Kdy mají chudí legitimní právo na revoluci?

11. 11. 2010 / Vít Klíma

Při koncipování představy o nové, spravedlivější společnosti jsem narazil na zajímavou otázku, uvedenou v názvu článku. Cesta k nové společnosti vede buď přes evoluci, nebo revoluci. Kdy volit evoluční a kdy revoluční cestu? Škrt-reformy přivedou řadu lidí na/pod hranici bídy, což přesvědčivě ukazuje analýza odborů. Mají už v tomto případě chudí legitimní právo na revoluci? Nebo ještě ne?

V souvislosti s demontáží sociálního státu se kapitalismus navrací do obdobného stádia, jak jej zaznamenal Marx v Manchesteru před 200 lety. Na ulici se objevuje čím dál tím více bezdomovců a žebráků, jsme svědky rozmáhajících se exekucí. Jsme stejně jako on svědky situace, kdy plody hospodářského růstu slouží převážně nejbohatším rodinám světa. Jsme svědky toho, jak kapitalismu plodí bídu, vykořisťování a sociální nespravedlnost.

V této souvislosti nabývá na aktuálnosti otázka - jak se svému ožebračení mají nejen chudí, ale i střední vrstva, mají bránit? Generální stávkou, kterou budou organizovat odbory? Bude to stačit? Neomezenou generální stávkou, jako předstupněm revoluce?

První otázka: mají vůbec zbídačené vrstvy legitimní právo na revoluci? Na tuto otázku bych odpověděl kladně. Přiznáváme-li totiž kapitalistům právo na buržoasní revoluci, nemůžeme stejné právo odepřít i jejím protivníkům.

Otázka druhá: kdy mají zbídačené vrstvy legitimní právo na revoluci? Platí Marxův závěr, že až tehdy, pokud už "nemají možnost ztratit nic jiného, než své okovy", nebo i v jiných případech? Mají se ožebračování bránit už teď, nebo čekat, až Nečasova vláda provede nevratitelné kroky - například v podobě důchodové a zdravotní reformy?

Otázka práva na revoluci ještě nebyla podrobně diskutována, nebo o ní nevím. Sám na ní hledám odpověď. Pomohou mi čtenáři Britských listů?

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 11.11. 2010