Slasti, hořkosti i tajnosti z dvacátých sedmých Prix Bohemia Radio Poděbrady (IV.):

Sociální, prostorová a zvuková svébytnost veřejnoprávních rádií

10. 1. 2011 / Ivo V. Fencl

Ti dle svých předpokladů (vzdělání, věku, vkusu) a ustálených "názorových" preferencí by přelaďovali většinou jen mezi dvěma z nich ( stanicí celostátní a studiem regionálním). Hodnotové orientace stanic a studií ale nemohou být ve veřejnoprávním rádiu tak široce rozkročené a rozkolísané a nedůsledné jako jsou nyní. Dovedu si představit ( podobně jako v USA), že by jedna stanice oslovovala spíše skupiny konzervativněji naladěné, další orientované liberálně (levicově), ale hlavní vlajkové rádio by bylo neutrální. Objektivizovalo by expertně zejména vládní stanoviska. Měli bychom vystačit jen s číselným označením těchto rádii -- 1.,2.,3.,4., aby nedocházelo k vyvolávání nežádoucích asociací (konotací). Střední vlny by měly být do budoucna zachovány, protože rozsah FM nefunguje spolehlivě ani v panelových sídlištích na okraji Prahy, natož ve složitém a odlehlém terénu. Digitalizovaná vysílání by měla svým nejkvalitnějším "zbožím" pravidelně hostovat na hlavních frekvencích, jak se o to pokusil už Český rozhlas například loni. Vybrané segmenty hlavních stanic by měly ozvláštnit (zpestřit) frekvence digitální, aby si je na TV mohli poslechnout její diváci, kteří si zatím většinou "odskakují" na tele-text a někteří zde čtou pouze ten. 

Dnešní zavedené moderátorské (hlasatelské a komentátorské - většinou i televizní celebrity ("mluvící hlavy") - přece nemohou jinak uvažovat a vyjadřovat se v dnešním rádiovém "polostátním" médiu a pouštět si ústa na špacír na komerčních frekvencích inzerováním svých soukromých názorů. Dvojí mravní integrita a profesionální identita není v takových případech možná.

Český rozhlas by se tím vymezil proti soukromým rádiím a televizím jako svébytná národní kulturně-politická instituce, nastavoval a hájil estetická, jazyková a etická pravidla a mantinely, měl jasno v naplňování demokratických idejí veřejnoprávnosti, kráčel technologicky svojí vlastní specifickou rozhlasovou multimediální cestou. Základním principem jejich vztahu ať je jejich vzájemná nezávislost. 

Zákonem stanovená zadání a jejich plnění by s takovou koncepcí nejspíš nebylo v rozporu. Zveřejňovanými upoutávkami o zaměřenosti, frekventovanosti, intenzitě a originalitě dramaturgie by se redakčním a dnes si konkurujícím týmů umožnilo soustředit se na programovou a žánrovou úplnost a pestrost. Lidské zdroje, kvality (po)zvaných osobností, osobitý "rukopis" autorské, moderátorské, editorské, režijní práce a technické vyspělosti zázemí jsou alfou a omegou přitažlivosti stanic i regionálních studií. (To se týká také hudební dramaturgie a dalších složek vysílání s jejich zvláštnostmi a " styly recyklace".)

2) Nikdo nikdy zde zatím nezjistí, kolik lidí vás v dané chvíli opravdu poslouchá

Rádio je tu prioritní informační pojítko (zejména nás "normálních a běžných lidí") se světem, protože noviny se čtou pořád méně, jsou  moc drahé, skoro všechny stejné. Jste proto moc důležití, abyste vyvažovali tuto anomálii a uváděli věci na pravou míru. Vaše informace o tom, co je v novinách, většinou pokulhávají za tím, co zajímá většinovou společnost.  Obáváte se pořád "žebříčků  "sledovanosti"? Ty jsou určitě ale zavádějícím a nerozumným fetišem.

