Jak řešit problémy satelitních sídel?

4. 11. 2010 / Jiří Kadeřávek

Starousedlíci:

Několik starousedlíků (nepočítejme za ně jen v místě narozené, není jich mnoho) si stěžovalo na nezájem novousedlíků. Při debatě jsme ale zjistili, že tento problém se týká jen části novousedlíků a také některých starousedlíků. Také jsem starousedlíkům vysvětloval, že se nelze čemu divit, že když se člověk přestěhuje někam v dosahu původního bydliště, tak že si stále zachovává kontakt s původními přáteli a na okolí to může působit dojmem nezájmu. Dnešní doba je uspěchaná a na nové přátele prostě zbývá při starosti o rodinu a živobytí již jen málo času. Ze strany novousedlíků to vyžaduje aktivitu, kterou ne každý projevuje.

Starousedlík vs. novousedlík:

Občas se při diskusi se starousedlíky zdá, že novousedlík je synonymem ne pro nově usedlé, ale pro ty, kdo se nechtějí do obce integrovat. To je nadějné, protože to znamená, že člověk sám prostřednictvím svých aktivit ovlivňuje, jak jej budou místní vnímat. Čím více aktivity projeví, tím dříve je budou místní brát za starousedlíky a obracet se na ně s poblémy, se kterými si třeba nevědí rady. Vzájemný kontakt obohacuje nejen novousedlíky, ale také i starousedlíky (někteří si to občas nechtějí přiznat).

Děti:

Protože se rodiče nejlépe seznamují prostřednictvím dětí, je kruciální otázka, zda děti novousedlíků mají šanci v místě splynout a zůstat. Důležitá je aktivita matek. Kromě infrastruktury (škola, kroužky) hraje velikou roli také možnost bydlení a zde, přiznejme si, 500m² parcely nepomáhají, není kde postavit tradiční výminek a na malé ploše žije často mnoho anonymních tváří. Staré zástavby tímto problémem většinou netrpí.

Nový jev?

Nemyslím si, že se jedná o nějaký patologický, či snad nový jev. Přizpůsobování novousedlíků existovalo vždy, jen se většinou lépe zvládalo. První generace to měla vždy obtížné a obracela se často zpět k původní komunitě.

Bohužel, intenzita "Cesty z města" je nyní vysoká a zájem developerů a často i zainteresovanost místních zastupitelů vede k nabídce bydlení v hromadných novozástavbách. Přizpůsobování se je v takové zastavbě těžší.

Jaké je tedy řešení?

1) Místní si musí uvědomit, že jejich obec bude bohatá i bez nových zástaveb a rozhodně preferovat individuální stavebníky před developery. Individuální stavebník krom financí již projevuje aktivitu při zařizování celé výstavby a je předpoklad, že bude stejnou aktivitu vyvíjet i při životě v obci. Navíc, individuální výstavba je postupná a dekoncentrovaná.

2) Novousedlíci si musí uvědomit, že jejich život bude o to bohatší a symbiotičtější, o co rychleji se jim podaří stát se součástí obce. Musí proto projevit aktivitu a využít maximum možností k navázání kontaktu se starousedlíky učastí na tradičních, kulturních a sportovních akcích nebo účastí na politickém (komunálním) životě a starostí o problémy obce. Pokud je to pro Vás obtížné, pamatujte si: rodiče se seznamují prostřednictvím dětí. Prostě to berte hákem přes děti, maximálně podporujte jejich socializaci a ta Vaše už přijde.

A co doporučit stávajícím obyvatelům hromadných zástaveb, satelitů?

Krom již vyřčeného to, aby si přiznali, zda je a jejich děti život individuálního kočovníka naplňuje. Pokud ne, musí vyvinout maximální aktivitu a působit na své sousedy a starousedlíky, aby začali organizovat společné akce nejen na tradičních místech v obci, ale také v místě nových zástaveb. Musí prostě tlačit na integraci své části obce do té původní, protože ta výstavbou nekončí. Často to totiž vypadá, jako by nová část obce k té původní ani nepatřila. Potom do ní ale nemohou patřit ani její obyvatelé.

Vytisknout