Postmoderní politická scéna

10. 1. 2011 / Lenka Bělková

Performance nejen znamená herecký výkon, ale také označuje samotný umělecký žánr, kde stylistická forma potlačuje obsah. A pokud se do dnešního slovníku nepřehlédnutelně zařadil výraz performance, není to náhodou. Dosvědčují nám to snad každým coulem všechna média dnes a denně. Umělci všeho druhu podávají krkolomné až cirkusové výkony, aby se nám, divákům či čtenářům, mohli vlísat do přízně. A stanoviska, která exhibují jak vilná zpěvačka v šantánu, mají hodně stylu, ale málo podstaty samé. Jedni z nejoslnivějších komediantů jsou v současnosti neodmyslitelně politici. Staly se z nich hvězdy mediálního nebe. Jejich propojenost a veřejně projevená náklonnost k hvězdám zábavního průmyslu tudíž opravdu nemůže být překvapením. Diví se snad ještě někdo, že ve Spojených státech byl v roce 2003 zvolen guvernérem Kalifornie hollywoodský herec Arnold Schwarzenegger? Spíš bych řekla - jak příhodné! A přestože Spojené státy mohou být vnímány jako kolébka takové tradice, ta své kořeny zapustila i v našich krajích.

Svět se mění a naše společnost se mění s ním. Pravda o světě, která se nám zdála pevná jak skála, se láme pod náporem nepolapitelných informací rozličných významů. Performance či performativita textu se vlila do všech sfér života. Zatímco se držíme původního textu, celosvětové jeviště se už dávno přestavělo. Takže, existuje globální oteplování, nebo je to jen jedno z ideologicky rozehraných představení ve prospěch pár vyvolených? Máme si klidně pokračovat dál v rabování matky přírody? Vždyť konec konců příroda je tu pro nás a ne my pro ni, že? A co na to Ministerstvo životního prostředí? Že mlčí? Žijeme v ideologickém propletenci, a tedy je nutné být zdravě kritický a nesednout jen tak někomu na lep při prvním líbivém výkonu, jak se stalo v květnových volbách. Výhoda performativity může být právě ve své mnohoznačnosti. S každým novým proniknutím do hraného textu se otevírá i další možnost interpretace. Proto je snadné nechat se svést kultem osobnosti, jako pilířem pravdy, který za nás najde cestu ven z nepřehlédnutelného labyrintu informací.

Ale dobrý performer je i dobrým kouzelníkem, než nám dá možnost odhalit skutečný záměr svých triků, raději hned předvede další. Ještě než stačíme zaostřit na titulek jedné zprávy, už se druhý dere o naši přízeň. Z fragmentovaných zpráv si tak vytváříme neúplný obraz světa nahrávající politickým mágům. S Novým rokem se nepřekonala korupční aféra, jak pan prezident naznačil ve svém projevu. Nelze udělat velkou tlustou čáru za událostmi, které nejsou staré ani pár měsíců. Ministerstvo nejde oddělit od chování ministrů, politický program od čínnosti politiků, minulost od přítomnosti, kapitalistickou společnost od konzumní, lokální zájem od globálního. To, že vidíme korupci na nejvyšších místech, neni jen problém jednotlivců, jak se nás snaží pan prezídent a další přesvědčit. Není to jen mžitkový záchvěv, po kterém si můžeme s oddychem broukat, "to všechno odnes čas". Tudíž bychom neměli zapomenout na prorockou větu Marshalla McLuhana vyslovenou již v šedesátých letech minulého století, že "médium je poselství", a tak nenechat intepretaci událostí čistě jen na umělecky aspirujících osobnostech v dobře padlých oblecích.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 10.1. 2011