Ve skutečnosti jste tu pro všechny nás koncesionáře: muže a ženy chodící do zaměstnání nebo žijící jen v domácnosti. Je to naše chyba, pokud tuto exkluzivní nabídku zanedbáváme, ač ji máme snadno a za pakatel. Dnes k tomu přibyl luxus vašich webů, ale ani jejich návštěvnost není bezpečným ukazatelem sledovanosti. Jste instituce také sociálně psychoterapeutická, když naše okolí bývá stále víc asociální. "Osamělá srdce", "singles", zde poslouchají vaše "nokturna", jste tu pro nespavce, jimž jde často rozhlas po celou noc, pro slabozraké a slepé, pro dočasně či trvale upoutané na nemocničních lůžkách, v sociálních a jiných ústavech, pro dělníky v provozech za dne i za noci, pro profesionální řidiče na jejich nekonečných štrekách, jak je nápadné zejména při nočním živém vysílání. Není pravda, že jste kulisou, v ustálených segmentech vysílacího času musíte být důverným společníkem a rádcem, kterému věříme a máme z něj respekt. Takových pořadů bylo a je řada a bylo by chybou je zrušit.

Jste pro všechny, ale i pro menšiny jako zcela specifické komunity, které se nakonec slévají v hlavní proud naší celonárodní civilizace. Pozvedat a strážit její demokratickou úroveň je váš ne snadný úkol.

3) Hlad po inter-akci a emaptické komunikaci mezi posluchači sílí

Připouštím , že rozumné, užitečné, přímé i nepřímé a necenzurované dialogy, formy, osobní styly autentické sociální interakce mezi vámi - námi,  postupně přibývají, ačkoliv někteří "dobrodinci", "kritici" a "odpírači" demokracie se dnes domnívají, že si mohou říkat (psát do mailů a pod blogery), co se jim zachce, a taky to dělávají. (Na BL to tak jednoduché nemají, ale prostor k polemice se jim neupírá.)

Pravidelní posluchači  znají už jménem mluvky a věcné diskutéry, rozpoznají garafomany, kteří mají občas i co říci, i ty, co jsou úplně "mimo mísu", a měli by se sami léčit, či dělat užitečnější práci, než tkát svoje témata jen z písmenek nebo infikovat  svými nerozumy (někdy hulvátstvím, dvojsmysly)  slabší a ovlivnitelné skupiny, například mládež, jak je to běžné zejména na některých komerčních rádiových stanicích.

Je  vyloučené podle jejich excesů a malého smyslu pro občanskou odpovědnost ve vysílání, aby plnily nebo strážily naše veřejné zájmy. Dokonce ani v nich jejich moderátoři nemohou vše bezprostředně odvysílat, co jim přichází z terénu formou SMS nebo po telefonu! 

 

4) Profesionalita, generační vize (a iluze) nové rozhlasové elity.

Někteří z vás rozhlasáků  zůstali i pod tlakem post-moderních marketinkových politik dál  klasicky rozhlasoví. Jste dál rádiově "skuteční" (autentičtí) hlavně svými hlasy, myšlenkami, editorským a režijním pojetím, netoužíte po opaku, po nadbytečných inovacích, vizualizaci, když to tématika přímo nevyžaduje. Tak jsou pořád (na štěstí) zatím vyráběné i reprízované i velmi tradiční a archivní pořady. Lze je porovnávat s novými názorovými a umělecko-rozhlasovými (rádiovými) produkty, které nestojí už jen ve dveřích, mají svůj vývoj a řád: Ty i ony zde bývají posluchačsky nejúspěšnější. Nasloucháme jim se zatajeným dechem, těšíme se na ně, máme zafixovány "svoje stanice a jejich pevný čas" s jejich vstupy do vysílání. Stahujme si je rovnou na kazety nebo z webu do přehrávačů, kupujeme si je na CD.

