O svůdcích lidu a jiných škůdcích

2. 12. 2010 / Karel Dolejší

Kdykoliv se dovrší povolební triáda legitimita-legalita-kriminalita, kdykoliv se ozvou hlasy nespokojenců, Strana pořádku vyrukuje s obviněním, že protesty nejsou spontánní a někdo v pozadí tahá za nitky podle připraveného plánu. Všechno přece běží standardně a podle pravidel, kdo by se tedy mohl zlobit? Lid? Ne; to jeho svůdcové s temnými plány a pochybným financováním (nemohou transparentně tunelovat rozpočty jako Strana pořádku -- to dá přece rozum!). Kdyby lid nebyl ďábelsky sváděn, uznal by, že být transparentně okrádán je to nejlepší, več může v tomto slzavém oudolí vůbec doufat.

Jistěže lid má takřka za každé politické situace dost důvodů k nespokojenosti. Ti, jejichž myšlenkový obzor se uzavírá hranicemi mocenské aritmetiky, ale nikdy nepochopí subtilní rozdíl mezi stavem, kdy jsou lidé naštváni, a tím, kdy už toho mají doopravdy dost. Takoví zaměňují dodržování formálních procedur za legitimitu a vzýváním pouhé legality otevírají dveře kriminalitě. Dříve nebo později jsou smeteni a ukazují pak ze škarpy prstem na svůdce: "Vidíte, my jsme to říkali!"

Ano, svůdcové vesměs opravdu existují, neb "spontánně jednající lid" se vyskytuje asi stejně často jako papoušek na motocyklu. Někdy je však svůdcům nasloucháno, a někdy nikoliv -- a o reálný proces senzibilizace "lidu" se Strana pořádku stará pramálo.

Strana pořádku se nepřestává rozhořčovat nad tím, jak samozvaní (s)vůdcové sahají k moralistním tlachům a jak davem manipulují. Zcela přitom zapomíná, že se jí samé před volbami prášilo od úst, že nestíhala slibovat věci, které neměla v úmyslu plnit.

Kdo jsou tu tedy vlastně ti -- svůdci lidu?

Vytisknout