Děkujeme, odcházíme

12. 11. 2010 / Michal Vimmer

Od léta všichni napjatě sledujeme denní zprávy z českých solárních polí.

Z bojiště o "nejekologičtější zdroj energie" se publiku dostává přehršle dramatických zvratů. Jisté nebylo zatím vůbec nic, kromě navýšení ceny elektřiny. Rychle se mění odhady počtu elektráren, výkonu v gigawatech, výměry zabraných ploch, kapacity rozvodné sítě, zda je U Nás vůbec vhodné očekávat sluneční bonanzu nebo nás paradoxně čeká black out, či mezinárodní arbitráž.

Bez energie civilizovaná země nefunguje a každý si umí představit, jak to vypadá, když nejde proud. Ale co by se mohlo stát, až svá místa opustí tisíce kvalifikovaných lékařů, hasičů a policistů - o tom se nediskutuje zdaleka tolik jako o fotovoltaice.

Exžurnalista Radek John je přesvědčen, že "srdcaři" (rozuměj profesi oddaní policisté) "zůstanou." Mladá fronta, vlajková loď české žurnalistiky, chlácholí po svém: "Sto lékařů oslovili s prací v Německu. Žádný neměl zájem".

V podtitulku článku se čtěnář dozví, že lékaři hrozí odchodem kvůli platům a systému atestací, ale "ve skutečnosti se jim měnit práci vůbec nechce," jak zklamně zjišťují "vyhledávači talentů, kteří v Česku hledají lékaře pro německé nemocnice." Kdo by měl ještě zájem číst dál, když se v prvních větách dozví, že celý poprask kolem úprku doktorů do ciziny je nesmysl?

V článku se dozvídáme, že objevné zjištění vychází z poznatku hledačů manažerů, kteří byli najati nejmenovanou klinikou u Drážďan, aby získali "tři vrchní lékaře z oblasti pediatrie, anesteziologie a úrazové chirurgie."

Aha. Problém je v tom, že expert ve jmenovaných oborech skutečně nemá důvod odcházet do "nejmenované kliniky u Drážďan." Jenže takový profesionál je v soukromém sektoru dobře zaplacen a vítán s otevřenou náručí kdekoli - i U Nás. Skutečný odborník si opravdu může vybírat. O reálném stavu perzonální devastace veřejných služeb v ČR se tedy z článku nedovíme vůbec nic - kromě toho, že naši doktoři stejně neumějí německy, tak kam by chodili.

Pokud teď zavřeme oči a budeme se tvářit, že se nic neděje, až procitneme, spatříme zanedlouho docela jiný obrázek než nám slibuje MFD nebo pan John.

Valící se sněhová koule perzonální devastace - ať už jí říkáme "děkujeme, odcházíme" nebo Johnova restrukturalizace vnitra - spíš než zrno od plev nechá vybujet dosud ušlapávanému plevelu, který se nám líbit nebude Obrátí se pak národ na mezinárodní arbitráž? Kdo nám nahradí zmarněné naděje?

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 12.11. 2010