Máte ale všichni opravdu "prst na pulsu naší doby"?  "Jdete do hloubky"? Vyhmátnete vždy "To podstatné"?  "Jdete vlastní cestou?" Nebo se to pořád znovu učíte? Nebojte se tlumočit "hlasy z lidu", nebojte se monitorovat a komentovat občas i bulvár, všechny levicové a pravicové tiskoviny, bez předsudků a selekce včetně internetu. Nebuďte jen rozhlasově sebestřední, nežijte ve svém rozhlasáckém ghettu.

My posluchači poznáme, když skrytě nebo zjevně podkuřujete momentálním chlebodárcům nebo zájmovým, vlivovým, podnikatelským skupinám, když jste neosobní, bázliví, opatrní pod dobovým závojem "hyperkorektnosti".

                                       

5) Už nějaký ten rok na soutěži v Poděbradech  postrádám určitou důslednost v etiketě.

Jak projevit vděčnost těm sponzorům, kteří léta tuto akci, provázenou nutnými společenskými gala-setkáními, finacují. Zdá se mi, že vaši noví mladí mediální mluvčí tu mají reservy. Už neplatí, co mi vštěpoval jeden  světem zkušený starý pán v časném dětství, že s kloboukem v ruce projedeš celý svět?    

Letos zastřešily mezinárodní soutěž v Poděbradech tři ministerstva ( kultury, zemědělství, životního prostředí), České radiokomunikace, Kartografie Praha, Postřižinské pivo, Lázně Poděbrady a.s., hotely Bellevue, Felicitas, závod Poděbradka, Pomněnka.cz, Vinné sklepy Lechovice, Complet, TSMP a Soare. Jejich loga jsou na graficky exkluzivním a dvojjazyčném průvodci Patrika Boreckého z Alegra Studia, ale slušelo se je tu veřejně aspoň jednou všechny vyjmenovat. Finanční náklady na tuto soutěž se mi nepodařilo zjistit.

6)  Tři zlatá pravidla:

Kvalitní programy si v Českém rozhlasu posluchači vždy najdou nebo se o nich dovědí i ústním podáním.

Revoluční změny v obsahu a ve schématu vysílání je mohou desorientovat, znechutit, odradit. >

Multimédium "rádií" potřebuje kontinuitu a nikoliv diskontinuitu.                                                                  

7) Vzhůru za novými rádiovými vesmíry: Super-technologie ve feudálním Modrém salonu. Avantgardní rozhlasová estetika a prostory pro sdělení a sdílení nejen na 27. Prix Bohemia Poděbrady

Pestrost, kongeniálnost a integrálnost v pojetí vítězných příspěvků sekce soutěže tzv. redioartu, které jsem krátce zmínil už v první eseji, se obrazila jako esteticky funkční škála avantgardních  zvukových fantaziích - na základě názorné práce se slovem, s lidskými hlasy, s akustickými technologickými experimenty - při veřejné diskusi s mezinárodní porotou 7. 10. ve 14:00 hodin.  K jejím na Prix Bohemia Radio až šokujícím aktivitám a iniciativám se významní rozhlasoví profesionálové staví zatím spíše shovívavě, zdrženlivě nebo i negativně.

S určitou reservou to dokládá skutečnost, že na  debatní setkání s mezinárodní porotou, sedící zhruba kilometr od epicentra všeho dění v luxusně renovovaných, historických komnatách poděbradského  Modrého salonu v zámečku, jsem dorazil jako jediný zvědavec (!) ze všech  účastníků, nepočítám-li pana ředitele Ing. Miroslava Dittricha, který tam přivedl taktéž velmi zvídavý televizní štáb. (Ve stejné době probíhal už od rána do neplánovaných odpoledních hodin vzrušený seminář o soutěžní kategorii Dokument v hotelu Bellevue, takže to pro každého znamenalo rozhodnout se mezi tím či oním, ujít pěkný kus cesty, a připouštím, že pro většinu byly přednášky a panelová diskuse o tvorbě a stavu dokumentu v rádiích zřejmě důležitější. K tomu se ale,  doufám, taky snad dostaneme.)

