Bude reformované České rádio jednou víc než rozhlas?

10. 1. 2011 / Ivo V. Fencl

My posluchači u přijímačů a na vašem "netu" už nejsme rukojmími. Jste tu pro nás posluchače, pro český národ, pro odpovědné budování tohoto státu!

O globálních výzvách  jednadvacátého století včetně euroatlatantické civilizace můžeme sice svobodně diskutovat, ale jen s ohledem na naše zkušenosti, geopolitické postavení a kodifikované veřejnoprávní standardy vysílání. Nejsme  Boho-rovní, jako býváte vy... 

2. Ale co ty vaše rozhlasové či rádiové (kvazi)politiky?

Nás zvídavější posluchače už svojí rozhlasovou hantýrkou, řečí v odborných publikacích a v debatách o postmoderních mediích ( např. na ČRo 6), a ani na vašich speciálních webech, nezmatete!  Skutečný život,víme, pulzuje jinde. Jde o to vnímat jej nikoliv jen přes barevné brýle vašich rozhlasových ( a televizních) "post-ideologií". Někteří z vás nevědí, komu vlastně slouží, ale hlavně že sedí na několika židlích současně. Podle toho to s nimi dopadá, ačkoliv začínali nadějně. Propadli sebeklamu vlastní důležitosti a nenahraditelnosti?

Týká se to i banalit:  Poslouchal jsem před Vánocemi paní Pavlu Jelínkovou ráno před osmou na "Dvojce", když byli posluchači přizváni k telefonu. Jeden pán z jižní Moravy - přijel z Rakouska - jí vysvětloval, jaké jsou rozdíly v důslednosti policistů na silnicích tam a u nás. Byla z jeho kritiky silně nerudná. Chtěla slyšet příjemnější příběhy ze sněhové kalamity. Při tom její auto možná taky skončilo pod hromadou sněhu. Jiná posluchačka ze Štěchovic si tam posteskla, jak jí silničáři zavalili sněhem vrata, že ve stáří neví, jak se prokope a předčasně, celá do pláče, zavěsila...Chodníky v zimě zas bývají pro nás chodce někde k nedohledání, taková zima tu nebyla možná už třicet let! Hlavně, že odpovědnost se přesunula na zastupitelstva, aby páni domácí měli svůj klid. Radnice se raději pojistily! Je to levnější než starosti a odpovědnost za uklízení. Té paní ze Štěchovic radní ale nakonec pomohli, když má ještě pevnou linku, ale kolik lidí takto "staromódně" může ještě hovořit se "svým"  rozhlasem... Jeden teď neví, jestli má současně s posloucháním sedět u přijímače a civět do computeru a ještě v ruce držet pro jistotu  mobil... Takto si rádiový komfort nepředstavuji! Tvrzení toho Moravana milá paní moderátorka zrelativizovala jedinou svou oblíbenou větou: "No, snad to nebude  všude jen tak zlé." Ženská rozhlasová taky logika...U druhých volajících i mailujících jejich starosti úplně přešla. Jako by se nechumelilo! Kde je ta vaše inter-akce a empatie s posluchačem? Tak to je ta vaše nová rádiová post-moderna? Není tomu tak vždy a u všech, ale rádio musí vnímat taky náš hněv, roztrpčení, nejen jásot "ze všedního dne", když jsme u vás zrovna na návštěvě  "na vlnách pohody". Je nám někdy těžko přijmout tu vaši virtuální rádiovou "pohodu", když selektory po takových telefonátech-rozhovorech vyplivnou hned kýčovité slaďáky na tom nejnesprávnějším místě. Vykašlete se už konečně na ty vaše "plejdisky" ! Zde jste mi zahráli do lezavého mrazu Ivana Mládka: "Lída jede lodí" ( na parníku v květnu), ale za titul písničky tu neručím.  Kde jinde si může posluchač veřejně ulevit, když ne u vás? Jednou týdně trochu na "Šestce", tam už mají ustálenou stáj, že vím, kdo bude volat první. A teď nově před desátou večer na Radiožurnálu, ale i tam to závisí na moderátorovi, co stihne, co se uráčí  odvysílat nebo přečíst, a do toho musí zahrát šlágry. Většinou samá koktejlová pa-pra-muzika k neposlouchání. Co místo toho vysílat reklamy, aby to mělo odvaz jako na Evropě 2 nebo na F1? To byste nezvládli...

My si svoje životy ve svobodě už žijeme na vlastní kůži a na vlastní odpovědnost. Virtuálně si ti  mohovitější z nás dnes ohmatávají světy na "síti sítí" svými computery  mnohem snadněji než  "bedýnkou plnou trpaslíků" (Š+G). Dnes bych to dal do množného čísla.  Ani vy si nežijete jen v akváriu vaší "velevýznamné kulturní instituce" mezi Vihoradskou a Římskou v Praze. Dodejme, že kulturou v širokém významovém objetí toho ušlechtilého slova, jak si to každý najde třeba na Wikipedii. Útočištěm jsou - pro nás rádiové nadšence jednotlivce a vyložené fanynky - jen čarodějnické"multimediální laboratoře nejrůznějších  "ústavů" a "kateder" na  iniversitách - také zaplacených z peněz nás daňových poplatníků. Vy jste ale byli zřízeni pro nás úplně normální lidi, jeden váš moderátor nás cejchuje jako "běžné lidi". Jste i pro minority, i pro nedospělé, školáky,  "lidičky  z ulice", všechny,  kteří nevědí, čeho se někdy teď na náledí zachytit. I tam by mělo a mohlo být vysílání přesměrováno aspoň občas místními rozhlasy, když je toho zapotřebí. Rozhlas přece umí organizovat, ale  jen když opravdu teče do bot a tlustý nám jdou do tenkých.

