Pojem fízla existuje jen ve společnostech, jejichž občané považují státní struktury za nepřátelské

6. 1. 2011 / Jan Čulík

Jestliže jsem svědkem toho, že někdo krade veřejný majetek, či soukromý majetek, nebo zneužívá sexuálně malé děti, a mám o tom důkazy, samozřejmě, že to půjdu udat policii. V demokratické společnosti, jejíž struktury považuji za své, pojmu "fízl" nerozumím. Pokud někdo pohrdá tím, že občané upozorní mocenské představitele státu, s jehož strukturami se ztotožňují, protože jsou JEJICH a zastupují JEJICH zájmy, na páchané trestné činy, znamená to, že dotyčný, který udáváním pohrdá, je ODCIZEN od státních struktur a považuje je za nepřátelské.

V normální společnosti, kde stát zastává a hájí zájmy občanů, je přirozeně normální upozorňovat na to, že pachatel trestných činů poškozuje veřejné dobro. Tomáš Koloc právem poukazuje na to, že takové postoje existují především ve společnostech, které nezažily totalitarismus, a které tedy považují státní struktury za víceméně přátelské, důvěřují jim.

Jiná věc je - a v tom má Tomáš Koloc také pravdu, že zejména v posledních letech vznikají v tradičně demokratických společnostech tendence k stalinskému, autoritářskému řízení společnosti - a občanstvo proti tomu neprotestuje, protože nemá s útlakem osobní, tragickou zkušenost, a neuvědomuje si, že zavádění prvních příznaků totality je nebezpečné. Tak Britové například zcela pasivně přijali 4 miliony průmyslových kamer na britských silnicích a tolerují od éry Tonyho Blaira (to byl stalinista par excellence, v tom smyslu, že stejně jako Stalin nedůvěřoval osobní inciativě lidí a musel všechno mít pod polovojenskou kontrolou a pod palcem) zavádění neustálých polovojensko-manažerských kontrol a "komplexního hodnocení", které britskou společnost nezadržitelně posunují k totalitě. Lidé si to nebezpečí neuvědomují a mnozí z nich na prosazování protototalitních opatření úspěšně budují svou kariéru.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 6.1. 2011