WikiLeaks jako pětiprocentní zlo

21. 12. 2010 / Bohumil Kartous

"Five percent bad? (...) So tell me, who isn't five percent bad? (...) I'd give me more like fifty percent bad than five." John LeCarré, A Most Wanted Man

Stojí za pozornost, jak protichůdné a přitom emocionálně vyhraněné jsou postoje a názory na WikiLeaks. Stojí za pozornost, jako hluboce tyto postoje čerpají z osobnostních kapacit, jako je přesvědčení nebo dokonce víra. Takové postoje samozřejmě působí konflikty a poněkud znejasňují pochopení, k němuž je potřeba nadhled.

Karel Dolejší má pravdu v tom, že WikiLeaks rezignují na požadavek postmoderního vnímání a zvažování priorit každého jednání prizmatem života jakéhokoliv konkrétního člověka. Je pravda, že WikiLeaks jednají v rozporu s touto etickou koncepcí a třeba je to skutečně dílem excentričnosti a mesianizmu osoby zakladatele WikiLeaks. Je možné, že Julian Assange okolo sebe vytváří kohortu těch, kteří pod vlivem jistého záměru potlačují jiné rozměry svého jednání.

Nicméně vedle těchto negativních či jen spekulativních hodnocení stojí fakt, že WikiLeaks jsou skutečně zprávou samy o sobě, což kdysi vyjádřil Marshall McLuhan a s čímž se Karel Dolejší ztotožňuje. A jako takové jsou WikiLeaks zprávou o tom, že si žádný právní stát nemůže být jist sám sebou, protože právní stát představují v prvé řadě lidská a občanská práva, bez nichž cokoliv dalšího postrádá smysl. Server WikiLeaks je zprávou o tom, jak ohromnou pozornost vzbuzuje, jakou koncentraci globální moci spustil, jaké "leaks" vytvořil mezi formálním pojetím právního státu a demokracie, formativního, leč prázdného prostoru obezdívaného tzv. oficiální politikou, a skutečným světem, v němž se politika odehrává. Myslím, že právě proto vyjádřila Erica Gaston ze Sorosovy Open Society Initiative, jedné z těch, které jsou znepokojeny zveřejňováním jmen lidí zapojených v krizových oblastech v rámci odhalovaných depeší, na adresu WikiLeaks "aplaus za větší transparentnost a odpovědnost". Organizace, které žádají po WikiLeaks, aby byly zveřejňované diplomatické depeše zbaveny možných rizik z prozrazení lidí pomáhajících mezinárodním silám v Afghánistánu, vidí dvojí rozměr WikiLeaks a čtou ho, Karel Dolejší se omezuje na jeden. Jakkoliv to chápu jako z jisté pozice zcela obhajitelné, může to být přijato za celou interpretaci WikiLeaks jako zprávy?

Možná, že z hlediska aktivistického postoje jsou WikiLeaks špatně, protože bojují nadarmo a hazardují s lidskými životy. Jenže skutečnost, že WikiLeaks jdou na dřeň demokracie, že ji pomáhají obnažit, nelze zapřít. Není to zpráva, která by se četla snadno, hlavně proto, že znovu otevírá různé ustálené koncepty myšlení, které mají společné to, že ve snaze o dobrý dojem z předvedené epistemologie stylizují argumentaci nesmyslně radikálně. WikiLeaks Karla Dolejšího a WikiLeaks Přemysla Janýra ve skutečnosti jedno jest, jen je třeba si to přiznat.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 21.12. 2010