8) Teprve moderní zvukový design udělá rozhlas rádiem pro 21. století

Pro stručnost si vypomůžeme definicí českého teoretika, skladatele a aktivního spolutvůrce soudobého radioartu Michala Rataje, vysokoškolského pedagoga:

 Jsem rád, že jsem si mohl ve svém  nezávislém postavení dopřát komfort delší diskuse s porotci o otázkách, které se dotýkají po mém soudu nejen rádií, ale i dalších tvůrčích oblastí, kam v poslední době vstoupily experimentující výrazové a technologické prostředky super-civilizační post-modernity: V hudbě, opeře, baletu, tanci, činohře, filmu, výtvarném umění, v alternativních  (avantgardních) přidružených nebo samostatných uměleckých aktivitách ( režii, dramaturgii, choreografii, zvukovém, světelném a výrazovém designu).

Teoretizující a programové výklady tohoto pohybu, připomínající některé znaky uměleckých experimentů a směrů z přelomů století, bohužel v akademickém prostředí zmrtvěly a odvrátily se od nás normálních posluchačů, diváků a konzumentů. Zabředly do nesrozumitelného jazyka a uvízly v pasti kvazi-terminologických bludišť, takže bývají oprávněně zpochybňovány v samotné podstatě exaktními vědními obory. Myslím, že výklad Michala Rataje se svou jasností se odlišuje. Další členy poroty a témata jsem už přestavil v první a třetí eseji a dále shrnu jejich vybrané myšlenky, jak vyplynuly z naší neformální debaty.

9) Umění radioartu se v Poděbradech nebylo letos úplnou novinkou, nenápadně se uvedlo už na Prix Bohemia Radio 2003 v sekci tzv. radio-fonického pořadu

 Porota mezinárodní kategorie byla tehdy ve složení: Jiří Vejvoda -- předseda poroty, Hanuš Bartoň, Petr Dufek, Peter Janík a Josef Plechatý - členové, Eva Vovesná - tajemnice poroty. Posoudili celkem 21 přihlášených pořadů a rozhodli, že: Čestné uznání v mezinárodní kategorii získali autoři  Jitka Škápíková a Michal Rataj (Český rozhlas 3 -- Vltava) za radiofonický pořad "Pablo Picasso: Maluji vlastní krví" ...který netradičními zvukovými prostředky umocňuje působivost příběhu, vyjádřeného slovy, a  autorka Helen Thorington (Roslindale, MA) za radiofonický pořad " 9-11-01-scapes" (najn ilevn ziro uan skejps) o tragédii 11. září 2001, jako součásti multimediálního díla, jehož obrazová část byla umístěna v internetové síti. Zvuková složka tohoto díla, založená na důkladném výběru autentických zvukových materiálů a prvků elektroakustické hudby evokuje silný emocionální zážitek. Národní cenu ...získaly Four Dimensions /fór dimenžns/  "Praha 2002 -- Vltavské intermezzo", kde porota ocenila skutečnost, že tvůrci nápaditě zmapovali aktuální událost, a dále režijní i technické zpracování pořadu, který se  žánrovou čistotou  nejvíce blíží zadání kategorie. Mezinárodní cenu Prix Bohemia Radio 2003 v mezinárodní kategorii Radiofonický pořad získává autor Vilo Santanelli (Slovenský rozhlas) za radiofonický pořad "Žena s čiernými krídlami". Pořad objevným způsobem propojil hudební a zvukovou složku v duchu ars acustica s mluveným slovem.  Porota ocenila důsledné kompoziční zpracování celku a rozhodla jednomyslně.

10) Jak se prezentoval v roce 2003 Český rozhlas jako pokroková instituce?

Zde je dobová zpráva:

11) Je éra super-technologií samoúčel? Nikoliv: Správná volba a interpretace námětu je pořád základní. 

