Británie:

Lidé se bojí jít demonstrovat

21. 12. 2010

Typickým příkladem je Nicky Wishart, dvanáctiletý "nadšenec pro matematiku", který bydlí ve volebním okrsku premiéra Davida Camerona. Nicky byl zdrcen, když zjistil, že v rámci vládních škrtů bude zrušen v jeho vesnici klub pro děti, takže už nebude mít s kamarády kam chodit. Zvlášť ho rozčílilo, že Cameron přislíbil před volbami, že kluby pro děti se rušit nebudou. Tak udělal, co se patří. Na Facebooku zorganizoval pokojný protest před Cameronovou poslaneckou kanceláří. O několik dní později přišla do jeho školy policie, vytáhla ho ze třídy, řekla mu, že ho sleduje protiteroristická jednotka a vyhrožovala mu zatčením.

Signál pro Nickyho Wisharta a jeho generaci je zcela jasný: ať vás ani nenapadne být angažovanými občany. Nechte politiku vládnoucím milionářům.

K pomalému škrcení práva na veřejný protest dochází v Británii už desetiletí. Za vlády Labouristické strany byla demonstrantům vnucena povinnost žádat o povolení demonstrovat před parlamentem a demonstranti začali být stíháni za "protispolečenské chování". V roce 2009 zemřel v Londýně na ulici muž, který nespáchal žádné násilí. Zaútočil na něho policista - a nikdo nebyl potrestán. Nyní je instinktivní reakcí londýnské policie obklopit každou skupinu demonstrantů a držet je po mnoho hodin v neprodyšném policejním kordonu. Jde o nezákonné věznění, v mrazivém počasí, až na deset hodin. Je úplně jedno, že jste demonstrovali pokojně. Jste v pasti.

V posledních týdnech byla policie přistižena, jak útočí na invalidního mladého muže s ochrnutím mozku - který se účastnil demonstrací, protože jeho šestnáctiletý bratr se nyní kvůli zavedení drasticky vysokého univerzitního školného bojí jít studovat na univerzitě. Policie invalidu vyrvala z jeho kolečkového křesla a hodila ho na vozovku. Policie se dokonce pokusila zabránit tomu, aby byl obuškem vážně zraněný demonstrant nouzově operován na mozku v nejbližší nemocnici - prý proto, že jsou tam ošetřováni zranění policisté a bylo by pro ně příliš "iritující", kdyby tam byli ošetřováni i demonstranti! Šéf londýnské policie Sir Paul Stephenson nyní konstatoval, že bude "zkoumat možnost úplného zákazu veřejných demonstrací studentů".

Tito demonstranti se neprotiví vůli britského lidu, oni ji vyjadřují. Podívejte se na dvě současné velké kauzy: Protestují proti uvalení školného ve výši 27 000 liber (810 000 Kč) za tříleté univerzitní studium a proti tomu, že superbohatí v této zemi se vyhýbají placení daní, takže stát přichází až o 120 miliard liber (3600 miliard Kč). Odpůrců zvýšeného univerzitního školného je ve společnosti o 10 procent víc než jeho stoupenců a 77 procent národa podporuje masivní razii proti lidem, kteří v Británii sice žijí, ale neplatí tu daně. Tohle prosím není útok na demokracii, to je požadavek, aby demokracie fungovala. Je to odmítnutí být dál součástí mlčenlivé většiny. Když se politikové protiví vůli lidu - a porušují své vážné předvolební přísliby, jsou protesty nutné.

Dnes, když navrhuji přátelům, aby veřejně demonstrovali proti police, o níž jsou přesvědčeni, že Británii poškodí, říkají mi něco, co jsem doposud nikdy neslyšel - bojím se jít demonstrovat. Například znám skupinu invalidních občanů, kteří se děsí toho, že vláda chce zrušit státní podporu, která jim umožňuje, aby bydleli ve vlastním bytě a ne v instituci pro invalidy. Sunday Telegraph cituje vládního insidera, který přiznal, že "je docela možné, že lidé budou v důsledku zrušení této podpory páchat sebevraždu". Ale když tito invalidé vidí, jak policie vyrvala invalidu z kolečkového křesla a hodila tohoto zjevně křehkého a bezbranného člověka na vozovku, bojí se jít protestovat před premiérovu kancelář v Downing Street.

Tohle zmrazení protestů bude mít fatální následky. Všichni britští občané mají prospěch z dlouhé řady protestů, které se táhnou staletími. Každá žena, která si přečte tento článek a má právo si otevřít vlastní bankovní účet, sama si vybrat manžela a mít vlastní kariéru, má všechny tyto vymoženosti, protože si je vydobyli aktivisté, kteří protestovali. Každý zaměstnanec dostává dnes nejméně 5,93 liber minimální mzdy na hodinu a placenou dovolenou a placenou nemocenskou, protože si to vydobyli lidé, kteří tyto věci protesty požadovali. Všichni důchodci dostávají dostatečný důchod, aby přežili, protože si to vydobyli protesty lidé, kteří tyto věci požadovali. Pokud zablokujete právo protestovat, zlikvidujete právo na pokrok. Zůstanete otrokem elity, jejíž prioritou je snižovat daně pro sebe, za což zaplatí chudí státními škrty.

V Británii trpíme přemírou občanské poslušnosti. Naše vláda provádí celou řadu věcí, o nichž víme, že jsou nemorální - od bombardování civilistů v Afghánistánu až po likvidaci finanční pomoci pro chudé teenagery, aby se dostali na vysokou školu. Jsme v právu, když proti této nespravedlnosti protestujeme. Jsme v neprávu, když mlčíme. Jak řekl Oscar Wilde: "Neposlušnost, v očích každého, kdo studoval historii, je původní ctnost člověka. Pokrok se uskutečňuje prostřednictvím neposlušnosti, prostřednictvím neposlušnosti a rebelie."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout