Vražda ve jménu demokracie

3. 11. 2010 / Alan Cedrik

Tak například irácký arcibiskup Georges Casmoussa označil rozhodnutí soudu za "špatné" a Vatikán vydal prohlášení, které vyzývá irácké autority, aby odstoupily od svého záměru.

Na pomoc přispěchala i Moskva, ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov označil výrok soudu za "příliš přísný". O něco radikálnější byl poslanec Leonid Kalašnikov, který vysvětlil přísnost iráckého rozsudku tím, že Tariq Aziz "věděl příliš mnoho".

Kromě Moskvy a Vatikánu vyjádřila svůj krajní nesouhlas také Evropská Unie. Rozsudek označila za "nepřijatelný".

Na tomto místě je legitimní se zeptat proč je kolem jednoho muže takový rozruch? Vždyť kromě Tariqa Azize byli odsouzeni ještě dva další představitelé bývalého režimu.

Tariq Aziz se narodil jako Michail Yuhanna v severním Iráku do rodiny Chaldejských a Asyrských křesťanů nedaleko biblického Ninive.

Vystudoval angličtinu na univerzitě v Bagdádu a posléze pracoval jako novinář. Zásadním pro jeho budoucí kariéru bylo rozhodnutí vstoupit do strany Baas v roce 1957. V roce 1980 přežil pokus o atentát. Za atentátem stálo politické uskupení Dawa s vazby na Írán a militantní šíítské kruhy.

Tato strana je dnes v Iráku u moci plně podporována USA a její vrcholný představitel Nuri Al-Maliki premiérem Iráku.

Posléze jeho kariéra začala strmě vstoupat vzhůru a v roce 1979 se stal více premiérem a vykonával tuto funkci až do roku 2003. Zároveň byl od roku 1983 až do roku 1991 ministrem zahraničních věcí. Tato funkce mu přinesla nejen důvěrnou znalost diplomatických kruhů, ale i celosvětovou známost. Díky častému kontaktu s médii se stal "tváří" Iráku a byl to právě on, kdo cestoval na vrcholná setkání místo Saddáma Hussaina.

Prakticky po celou dobu svého politického života byl úzkým spolupracovníkem Saddáma Husseina a obhajoval jeho režim až do konce. O důvodech této loajálnosti můžeme pouze spekulovat -- od upřímného přesvědčení o nutnosti takovéhoto režimu až po upřímné přátelství s bývalým vládcem Iráku. Objevují se též názory, že jako jediný křesťan ve vládě (Tariq Aziz byl katolík Chaldejského ritu) byl lehce vydíratelný a bál se o bezpečí své rodiny.

Za co je tedy vlastně Tariq Aziz odsouzen? Soud ho odsoudil za údajnou náboženskou persekuci. Zde je třeba učinit krátkou rekapitulaci jeho vězeňského osudu.

V roce 2003 se dobrovolně odevzdal do rukou USA. V zajetí Spojených států amerických strávil dlouhých 5 let bez obvinění. Po dlouhých pěti letech (v dubnu 2008) byl obviněn ze zabití 42 obchodníků. Již samotné toto obvinění stálo na vratkých nohách. Obchodníci byli obviněni z manipulace cen v době, kdy se Irák nacházel pod tíhou sankcí a obchodníci byli posléze popraveni Iráckým režimem. Tento čin se připisoval přímo Saddámu Husseinovy. Toto obvinění vyvolalo nemalé překvapení v západních médiích (konkrétně britský The Independent) a BBC. Zřejmě nejzávažnější námitka ohledně práva na spravedlivý proces zazněla právě ve článku BBC, které napsalo, že "nebyl předložen jediný důkaz, který by byl přijat Západním soudem, který by prokazoval zodpovědnost (Tariqa Azize) za vykonání popravy 42 obchodníků".

V roce 2009 byl pak Tariq Aziz odsouzen za zločiny proti lidskosti na 15 let vězení. Jakoby to nestačilo o pár měsíců později byl odsouzen na dalších 7 let, tentokráte za násilnou relokaci Kurdů v Severním Iráku. I toto obvinění bylo přijato ve světě s údivem. Opět BBC - "neexistuje žádný důkaz o jeho (pana Azize) přímé účasti při přesídlování Kurdů."

Tak tedy znovu. Za co je odsouzen Tariq Aziz tentokráte? Vrchní Irácký soud ho odsoudil k smrti za "pronásledování Islámských uskupení". Tento rozsudek poukazuje na povstání Šíítů v roce 1991. Toť vše - žádné vysvětlení jakou roli sehrál Tariq Aziz při pronásledování, natož pak odůvodnění tak přísného rozsudku.

Není třeba si dělat iluze. Tariq Aziz rozhodně nebyl anděl. Nebylo by vhodné činit z něj vzor ctností nebo tvrdit, že jeho svědomí je zcela bez poskvrny.

Nicméně to samé by se dalo říci o drtivé většině politiků a takový Georg Bush mladší by měl daleko větší problémy vysvětlovat své činy, kdyby stanul před soudem. Vždyť po invazi do Iráku a jeho následné okupaci zemřelo přes 400 000 lidí a 2 000 000 byli nuceni emigrovat. Počet zmrzačených, znásilněných nebo ožebračených již nikdo nespočte.

V médiích se objevilo nespočet spekulací proč Irácký soud pronesl takovéto rozhodnutí a proč právě v tuto dobu.

Jedna z nejvíce skloňovaných teorií je ta, která tvrdí, že se jedná o úskočný manévr USA, který má za cíl mediálně přehlušit zveřejnění Iráckých dokumentů serverem Wikileaks. Wikileaks zveřejnily tisíce dokumentů, které dokazují, že USA lhaly o tom, že si nevedou podrobný přehled obětí z řad civilistů.

A nejen to. V mnoha případech ignorovaly či nepřímo podporovaly znásilňování žen a mučení a zabíjení můžů Iráckými koaličními vojsky.

Pokud je tato teorie pravdivá, tak můžeme říci, že tato strategie USA je do značné části úspěšná.

Otázka je, zda-li se dá doufat v záchranu Tariqa Azize? Již zmiňovaný irácký arcibiskup Casmoussa doufá, že ano. Jako příklad může sloužit případ Hashida Ahmada. Tento bývalý šéf vojenské rozvědky byl odsouzen k trestu smrti v roce 2007, ale trest nebyl nikdy vykonán.

Může doufat Tariq Azizi ve šťastný obrat? To záleží na veřejné podpoře, kterou nyní nutně potřebuje. Není třeba se ohlížet na Západ směrem k Evropské Unii ani na východ směrem k Moskvě. Důležité je začít u sebe.

Kolik se najde českých politiků, kteří se veřejně zastanou Tariqa Azize? A nejen zastanou, ale budou se aktivně snažit zabránit jeho popravě, která má divokou pachuť krvelačné pomsty?

Voliči možná prominou a zapomenou, ale historie nikoliv. Politici se do dějin zapíšou jedni jako kariéristé a druzí jako revoluciónáři.

I dnes platí

"In a time of universal deceit -- telling the truth is a revolutionary act."

Geoge Orwell

Alan Cedrik

Vytisknout