Za sedm let v oblasti super-technologií doba rychle pokročila.  Letos se už rozevřel celý vějíř nových tvůrčích a technologických prostředků a možností transformace námětů, příběhů, dílčích témat, etud a nápadů. Baterii ze světa došlých příspěvků jsme shrnuli minule do jediné předlouhé věty v jednom odstavci. Zůstávají dál na půdorysu humanismu (lidskosti), ale možnosti vnímání a hodnocení, včetně naší individuální zkušenosti, se rozšiřují o živý nelidský a neživý svět mimo lidský a technický. Okouzlení technikou a vynálezy bylo taky jedním z impulzů už historických avantgard. Lidská zvídavost je ale nyní neskonale širší, hlubší, odvážnější, drzejší, než to bylo dříve dosažitelné jen slovem, prostými smysly a tradičními technologiemi minulých staletí. K uměleckému uchopení pocitového světa "prokletým umělcům" dříve pomáhal absinth, pak drogy, nyní k tomu (při)vstoupily kybertechnologie - elektronické syntetizátory zatím ještě pořád programované a kontrolované člověkem. Dostavily se významné pragmatické a mravní výsledky těchto uměleckých ambicí u jednotlivců a skupin: reflexe doby, života, kritika, protesty, hravost i při hledání odpovídajícího radiového jazyka pro 21.století, pro naši novou, náročnější, někde až dekadentní sluchovou vnímavost. Překonávají všechny zvukové představy o možnostech tradičního rozhlasového sdílení a sdělení. Minulé a současné technologické postupy radioart doplňuje, opravuje, nabízí další syntetický zvukový jazyk, novou zvukovou realitu, rozšiřuje vědomě nebo intuitivně ustálené významy slov v jinou řeč srozumitelnou jen z kontextů, vtváří zvukový metajazyk, který má svoje vlastní významy, má nadnárodní až globální přesahy, i když původním východiskovým impulsem může být rodný jazyk autora, jeho intimní zkušenost, realistické, dokonce banální, absurdní, či komické zápletky. Co je vnímáno tvůrci radioartu jako antikvární, výrazově oploštělé, zvukově chudé, například v základních  rozhlasových žánrech (reportáž, dokument, "fíčr",  rozhlasová hra), co je a zůstane dál nutným recyklováním kulturního dědictví, radioart v  nové týmové produkci rozšíří, včetně průniků do našeho (pod)vědomí, do vnitřního člověka, jak o tom snili také prokletí básníci. Rostou tím nároky na spolupráci a  interaktivní tvořivost nás vnímatelů. To vše půjde ruku v ruce dál s technologickými možnostmi a znalostmi autorů a adresátů takových sdělení, takže to postupně změní rozhlasové technické zázemí a profesní dovednosti. S hlasem už si nevystačíme, bude to konec jen rozhlasové rutiny a chvatu.

12) Z diskusí v Zámečku jsem si odvodil, že po deseti letech v Poděbradech znovu vyvřel pramen umělecké imaginace, pro který se tu nebojím použít sousloví "umělecká (multimediální) avantgarda".

Svými kořeny, jak jsem už napsal, se tu navazuje na avantgardní proudy známé zejména z dějin literatury a z dějin hudby, z dějin výtvarného umění, speciálních estetik, jejich lokalizace nám splývá s centry soudobé super-civilizace a nelze je oddělit od super-technologií zejména prvního desetiletí 21.století.

 Proto experimentujte si, vy vyznavači rádiové post-moderny! To je vaše profesionální právo. Ne jen pokusem a omylem, samoúčelně, dadaisticky nezrale, nevyrábějte rádiové produkty jen na koleně a pro uspokojení vlastního Já,  jako satisfakci a okolí navzdory, bez nadosobní vize. Starý svět obvykle nerad přijímá nové iniciativy, ale ty se ani dnes neobejdou bez blahovůle daleko vidoucích a k mecenášství nakloněných.

 

13) Cesta ze závětří jedné kuchyně zvukové alchymie až k avantgardnímu rádiovému uměleckému dílu

Jestliže byla za mého dětství zázrakem klukovského pubertálního rozhlasového kutilství moje rádiová krystalka, dnes je tu před současnými "zvukovými kutily" nepřehledné pole technických vymožeností pro jejich inspiraci a sebeuplatnění. Uvádím zde dva příklady, kde je spojující postavou Pavel Novotný ( viz 1. esej), který je mi příkladem nadšence, jak dojít od recese, legrace, nevážnosti, bezstarostnosti, řečeno nadneseně, k touze podílet se na námětově "angažované"  literární předloze originálním zvukovým designem. Dokládá to jeho spoluúčast na převodu francouzské rozhlasové "komedie" Akvárium od Mariannick Bellot, kde mladá dívka, totiž ona sama, pracuje v nejmenované  významné kulturní instituci a dění okolo sebe popisuje jako groteskní hemžení psychopatů pozorované z akvária miniaturní kanceláře číslo XX. Autorka si v prvním plánu řešila svoje problémy. Její původní deníkový text je autoterapií zaměstnáním frustrované prvorodičky. To je dnes u spisovatelů také u nás až moc časté! Vstřícností a kamarádskými radami zkušených profesionálů a svou vlastní scénaristickou obratností ale ze záznamů vykřesala v roce 2008 rádiovou hru nakonec oceněnou zvláštní cenou na festivalu Prix Europa. Režisér Ivan Chrz nastudoval tuto satirickou grotesku s herečkou Janou Strykovou v hlavní roli a její premiéra v Českém rozhlasu 3 ( 25. 11. 2010, 20:00 hodin), byla jednou z nejdůležitějších rozhlasových premiér a uměleckých událostí této sezóny (viz i Jan Pekárek). Pavla Novotného zvuková kompozice V E S M Í R zazněla poprvé v PremEdici Radioatleiéru 30. 1. 2010 a byla natočena v polních podmínkách v "budově S" liberecké Technické university. Je ukázkou  česky zhýčkané současné post-dekadentní vyskoškolské mentality, o které si mohla francouzká autorka v těžké osobní situaci sotva i snít. Z toho důvodu zde přejímám se shovívavovstí Novotného situační auto-výpověď, jako českého autora, který nám dává zcela bezelstně nahlédnout do receptáře - mixu své zvukové kuchyně a rozvíjení vlastního víceméně recesistického nápadu kombinovaného se zvukovým kutilstvím ve věži ze slonové kosti, jíž je dnes většina vysokých učení.   

Zvuková kompozice "VESMÍRU" je akčně namixována za pomoci věcí z (ne)známých hlasů osob v chodbách a autora takto:

Komentář autora: "Vesmír vznikl pouze technikou střihu a vrstvení zvukových stop, bez použití složitější zvukové chemie. Zvuk "budovy S" byl rozložen, smíchán s hlasy a zpětně slepen do "iluze budovy S": Gregor Schröer a Günter Dischinger spolu nikdy nečůrali do společné mísy, a pokud ano, nikdy spolu při tom nemluvili o vesmíru a bavorských buřtech; Maria Richter zde nikdy nemlátila o mříže, nepleskala hadrem, dokonce budovu nikdy nenavštívila; Radek Vystrčil nikdy nenarušil vesmír zdravotních sestřiček; vrátný pochopitelně nikdy neslyšel hlasy, které na něj mluví z tranzistoráku, dokonce žádný takový tranzistorák ani nevlastní, a má tedy úplnou pravdu v tom, že je to všechno strašnej podvod..."

Komentář spisovatele Jaromíra Typlta (přepis audiozáznamu): "Jednou jsem s Novotňákem zažil takovou moc hezkou věc. Byli u nás tenkrát takový dva spisovatelé, měli v Liberci autorský čtení. Ten jeden měl s sebou i ženu, a teďka po tom čtení jsme seděli a povídali a Novotňák tam seděl s náma. A teď se tam rozvíjela taková naprosto neuvěřitelná debata, kdy jako ty lidi už začali v tom stavu tý opilosti tak nějak těžce filozofovat. 

