Kupčení s lékařskou péčí

3. 11. 2010 / Jiří Jírovec

David Rath neřekl nic, s čím by se nedalo souhlasit, ale v daném politickém klimatu je dost na tom, že vůbec ve studiu je.

Smutnou postavou pořadu zůstal bohužel ministr zdravotnictví Leoš Heger. Je příkladem toho, jak dopadne člověk, jemuž vysoká politika srovná krok a zamkne ústa. Ve svém přecházejícím životě jistě slyšel mnohé o etice lékařské práce a jistě dobře ví, že je naprosto neetické vydírat nemocného, aby ze strachu platil za "lepší" služby.

Připlácet za "lepší" ošetření je absolutně nemorální. Jakmile se jednou otevřou stavidla poplatkům, začnou se zvyšovat, protože jsou ideologicky přijatelnější než daně. Stejné platí i pro školné.

Třicátá druhá minuta internetového vysílání ČT přinesla důkaz o tom, že diskuse před televizní kamerou nemají přílišný význam, pokud není moderátor ochoten zastavit evidentní blábol. Ministr Heger se tou dobou snažil ospravedlnit poplatky za den v nemocnici tím, že je porovnal s cenou, kterou účtují domovy důchodců nebo podobná zařízení. Tvrdil, že 100 korun denního poplatku je daleko méně než 85% z důchodu (obyvateli zařízení zbývá 15% jeho příjmu). Taková argumentace je zjevně nesmyslná, protože odchodem do domova důchodců se občan zbavuje povinnosti platit nájem, energii a ostatní položky související s individuálním bydlením. Václav Moravec bohužel nijak nereagoval.

Ministr Heger se zjevně snažil uklidnit veřejnost tvrzením, že to nebude s poplatky tak horké, protože když pacienti nebudou nadstandard žádat, nebudou lékaři nadstandardní úkony provádět. Václava Moravce ani zde nenapadla základní otázka: co se v takovém případě stane s moderní technikou a nákladnou kvalifikací lékařů a ostatního zdravotního personálu.

V pořadu padla zmínka o rozdílu mezi laparoskopickou a klasickou (levnější) operací slepého střeva. Na laparoskopickou operaci, která je méně invazivní, si patrně pacient může v budoucnosti připlatit. Jaký je v současné době rozdíl v nákladech obou postupů, se divák samozřejmě nedozvěděl. Moderní chirurgické metody zkracují pobyt v nemocnici i dobu rekonvalescence, což samo o sobě přináší podstatné úspory. Ministr zdravotnictví, sám lékař, by měl být schopen alespoň rámcově vysvětlit modelovou situaci prostřednictvím několika čísel.

V této souvislosti se pamatuji na vysvětlení lékaře, že klasická operace může být daleko prospěšnější, protože pohled do břišní dutiny umožní vidět možné další problémy.

V pořadu se rovněž mluvilo o cenách léků a v této souvislosti i o tom, že takměř na všechno již jsou generika, tedy léky, které již nejsou patentově chráněny a měly by tedy být levnější než léky pod ochranou. Je-li finanční situace ČR tak zoufalá, že na léky z dovozu nebudeme mít, je zde naprosto jedinečná možnost obnovit český farmaceutický průmysl a vyrábět generika doma. Mít státem vlastněnou výrobu není nic proti trhu, zejména když jeho neviditelná ruka vytvořila situaci, kdy jsou produkty soukromých farmaceutických společností pro koncové klienty příliš drahé.

Leoše Hegera musí divák litovat, protože je zjevné, že říká věci, kterým sám příliš nevěří. Připomíná mi mého bývalého šéfa Douga, který měl výrazné výhrady k nesmyslným podnikovým aktivitám, které se postupně nazyvaly Quality Management, Total Quality Management, Continuous Quality Improvement, Powered by People atd. Pak ho povýšili na direktora a dali mu "stranický" úkol být přednášejícím na příslušných školeních. Vyl tedy několik let s vlky, až se jim začal podobat. Pak se rozhodl odejít, původem špičkový vědec, do předčasného důchodu v nějakých 58 letech. Přece jenom mu došlo, že nešlo o vlky, ale o voly.

Jak se zachová Leoš Heger, je těžko posoudit. Zatím nemá odvahu říct, co si skutečně myslí a hájit etiku svého bývalého povolání. Zjevně mu nedochází, že české zdravotnictví může zachránit před devastací jen tím, že veřejně poukáže na škody, které přinášejí Kalouskovy škrty a přenést odpovědnost tam kam patří. Je od něj pěkné, že lékařům přeje odchod do zahraničí, ale to je to poslední, co by měl ministr zdravotnictví vzkazovat.

Vytisknout