Papež tvrdí nesmysly
7. 11. 2010 / Boris Cvek
Nepatřím k těm, kdo by římskokatolickou církev vnímali jednoznačně negativně a dokáži pochopit spoustu problémů, ve kterých je lapena. Nicméně současná papežova slova z návštěvy ve Španělsku mi připadají naprosto nepřijatelná.
Dodnes římskokatolická církev svou nauku neúměrně zatěžuje zastaralou sexuální morálkou na úkor Kristova evangelia. Papež se mýlí, když říká, že nepřátelé církve karikují víru: dávno před nimi to učinily a činí církve samy! vKarikaturu víry máme ostatně zaznamenánu už v Novém Zákoně ve střetu mezi Ježíšem a klérem, mezi Synem Božím a farizeji. Klérus a farizeové jakožto karikatura víry, jež umučí Boha, v nějž nominálně a lživě věří, jsou tu stále a tváří se z řad církví jako ti, kdo zastupují Boha na zemi a kdo jsou vlastně Bohem (opovaž se, Bože, být jiný, než říkají kněží!) samotným.
Dokáži pochopit, že se katolický klérus, počítající ubývající ovečky a celkový pád do bezvýznamnosti, necítí přitahován příkladem liberálních protestantů, jejichž církve se zcela posvětštily a staly se čímsi na úrovni spolku zahrádkářů nebo filatelistů.
Nicméně skutečná víra a Kristův příklad nevedou ke zneužívání tmářské bigotnosti všehoschopných oveček pro budování mocenských pozic uvnitř společnosti, jak se stalo pro evropské církve za staletí vlády šlechty, králů a biskupů zvykem (a jak tomu bývá dodnes v USA u evangelikálních církví nebo také zde v Evropě u semínovských a podobných fanatiků).
I kdyby se počet věřících měl pohybovat jen v jednotkách procent (a před oficiálním uznáním křesťanství v Římské říši tvořili křesťané 10% obyvatel - sto let po oficiálním uznání pak 90%, z čehož každý může pochopit, na jakých to základech stála oficiální církev, jež teprve vytvořila dogmata na koncilech svolávaných cézary s rukama od krve), i kdyby měly vyschnout všechny státní dotace církvím a církve by ztratily veškerý politický vliv, nebyl by to žádný konec Kristova poselství a křesťanské víry.
Spíše naopak. Menšinová, posměchu a pohrdání světa vydaná církev, totiž církev jako za dob apoštolů v prostředí krutého a nepřátelského prostředí pohanů, mnohem spíše pochopí to, že stigmatizovat a vyřazovat není jejím posláním, že není žádným strážcem morálky ani žádnou palicí pro frustrované hlupáky, kteří budou ve falešných idylkách vychovávat bigotní nenávist v mladých lidech už od kolébky a budou v nich budit úzkostný strach z vlastní sexuality, aby později v dospělosti jako nedospělí a nesvéprávní, ustrašení mužové měřili hustotu poševního sekretu svých žen, bojíce se používat normální antikoncepce.
Nemluvě o traumatech, spojených u takových lidí např. s objevem vlastní homosexuality, která z nich dělá v římskokatolické církvi lidi druhé kategorie bez práva na plnohodnotný partnerský vztah. Ale skutečná Kristova církev, jak ji známe z časů apoštolů a jejich bezprostředních následovníků (před oficiálním uznáním křesťanského kultu v Římské říši), tu byla, aby pomáhala těm posledním, stigmatizovaným, nikoli aby vytvářela idylické stádo bigotních věřících, kteří se nezamažou od masturbace, od oplodnění in vitro nebo od antikoncepce.
A taková, skutečná církev, nepotřebuje právě ty aparáty, úřady, seznamy práva a pravidel, intriky a paláce, politickou rétoriku, politické vydírání (jako nedávno v Polsku v případě pokusu o legalizaci in vitro oplodnění) a politické kompromisy (jako např. s frankistickým fašismem).
Potřebuje na svém následování Krista jen to, co potřeboval Kristus sám: chudobu, opravdovost a skutečnou lásku, již projevil pocestnému nikoli kněz nebo levita (ti idyličtí dobří, správní, prostě "naši"), ale špinavý Samaritán, jemuž by slušný žid těch dob ani ruku nepodal, aby se nezamazal.
V tom ohledu je pád církevních molochů do bezvýznamnosti největší nadějí pro všechny, kdo to s křesťanstvím myslí aspoň trochu dobře.
Byl by tak dokončen návrat křesťanství, částečně už uskutečněný během 20. století, před feudální mentalitu, do dob Apoštola Pavla, před dogmata a cézary. Největší překážkou pro tuto naději není ovšem ateismus, sekularismus apod., nýbrž bigotnost a strach o své pozice, pocit moci nad lidmi a uchvatitelství Božího trůnu do rukou pouhých lidí.
VytisknoutObsah vydání | Pátek 5.11. 2010
-
6.11. 2010 / Iráčtí vězni byli týráni v britském vězení u Basry5.11. 2010 / Assange požaduje, aby Spojené státy začaly vyšetřovat porušování lidských práv svými vojáky5.11. 2010 / Rozhlas a televize BBC stávkují5.11. 2010 / Neidealizujme si Austrálii5.11. 2010 / Australský příklad by České republice pomohl4.11. 2010 / Vítězové a poražení amerických voleb4.11. 2010 / Elitní anglické univerzity vítají, že budou moci účtovat studentům trojnásobné školné než dosud3.11. 2010 / Churchill: hrdina alebo zloduch?3.11. 2010 / Pavel PečínkaJak hodnotíte výsledky voleb ve vašem bydlišti a co se tím změní pro Romy?7.11. 2010 / Hospodaření OSBL za říjen 2010