"A všechno tam začalo bejt takový strašně vehementní, takový nějaký new age pozitivistický, takový to duchovno v půl třetí ráno. A teďka jsem si vzpomněl, že Novotňák má takovej jeden svůj výzkumnej projekt, že se lidí ptá, co si myslej o vesmíru. Tak jsem do něj šťouchl ukazovákem a teďka von prostě tam vytáhl to nahrávadlo a úplně bezelstně - a von ho nikdo neznal, von nikdo nevěděl, co von je zač - a teďka úplně bezelstně se jich zeptal: "Co si myslíte o vesmíru?" A teď nastalo trapné ticho. Teďka ten první, co je takovej člověk, co by se asi rád stal kazatelem, začal takový: "No to sou votázky, no". A teďka prostě tam začal něco mumlat a všichni tam začali úplně šíleně mudrovat, já jsem se tam jenom svíjel smíchy do sebe, protože Novotňák tam normálně uhrál - a je to obdivuhodný to já mu musim vyseknout -, že tam byl půl hodiny za totálního blbce. Pořád jim kladl takový ty prostý otázky, jestli je třeba vesmír nekonečnej a tak. A teď voni ho prostě měli za takovýho naivku, za takovýho nějakýho nadšenýho studentíka nebo něco, ale zase na druhou stranu se mu to snažili všechno vysvětlit. Ale ztráceli se v tom pořád víc a víc, postupně se v tom úplně ztratili a nakonec se skoro poprali... a my se Novotňákem plácali do stehen."

Závěrečný posudek poroty: Porota vysoce oceňuje unikátní přístup k tematizaci prostorové dramaturgie spolu s budováním rozhlasové kompozice, která rozpíná svou poetiku mezi světy současného feature a progresívního zvukového umění. Zároveň dává posluchači svobodu a alternativní prostor pro představivost, včetně specifického smyslu pro humor.

 

14) Proč zde radioart zatím musí pořád obhajovat svou existenci?

V našich poměrech se mi zdá, že radioart zatím musí pořád obhajovat existenci a zdůrazňovat svoji služebnost a užitkovost objevených formálních a technologických vymožeností. Radio-fonické laboratoře ve světě jsou ale už dále, Kunst radio a radio art je tam legitimní součástí vysílání. Naše diskuse v Zámečku mě o tom přesvědčila: Pro muže a ženy sedící u laptopů, připojených syntetizátorů schopných vytvářet nové zvukové světy a namixovat a propojovat je s příběhy lidských citů, v tomto případě vyluzované mimo jiné i mluvidly a v hrdle krásné ženy, kde jí splývaly kaskády slov, artikulovaných slabik v neartikulovaná sdělení s výkřiky, byl původní text (byl-li kdy jaký) pro moje porozumění nepotřebný. Výsledek přesto umožňoval převyprávění a navodil sugestivní zvukovou atmosféru daleko autentičtější a vypjatější, než ji známe ze slavných klasických hereckých rozhlasových rolí opírajících se o tradiční režijní práci s textem, kde zvuků bývalo vždy minimálně. I v tom smyslu vzniká rádiové umění jako samostatná kategorie jdoucí ruku v ruce s novými super-technologiemi. Jsou tu nečekané a nezvyklé přechodové a styčné plochy mezi slovesným tvarem až ke " komunikaci jen zvukem" (Michal Rataj). Profesionalita "výroby" díla je v tom " jak to všechno umíme v rádiu správně namixovat" (Marek Choloniewski). Potíže nastávající multimediální rozhlasové práce se zvukovou fantazií plynou často i ze způsobů "jak překonat naše staré psychologické bariéry" (Július Fujak), aby se ustavilo umění rozhlasu jako samostatnou uměleckou disciplinu schopnou umocňovat všednodennost a dokonce uměle vytvářet a zveřejňovat nové nebo alternativní lidskému sluchu jinak nedostupné poznání a prožívání skutečnosti.

Odkazy:

Vytisknout