Australský příklad

3. 11. 2010 / Štěpán Steiger

Od mého amerického přítele Simona Johnsona mi včera došel dopis, ve kterém sice píše hlavně o volbách v USA, ale uvádí dva příklady z jiného kontinentu, o něž bych se rád podělil - byť je bohužel prakticky vyloučeno, aby je napodobila moje země.

Simon tedy vysvětluje:

"Jak jsem se už časem zmínil, strávil jsem dva roky v Sydney - 2002 až 2004. Australská politika je podivuhodná - je buď skvělá nebo hloupá, málokdy něco mezi tím. O té hloupé možná napíši příště, dnes dva příklady, které považuju za velmi dobré. Jeden se týká alkoholu u řidičů. Australané stanovili limity pro alkohol v krvi velmi nízko, mnohem níže než u nás - prostě jenom jeden drink. Zjistí-li policie, že má řidič víc, ztrácí řidičský průkaz - natrvalo. Jediná výjimka platí pro řidiče z povolání (čímž se vlastně myslí hlavně na taxikáře a řidiče náklaďáků) - ti mohou požádat o vrácení průkazu asi po deseti měs&iacut e;cích nebo po roce. Výsledek je, že kdo se chce napít více než jednou, použije veřejnou dopravu nebo si vezme taxíka. 

Ten druhý příklad se týká politiky (nebo řeknu politikaření) a hlasování ve volbách. V Austrálii nebyly - věřím, že ještě pořád nejsou - dovoleny placené televizní volební šoty. Každá strana, která překročí jistý, myslím že dost nízký práh hlasů, dostává možnost neplaceného času v televizi. Tím odpadá hlavní důvod velkého financování, jak to znáš od nás. Z toho myslím vyplývá fakt, že většinu informací mají lidé z tisku, což zase umožňuje větší diskusi. K tomu patří, že právo volit není vlastně právem, ale povinností. Byl jsem v Sydney asi třetí měsíc, když jsem dostal úředn&iac ute; dotaz, kdo vlastně jsem a proč jsem nevolil. Nejdeš-li k volbám, dostaneš pokutu. To má ten účinek - to souvisí s australským přirozeným skepticismem - že voliči jsou dobře informovaní a angažují se. Když jsem zašel do nejbližší hospody (občas jsem se tam zastavil), našel jsem v diskusi průřez australskou společností - od bývalého feťáka, skorobásníka blízkého důchodu, stavbaře a expertů na marketing a IT až po vysoce postaveného úředníka z vlády Nového Jižního Walesu a ředitele velké společnosti. Jejich debata o místních i mezinárodních problémech byla mnohem lepší než ty, které znám z koktejlových party na Manhattanu mezi mnohem lépe vzdělanými profesion&aa cute;ly. Tak jsem se stal zastáncem názoru, že volební povinnost na rozdíl od volebního práva mně - a myslím, že by to platilo pré většinu lidí - nutí brát politiku vážněji a vědět o ní víc. Takže jdu v úterý volit a radím ti, abys u vás voolil taky."

Potud přítel Simon. Bude-li nějaká reakce čtenářů, pro informaci mu ji sdělím - aby věděl, jak na tyto problémy nahlížíme v zemi, kde možná povinná účast ve volbách by dokázala, řečeno novinářskám žargonem, překreslit polizickou mapu víc a jinak, než se stalo.     

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 3.11. 2010