demokracii, ale diktatuře.

Hovořil jsem nedávno s několika poslanci a vysokými funkcionáři sněmovny. O čem jiném, než o třetím kole volby prezidenta. Dozvěděl jsem se, že "nemohou mobilem mluvit otevřeně, protože ho mají odposlouchávaný". Říkali to smutným, rezignovaným hlasem. Jsou to ústavní činitelé - poslanci. A mají strach. Z čeho? Že by se někdo mohl dozvědět, koho chtějí ne-zvolit? Že by se někdo mohl dozvědět, že si telefonují s novinářem a říkají mu "státní tajemství" o názorovém rozkladu v téměř všech parlamentních klubech? A co teprve kdyby se "to" dozvěděli prostí občané? Nedivím se, že ani jednoho jsem nepotkal v čele demonstrace proti válce. Protože jsou to naši poslanci - a mají strach. Zvolili jsme asi špatně. Protože jsme se jich před volbami měli zeptat, jestli se neposerou hned po volbách... Stejně jako dobrá polovina Pražanů a skoro všichni odboráři.

Demokracie by nás měla naučit hrdosti, sebevědomí a odpovědnosti. I kdyby jen za jeden jediný život toho druhého. Protože pak by na protiválečné demonstrace v českých městech nepřišli jen "profesionální anarchisté" či "profesionální kverulanti" všeho druhu. A nehlídali by je profesionální fízlové jako profesionální extremisty. Protože být proti válce není extrémní.

Post scriptum pojaté jako zpravodajství či jako pohřební řeč

Sobotní demonstrace proti válce v Iráku, která se sešla na Palachově náměstí v Praze se zůčastnilo na 1600 protestujících. K přítomným hovořili hosté - "teoretik chaosu a radikální feminista" Mirek Vodrážka, Gwendolyn Aubert a profesor Erazim Kohák. Druhé demonstrace - KSČM proti válce se účastnilo více než dva tisíce lidí, převážně starších, mnohdy svezených organizátory z celé republiky. Demonstrace vedená striktně ve stranickém duchu, projevy předsedy KSČM Grebeníčka, Vojtěcha Filipa, i dalších měly ráz předvolebního mítinku. Možná už to byly už předvolební projevy. Nejen KSČM je proti válce a zavádět "politicky selektivní" pohled na protiválečné hnutí je hloupé, zpozdilé a pro věc sjednocení VŠECH protiválečných postojů nesmírně škodlivé. Namísto jednoho SPOLEČNÉHO velkého mítinku je v Česku někoik malých... Britská královna Viktorie hlásala vůči indickým rádžům strategii "rozděl a panuj". Indové dosáhli nezávislosti až díky Ghándímu, který je všechny SPOJIL. Komu slouží rozdělování demonstrantů? Ví to soudruh Grebeníček? Kritika hosta - radikálního socialisty z eroganizace REVO také nebyla pouze obecným odsouzením války, ale agitkou o špatnosti přístupu KSČM. Výsledek byl ale hubený - na obou demonstracích. Nechci domýšlet, kolik protestujících přijde v sobotu 22. února na demonstraci, pořádanou anarchisty na náměstí Winstona Churchilla - před Dům odborových svazů. Zvláště, když odboráři nevědí, proč by měli protestovat. Budou čeští odboráři demonstrovat proti válce jako jejich evropští kolegové, nebo se budou pouze dívat z oken v duchu měšťáckých tradic?