Případ Drobil: zrcadlo pro celou společnost

21. 12. 2010 / Milan Sova

Až budou ministerstva předávat zaměstnancům nové smlouvy se snížením platů, asi si policisté, hasiči, úředníci a všichni ostatní postižení uvědomí, proč vláda rozpočtové zodpovědnosti na nich musí ušetřit několik desítek miliard: protože neumí nebo nechce zamezit unikání jiných desítek miliard v nadhodnocených státních zakázkách -- viditelně v rezortu obrany a ve stavebnictví, zřejmě i v řadě dalších případů.

Voliči ODS mají před očima skutečný stav své strany: Topolánek zahájil očistu od kmotrů a Nečas se do této role vžil až k zařazení boje proti korupci jako druhého hlavního cíle do vládního prohlášení. Skutečnost je značně jiná: zřejmě jen vadilo velké množství malých kmotříků na nižší úrovni, kteří chtěli ujídat z bohatého krajíce -- mezi vrchností staré zvyklosti trvají dál. Politici ODS mají jednu jasnou pravdu: že úlitba peněz se dosud nestala a podpis všech smluv byl v kompetenci ředitele SFŽP. Jenže v tom je právě fígl, který jsme už dávno viděli u případu lehkých topných olejů -- najít člověka, který podpisem převezme zodpovědnost a nebude vědět nebo svědčit o následném toku peněz. Ředitel SFŽP měl nadhodnocením ceny státní zakázky a svěřením vedení miliardového účtu vybrané bance zajistit dostatečný prostor pro zpětné vyplácení provizí, jenže se mu zřejmě nezalíbila role bílého koně. Že tento trik ze spodních vrstev společnosti přebrala vedoucí vrstva ODS, je značně zarážející. A způsob řešení už také známe z případu pozitivní a negativní motivace v dobách poradce Dalíka: uklidí se chybující jedinec (to bude poradce Knetig -- ten přece vykládal něco, co ministr naprosto nikdy od něj nežádal), zastraší se odhalovač intrik a boj proti korupci se povede dávno vyzkoušenými metodami: podezření bez důkazů sdělte policii a státním zastupitelům, ti už spolehlivě dojdou k závěru, že při tvrzení proti tvrzení nelze nic předat k soudu. Vymalováno. Poslanec Benda, jenž proslul řadou svérázných zákonodárných iniciativ ve jménu svobody, zděšeně vidí stav, když někdo postupuje jinak, důkazy si zajistí a zveřejní přes sdělovací prostředky místo do příšeří státních orgánů, jako veřejný lynč a konec tohoto státu (citát z Práva 18. prosince). Pravděpodobně by to byl jen konec jistého stylu řízení státu: mějme před očima, že Chorvatsko nyní vyšetřuje finanční delikty bývalého premiéra Sanadera a stát se přitom nehroutí, spíše si vydechne.

Voliči ČSSD mají téměř jistotu, že jejich zástupci zvolí vždy to hloupější řešení: hlasování o důvěře vládě v úterý donutí koalici, aby se v pondělí dohodla. Opozice měla vyžadovat rychlé přijetí účinných zákonů proti korupci -- ale chtějte to od přátel Grosse a Palase (ještě se tak mezi sebou oslovují, nebo už Svoboda a tandem Hašek -- Onderka přešli na jiná oslovení podobně jako vůči Rathovi?).

Politici a voliči Věcí veřejných mají krátkodobě těžkou pozici, ale s výbornou možností dobrého východiska. Setrvat v koalici (jednání s touto ČSSD by bylo nesmyslné), ale důsledně a veřejně trvat na všech skutečně účinných zákonech proti korupci včetně zákona o prokazování původu majetku. S tím by vyhráli každé budoucí volby, ale ten sen si asi nechají uklouznout a přijmou polovičatá opatření, aby se vlk nažral....a vládní funkce zůstaly. Má to v Česku už zavedenou tradici: tak fungovala Unie svobody za Rumla, tak jednala Strana zelených v době Bursíka. No, snad se mýlím.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 21.12. 2010