Velkou nostalgií k hledání Mitterrandova dědice

10. 1. 2011 / Josef Brož

Těžké dědictví. O víkendu 8. ledna 2011 uplynulo 15 let od smrti jediného socialisty na francouzském prezidentském stolci V. republiky, jehož jméno o víkendu znělo mnoha ústy: François Mitterrand. Příležitost k pietní připomínce, které využila v jeho rodném Jarnacu (Charente) zejména socialistická kohorta. Nechyběl téměř nikdo z těch, kdo chtěl být viděn. Především ale ti, kteří si brousí zuby na jeho následovnictví. Někteří to dokonce vyjádřili veřejně, jiní si to zatím pouze myslí.

Pro ty, kteří nemohou vystát bývalou kandidátku na prezidentský úřad z roku 2007, Ségolène Royalovou, mají o důvod více považovat ji za nestoudnou. Nad Mitterrandovým hrobem se vyhlásila za jeho následovnici. V rozhovoru pro večerník Le Monde, to řekla jasně: "Mám chuť následovat Françoise Mitterranda!".

Rok 2011 začíná pro socialisty "velkou nostalgií". Po dlouhé době mohl člověk zahlédnout potenciální kandidáty na prezidentský úřad, zvláště první tajemnici Socialistické strany Martine Aubryovou, společně s její těžkou rivalkou Ségolène Royalovou. Obě sice zdůrazňovaly, že tato chvíle nabízí opět jeden z důkazů "společné jednoty", nepřítomnost některých ale nabídla nové pochybnosti nad schopností socialistů zvládnout toto dědictví. A dokázat především, že jsou schopni převzít vládu v zemi. Vzpomínkovou ceremonii organizoval Institut François-Mitterrand, jemuž předsedá bývalý ministr zahraničí Hubert Védrine.

Podle agentury Ifop pro Journal du dimanche si tři čtvrtiny Francouzů (74%) uchovávají v paměti éru Françoise Mitterranda (1981-1995) jako "dobrou". Nějakých 59% tvrdí, že se jim vybaví spíše "dobrá vzpomínka", a 15% na ni mají dokonce vzpomínku "velmi dobrou". Není divu, že jde z 88% zvláště o sympatizanty levice, oproti 55% sympatizantům pravice.

Velcí pozůstalí

Seznam návštěvníků, které oblehly davy novinářů, by byl velký. Přítomní byli ale stejně zajímaví, jako nepřítomní. Nejprve jmenujeme přítomné, kteří sami tvořili ostatně poměrně pestrou skupinu: na prvním místě Jack Lang, bývalý Mitterrandův ministr kultury, ale i Bertrand Delanoë, starosta města Paříže, Henri Emmanuelli, bývalý ministr a kontroverzní pokladník, stejně jako Arnaud Montebourg, dravý socialistický poslanec; nechyběla ale ani Édith Cressonová, bývalá Mitterrandova premiérka, ani Michel Charasse, bývalý socialista a podporovatel Sarkozyho, Roland Dumas, socialistický Casanova a bývalý ministr zahraničí...

Chyběli zato jiní, kteří měli každý dost důvodů chybět (nebo se alespoň diplomaticky nezúčastnit): bývalý premiér Lionel Jospin, bývalý ministr spravedlnosti Robert Badinter, bývalý premiér Laurent Fabius (každý v minulosti s Mitterrandem vedl spory o moc či ideovou koncepci), nedorazil ani bývalý premiér Michel Rocard -- současný podporovatel Royalové. Naopak chyběl bývalý sekretář socialistů François Hollande, a její bývalý partner. Chyběl ale zejména ten, který je mezi socialisty vidět jako nejsilnější prezidentský kandidát: Dominique Strauss-Kahn.

Kdo na jeho místo?

Posledně jmenovaný je velk7 favorit. Nejen, že je nejsilnější jako kandidát, podle Ifop je také pro 40% respondentů "nejvěrnějším dědicem" Mitterranda. Daleko za ním je Aubryová (17%), Fabius (13%); bývalí partneři Royalová a Hollande se dělí o 11%.

"Nežijeme už v monarchii, ale v republice," zavtipkoval na dané téma o víkendu Fréderic Mitterrand, ministr kultury a komunikace v Sarkozyho vládě, který jako jeden z mála současných politiků mohl oslovovat prezidenta kdysi slovem, které si socialisté tak rádi přivlastňují: strýčku.

O ambicích a potenciálu DSK, jak se přezdívá ve Francii Dominique Strauss-Kahnovi, medituje v posledním vydání i britský týdeník Economist, ZDE.

Fotogalerie z pietního aktu v Jarnacu, ZDE.

O tom, jaké bylo Mitterrandovo dědictví, jsme tu psali již dříve, ZDE a ZDE.

Francie
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 10.1. 2011