Zlatuška nad zlato?

4. 11. 2010 / Pavel Pečínka

Nehodí se pojmout miniúvahu o Jiřím Zlatuškovi končícím v Brně na radnici jako nekrolog. Zpátky na univerzitě "na plný úvazek" ho čekají jistě radostnější chvíle než při handrkování v zastupitelstvu. Zlatuška jako osobnost díky šíři svých aktivit nemá zapotřebí hledat seberealizaci nutně v politice. Přesto ale: šlo o úspěšného politika?

V řadě komunálních kauz, do nichž se hlasitým mediálním ohlasem ponořil, určitě ano. Ovšem nepoměřujme ho jen jako sólistu. Zlatuška se dlouho opíral o Liberální reformní stranu (LIRA), ve skutečnosti uskupení jediného člověka, bývalého člena ODA Milana Hamerského. S jeho pomocí se dostal do Senátu a částečně i Zlatuškovo komunální uskupení Brno 2006 neslo tuto "jednoosobnostní" pečeť. Když Zlatuška do voleb letos už nešel, stejně jako předtím LIRA, propadlo. Obě strany - LIRA i Brno 2006 - dokázaly, že uskupení založené na jedinci dlouhodobě neobstojí. Pokud tito lídři nečiní nic pro výchovu následníků a rozšíření řad, odhalují tím do jisté míry své úmysly. Tedy že jim jde spíš o uplatnění vlastních představ než o budování odolnější politické struktury, která je přetrvá. Otázkou také je, zdali protikorupční rétorika stačí jako dostatečně silné téma pro politické formace pravicových individualistů honosících se raději knihovnou a tituly než bazénem a drahým autem. Vždyť ve většině ostatních cílů se s ODS, případně její "ušlechtilejší" odrůdou TOP 09, celkem dobře shodnou.

Z dlouhodobého hlediska se tedy zlatuškovci řadí do smuteční síně, kde už ze stejných důvodů stojí pomníky s nápisy Volba pro město, Strana pro otevřenou společnost, Evropští demokraté apod.

Brněnský deník Rovnost, 30.10.2010

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 4.11. 2010