Profesor Klaus pro přímou volbu prezidenta

6. 1. 2011 / Luděk Prokop

Stačí, když vyčkám dalších dnů a přečtu komentáře. To mě docela pobaví, protože v nich jsou vypíchnuty a okomentovány pasáže stojící za pozornost. Úsměv vyvolává představa, koho asi tak mohl myslet nenadřazující se prezident. Na koho konkrétně myslel při výlevu o lidech libujících si v pesimismu, v neustálé kritice všeho a všech. O lidech, tepajících nešvary a budujících tím vlastní nadřazenost a výjimečnost.

Méně úsměvu pak vyvolává poznání, že za této protikorupční vlády budou mít lidé typu pana Michálka zameteno. Zvláště pak, když ten člověk Michálek zaviní, že pan prezident zapomene, jak v roli vládně krizového zachránce hovořil o zažehnání akutního nebezpečí bezvládí. A sice jím osobně, samotným prezidentem garantovanou dohodou. Dohodou, o které zúčastnění nic neříkají, aneb tato jest tajná. Tajná, vzdor účastníku dohody vystupujícím pod názvem Věci Veřejné. Jo, to jsou nám paradoxy. No, a když pak prezident zapomene nejen na toho lumpa co jim, čestným státním představitelům tak nečestně nadrobil ale i na vlastní slova o jakékoli dohodě, pak to vypadá, že zcela nestydatě lže, co hrdlo ráčí.

A tak mě nějak splynulo povídání Karla Gotta v porovnání s tím, co jsem se dočetl v komentářích a citacích z novoročního povídání nynějšího prezidenta. Vybavily se mě řeči politiků o tom, jak každý jeden se přiklání k přímé volbě prezidenta a sliby, jak přímou volbu budou prosazovat. Nikdy před zvolením pana Klauze jsem nebyl zastáncem přímé volby prezidenta. Po jeho zvolení a opětovném zvolení jsem počal kolísat. Ale teď, po té co zcela bez skrupulí popře a vyvrátí vlastní slova, vyřčená nikoli před rokem, před půl rokem nebo alespoň před měsícem, teď už jsem jednoznačně zastáncem přímých voleb a chtěl bych se přímých voleb prezidenta účastnit.

Přál bych si mít za prezidenta člověka slušného, chytrého a sečtělého. Člověka vzdělaného, takového, který na sobě pracuje permanentně. Člověka kulantního vystupování, člověka se smyslem pro humor. A ještě jednou, člověka prokazatelně slušného.

Takových lidí bude určitě celá řada. Nicméně ke zvolení je nezbytné, aby byl veřejně známý a populární v tom lepším slova smyslu. Osobně se domnívám, (je to blíž k přesvědčení než k domněnce), že přesně takovým člověkem je Karel Gott.

Nemyslím, že by snad mělo vadit, že je zpěvákem, vysoce uznávaným a populárním. Kdysi, jako kluk, jsem předpovídal, že ten chlapík co mečí, jak chce být úředníkem, bude u nás špičkou mezi zpěváky. Nicméně jsem jeho fandou (co by zpěváka) nikdy nebyl. (Petr Novák, Michal Tučný, Karel Zich, Robert Křesťan, Wabi Daněk, Karel Kryl, tady by se o jistém druhu fandovství dalo uvažovat).

Nicméně jsem sice okrajově ale dlouhodobě konání Karla Gotta sledoval. Kdysi velikou radost jsem měl, když taky prezident a taky prolhanej, Husák toho jména, zjevně rozčilený prskal něco v tom duchu, jak takových Gottů je jak smetí a jak si ten Gott může zůstat tam kde je. Tehdy to pro mě znamenalo, že na toho Gotta nemá ani ten Husák. A věru, že na něj nemají ani ti dnešní špindírové vytrhující věci a věty z kontextu. Jsou to stále titíž. Jak dříve, tak dnes. Herci Kanyzovi přilepí nálepku estébáka ale o tom, že po podpisu o spolupráci s ním později ukončili smlouvu, neboť neplnil očekávání, o tom jen nenápadná zmínka a pak nic. A mnozí, co plnili a byli ze seznamů "vypuštěni", možná plní do dnes v BIS.

To už jsem ale někde jinde, takže zpět, ke Gottovi. Ve volbách nás tehdy (za totality) bylo hodně málo, oficiálně 0,05%, co neodevzdávalo hlas jednotné kandidátce. V továrnách a na pracovištích vůbec, probíhalo masové podepisování - odsouzení "pamfletu" 2000 slov. Z dvanácti členů naší směny v CHEZA Litvínov jsme to nepodepsali pouze tři. (Jinde to bylo ještě horší).

A to řadoví zaměstnanci neměli až takové důvody, jako vedoucí pracovníci a ti zase neměli až takové důvody, jako lidé z umělecké branže. I tohle je žádoucí brát v potaz. Já jsem podpis Karla Gotta nikde v novinách či jinde neviděl a nevím, jestli nějaký protest proti chartě podepsal či nikoli. Nicméně právě proto, že mně udělal tehdy radost, když vytočil Husáka, jsem pozorně sledoval, zda a jak se vyjadřoval ku prospěchu tehdejšího režimu či vlády. Sledoval jsem jeho obratnost i opatrnost při tom, co a jak vyjadřuje. Na jedné straně aby si to nepošpatnil, na druhé straně aby si nezadal sám vůči sobě, aby se nemusel sám před sebou stydět. Tohle jsem vnímal dost zřetelně, stejně, jako dovednost s jakou se toho vždy zhostil. Z kontextu celého obsahu jeho někdejších vyjádření, (mizivé množství), bylo by dnes možné a snadňoučké něco málo vypustit, hrubě tím zkreslit celé vyznění a zneužít k pošpinění dobrého jména. Machrů je u nás na to dost a dost.

Proč o tom všem píšu? Od neuvěřitelně bezostyšného popření vlastních slov panem prezidentem, slov o dohodě usmiřující koaliční roztržku, není k úvahám o přímé volbě prezidenta vůbec daleko. A od takových úvah je již kousíček k představám, kdo by mohl mít šanci na zvolení v případě přímé volby. Pravda, možná právě Karel Gott může být důvodem k tomu, aby se politikové verbálně proklamující vůli k přímé volbě vylhali a za spoustou nepřeberných tlachů, kterým stejně většina lidí neuvěří, skryli vlastní bezpáteřnost a křivost alespoň sami před sebou, jako již tolikrát v minulosti.

Pravda, pokud by došlo k naplnění předvolebních proklamací a byla uzákoněna přímá volba hlavy státu, mohl by zklamat ještě Karel Gott. Nejen jeho fandy ale i jeho příznivce a řadu lidí, kteří si přejí, po druhém za sebou jdoucím volebním období, mít za prezidenta opět slušného člověka.

Vytisknout