Pro celý tenhle (státní) národ je rozhlas pořád důležitější než zbožštěná a zbožňovaná televize nebo ( kosmopolitní) Internet, které nás blokují v pohybu a někdy nás hypnotizují jako oko zlého. A rádia? Pokoušejí se o to už taky nejen svými "pod-kás-tytyty" !!!

Politicky a sociálně dospělé veřejnoprávní rádio nesmí vypadávat ze svých standardních informačních a speciálních rolí, (z)klamávat svojí povrchností nebo nás šálit a manipulovat s námi jak s figurkami. Démonicky ambiciózní potenciály dřímají v rádiích,  v obrazovkách, a bohužel v lidech, co to tam mají "pod palcem". Nesmí poťouchle, ignorantsky svévolně a zákeřně, zpochybňovat  naše hodnotové a civilizační tabu, naše kánony, naši historickou a osobní zkušenost, legitimně ustavené vlády, její představitele, pokud ostentativně a opakovaně neporušují budovanou a zákony hájenou demokracii. Feudální resentimenty a jiné obdobné pověrečné výstřelky ve vysílání už zde nebývají nevinný folklór. Revolverové a aktivistické rádio jsme si za život "užili" a nezapomněli na štvavé a nenávistné výlevy a jejich dopad na naši veřejnost a  vymývání našich mozků. Smiřte se konečně s tím, že čas vás neposlouchat jen jako kulisu má zde jen starší generace. A pro tu , vy frajírkové a ješitové, byste mohli být dětmi nebo vnuky! 

3. Silvestr 2010 na rádiích se nám (až na výjimky) moc (ne)vyvrbil

K normalitě v rozhlasovém rádiu patří v dobách klidných i pohnutých  zábava a humor. Těžko říci, kdy je pro ně doba příznivější? Dnes jsou nedostatkovým zbožím zejména z hlediska inteligence a kvality prezentace. Poněkud se nám dnes mimo   vytratily nebýt letitých archivních snímků. V rádiu ať jsou to velké chvíle pro porovnání talentů. S Českým rádiem jsou spojeny jmenovitě a doložitelně ve zvukové podobě ve všemožných kadencích a barvách (roz)hlasové virtuozity. Moderní českou humoristikou a anekdotickou (sub)kulturu si bez Českého rozhlasu nelze představit. Selhání nebo úspěchy v těchto žánrech jsou  vizitkou obratnosti šéfů rádií, když víme, že často úřadují mezi mlýnskými kameny. Jsou Silvestry  zkoušky pravdy a odvahy, ale nemá  smysl je démonizovat ani absolutizovat. Kdyby Český rozhlas letos  nedisponoval svými archivními fondy, sotva bychom se u rádií  obstojně pobavili. Měl jsem výjimečně možnost skoro současně poslouchat programy českých rádií od 05.00  31. 12. 2010 až do 04:00 na Nový rok. Z veřejnoprávních rozhlasů si po mém soudu nejlépe vedly regionální studia, i v živém vysílání, které ale bylo nepatřičně časově limitované. Potíže a kvalitativně  nevyrovnaný program měl ČRo 2 s asi s nejslabším živým blokem (?) Ondřeje Suchého. Odpoledne zabodoval rozhlas dokumentem "Cesta za Hrabalem" pánů redaktorů Mazala a Doležala. Vtip a humorné scénky  na veřejnoprávních rádiích se nesly v obecně neo-normalizačním stylu. Troufnu si tu napsat, že po celý vysílací čas nepadl snad ani jeden pořádný politický vtip. A pokud připutoval z posluchačského fóra ( např. v inteligentní odpolední soutěžní "básničkové" hitparádě na vybraná slova na Čro Plzeň),  byl rychle upozaděn, asi aby nepopudil nové vrchnosti.  Shrnuto podtrženo: V silvestrovském večeru noci 2010-2011 převálcovala veřejnoprávní rozhlasy po mém soudu soukromá rádia. Zejména rádio Frekvence 1, které jediné dokázalo vysílat až do Nového roku živě!!! a kde po půlnoci Jiří Pomeje se svojí kolegyní Janou podal do kuropění až neuvěřitelný výkon v pohotové interakci s posluchači, když se jim telefonáty netrhly a poodhalily skutečný svět nás "běžných i ne-běžných  lidí" , jemuž se veřejnoprávní rozhlasy pořád bohužel raději vyhýbají a melou si to svoje. Tuhle velkou příležitost veřejnoprávní rádia určitě propásly. Inu! Šetřílkové? Tichošlápkové? Nebo snad obojí?!  Uvidíme, co nám přinesli Tři králové: Kašpar, Melichar a Baltazar. To se budem, posluchači, divit!   

Vytisknout