Bigotnost

10. 1. 2011 / Boris Cvek

I popírání evoluce ze strany náboženských fanatiků jsem bral s velkou rezervou, protože pravoslavná, římskokatolická i většina evangelických a evangelikálních církví evoluce akceptuje. Je pravda, že jsem v životě potkal lidi i v naší ateistické společnosti, kteří byli nebo jsou duševně poškozeni náboženstvím svého okolí.

Jeden můj kamarád se mi přiznal z traumat, které mu působil u zpovědi kněz, jenž se ptal zejména na to, jestli zpovídající se masturbuje (tento můj kamarád navíc trpěl závažnými depresemi, byl psychiatricky léčen a spáchal několik pokusů o sebevraždu).

Proč vůbec ke kněžím na zpověď chodil? Já jsem například u zpovědi nikdy nebyl a knězi, který by se mne ptal na sexuální morálku u zpovědi, bych sprostě vynadal a odešel ze zpovědnice bez rozhřešení (kterým ostatně pohrdám). Jenže ten můj kamarád měl bigotní, nepodařeným životem frustrovanou matku a dokonce nosil kvůli ní škapulíř.

A tak bigotnost a předsudky a zvrácená moc nesmyslů nad mozky lidí přežívají. Tím, že baptisté (a baptistů jsem si vždy vážil pro jejich odpor vůči alianci oltáře a trůnu v Evropě, pro jejich rovnostářství a jejich podíl na vzniku nábožensky pluralitních USA - baptistou byl např. i liberální americký prezident Carter) v Arizoně považují Boha za blbečka na nebi, který vyslal šíleného vraha vraždit nevinné lidi a který se z těchto vražd raduje, mi však připadá tak strašidelné, že to přece ani pravda nemůže být.

A přece to pravda je. Musíme se vrátit k osvětě a pokračovat v díle francouzských encyklopedistů. Ani po 200 letech nebyl jejich boj vybojován.

Vytisknout