Očekávám, že udaný pachatel trestného činu bude potrestán

7. 1. 2011

Navzdory tomu, že se mi obvykle příčí řetězce reakcí na reakce, rád bych reagoval na článek T. Koloce "Whistle versus fízl". Autor se v článku báječným kotrmelcem dostává od tématu metod odhalování závažných trestných činů k tématu vynášení odpadků a trestů smrti za poslech zahraničního rozhlasu, píše čtenář Jaroslav Lainz.

O vyšetřování korupce v nejvyšších místech politiky toho moc nevím, nikdy jsem to nedělal. Zato toho vím dost o vynášení odpadu a podobných tématech, odpad vynáším běžně a dokonce ho i třídím, i když ne tolik, jak bych sám chtěl.

Podle mého názoru se postoje k těmto problémům (od korupce až po vynášení odpadu) pohybují v širokém spektru, avšak pan Koloc předkládá (jako odstrašující) příklady pouze jedné extrémní strany tohoto spektra. Příklady fízlů, špiclů, domovních důvěrníků a trestů smrti za poslech rozhlasu, tedy příklady, které bych nazval přebujelou aktivitou. Tyto příklady mají jistě svou vypovídací hodnotu, nicméně bych rád připomněl, že v naší společnosti se setkáváme mnohem častěji s příklady přebujelé pasivity.

Rozptýlená odpovědnost davu, záměrná slepota a hluchota vůči problémům v mém okolí, zaměření převážně na bezprostřední ekonomické zájmy, to jsou přístupy, které vidím jednak na ulici, a které jsou, tedy alespoň podle toho, co vidím a slyším z médií, také běžnou součástí veřejné i politické scény. Postoje vycházející z přebujelé pasivity způsobují podle mého názoru v současné společnosti mnohem větší škody, než přebujelá aktivita, se kterou se prakticky nesetkávám.

S whistleblowingem je jeden problém. Vyžaduje totiž odpovědného a samostatně uvažujícího člověka. Pořídit nahrávku, kde se soused přiznává k transvestitismu a pak ji proti němu použít, není whistleblowing, ale trestný čin. Pokud někdo nahrává pracovní jednání, aby si zajistil důkazy o trestném činu, není to podle mne ani trestné, ani nemravné. Nebo u v České republice už neplatí institut krajní nouze? Samozřejmě je důležité uvažovat o tom, jak naložit s nahrávkou, na které se spolupracovník případně "jen" přihlašuje k transvestitismu. Jakékoli její další užití (zneužití) už je podle mne nemravné i trestné.

Velmi úsměvné mi připadá označení situace, kdy "státní správa zasahuje do věcí, které si malé komunity mohou a mají vyřešit samy (odpad před domem)" za práskačství.

Žije autor v současné ČR? Jestliže si tyto věci malé komunity mají a mohou vyřešit samy (s čímž se dá vcelku i v souladu se zásadou subsidiarity souhlasit), jak by tyto problémy měly být řešeny v ČR, kde se podíl městského obyvatelstva pohybuje okolo 70 procent, a malé komunity nejsou tedy nejtypičtější formou osídlení?

Osobně budu velmi rád, pokud budu mít možnost přestupky ve svém okolí jednoduše a rychle oznámit někomu (míním tím organizaci státní správy nebo samosprávy), kdo bude schopen zajistit účinné vypořádání se s pachatelem přestupku a jeho potrestání.

Docela bych uvítal i ty zesměšňované tabulky s telefonními čísly. A věříte, že si jako fízl nepřipadám? Ono totiž poslouchat po nocích řvaní opilců na ulici, ráno šlapat do psích hovínek na chodníku a probíjet se k odpadním kontejnerům se dá jen do určité doby. Zvlášť když pak člověk večer ve zprávách slyší, že nejvážnější následky za oznámení pokusu o korupci nese oznamovatel korupce.

Závěrem: "Bude-li prostý občan nájemník a poplatník politicky korektní, neznamená to, že bude tím slušnější a empatičtější, a udá-li ho někdo odvedle za jeho prohřešek, neznamená to, že bude tím poctivější." Ano, máte pravdu. Politická korektnost, slušnost a empatie jsou tři naprosto rozdílné pojmy. Ovšem pokud udám souseda pro jeho prohřešek, očekávám (možná naivně), že bude za prohřešek účinně potrestán. Odstrašující účinek trestu jej pak donutí více zvažovat, zda se mu prohřešek (vyhození odpadu do příkopa, znečištění veřejného prostranství, neplacení poplatků,...) vyplatí opět spáchat. Přinejmenším určitou část pachatelů pak trest odradí od páchání dalších přestupků. A přinejmenším tato část se tedy bude chovat poctivěji (bude poctivější?).

Těším se na dobu, kdy zmiňované extrémní postoje z obou pólů spektra budou marginální záležitostí a ve společnosti zavládne zdravá míra společenské angažovanosti a odpovědnosti k sobě i druhým.

Přeji vám všem krásný rok 2011.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 7.1. 2011